9
Na činnosti policie není pranic záhadného.
Nic nezapadá do předem promyšleného schématu. Vrcholným bodem každého případu bývá velice často mrtvola, tou případ začíná. Události se nerozvíjejí postupně a napětí existuje jen ve filmech. Jsou jen lidé a podivně pokroucené motivy, nevysvětlitelné minidetaily a shody náhod a všelicos, co nikdo nečekal, to všechno dohromady vytváří sled událostí, ale že by v tom bylo něco záhadného, to tedy ne. Je to jenom život a někdy také smrt, a jedno ani druhé se neřídí pravidly. Nikdy. Lidé od policie nemají rádi detektivky, protože v nich tuší jakousi kontrolovanost, která chybí jejich každodenní vyšetřovací rutině, ta bývá velice reálná, někdy zase okázalá a jindy prostě nudná. Pokud do sebe všechny kousky té skládanky zapadnou, je to hezké, chytré a užitečné a detektivy lze při dobré vůlí pokládat za matematické génie řešící početní úkoly, jejichž konstantami jsou smrt a oběť a neznámou vrah. Jenže mnozí z těch geniálních detektivů mají potíže s vypočítáváním srážek ze své čtrnáctidenní výplaty. Svět je plný veleduchů, to je nezvratný fakt, ale sotva pracují u městské policie.
V případě Claudie Davisové byla jedna veliká matematická nesrovnalost.
Nikdo nevěděl, kam se podělo pět tisíc dolarů.
Dne 1. července odeslala pojišťovna Claudii Davisové pětadvacet tisíc a je pravděpodobné, že ta je dostala po svátku 4. července. Pak na šek někde vybrala hotovost a odnesla peníze do Příbřežní a americké banky, kde otevřela nový účet a najala si bezpečnostní schránku. Ale její vklad v této bance činil pouze dvacet tisíc, zatímco šek byl na pětadvacet. Kde se tedy toulá oněch zbývajících pět? A kdo za Claudii ten šek vybral? Pan Dodd z pojišťovny vysvětlil Carellovi její dosti složitý firemní systém. Odbočka pojišťovny si šek ponechá poté, co byl vybrán, několik dní, aby spis uzavřela, a pak jej odešle do ústředí banky v Chicagu, kde někdy zůstane až několik týdnů, než banka celý účet definitivně uzavře. Odtud je odeslán k zaúčtováni a auditu firmě v San Francisku. Dodd soudil, že šek, o nějž jde, už do Kalifornie odešel, a slíbil, že to dá ihned zjistit. Carella ho požádal, aby si pospíšil. Někdo vybral ten šek místo Claudie a dá se očekávat, že ten někdo má i jeho pětinu v penězích.
Už sám fakt, že Claudia nezanesla šek do Příbřežní banky osobně, se zdál naznačovat, že něco tajila. Pravděpodobně si nepřála, aby se jí někdo na šeky z pojišťovny, na pojistky, vzájemné pojištění nebo na to nešťastné utonutí vyptával - a už vůbec ne na sestřenici Josii. Šek byl naprosto v pořádku a ona se ho přesto rozhodla vybrat dřív, než si otevře nový účet. Proč? A proč se navíc obtěžovala s otvíráním nového účtu, když měla platný účet s nemalým vkladem u jiné banky?
Policie naráží při své práci na jedno proč za druhým, ale jejich souhrn z nich nečiní záhadu, nýbrž jen způsobuje policistům víc a víc lopoty, a lopotu nemá nikdo rád. Policajti ze sedmaosmdesátky by byli raději seděli na zadku a popíjeli gin s tonikem, ale ta proč se nedala odbýt, a tak jim nezbývalo než si narazit klobouk, navléknout si pouzdro se zbraní a snažit se najít nějaká ta protože.
Cotton Hawes systematicky vyslechl všechny nájemníky domu, v němž byla Claudia Davisová zabita. Všichni měli alibi pevnější než zaťatá pěst arabského majitele stáje. Ve zprávě pro poručíka vyjádřil Hawes přesvědčení, že vraždy se nedopustil žádný z nájemníků. Podle něho byli všichni čistí jak padlý sníh.
Meyer Meyer zaútočil na informátory sedmaosmdesátky. V revíru a ve městě bylo bezpočet „směnárníků“ - lidí, kteří za jistou cenu perou špinavé peníze a dělají z nich čisté. Jestli někdo vybral pro Claudii pětadvacet tisíc á při tom mu za nehty uvízlo pět, nepatřil náhodou k výtečníkům, kteří se takhle živí? Obešel místní práskače, měli se poohlédnout po šeku z pojišťovny. Přišli s prázdnou.
Detektiv poručík Sam Grossman zašel se svými kolegy z laboratoře znova do bytu zavražděné a znova ho celý prošmejdili. Pak ještě jednou. A znova. Grossman ozná…