Všechno jenom spekulace, snažíš se zoufale připomínat sám sobě. Neexistuje žádné spojení mezi tebou a Mary Reillyovou, kromě toho, že jsi se narodil ve městě, ve kterém podepsala smlouvu a ta smlouva má datum týden před tvým narozením. Přinejmenším hodně slabý důkaz. Tvoje právní vzdělání tě varuje, že bys nikdy nepřipustil, aby se něco takového použilo u soudu. Dokonce ani uniformní výskyt židovských jmen na rodných listech z Redwood Point toho srpna před tolika lety může mít přirozené, neškodné a logické vysvětlení: letovisko možná uspokojovalo židovskou klientelu, třeba nabízelo židovskou kuchyni. Snad tam byla synagoga.
Ale logika se nedokáže vyrovnat se sílícím nepříjemným pocitem. Nedokážeš si vysvětlit mrazení kolem žaludku, ale cítíš, že něco je úplně špatně. Jsi zpátky v motelovém pokoji, přecházíš sem a tam a zápasíš o rozhodnutí, co dělat dál. Jet zpátky do Redwood Point a ptát se náčelníka Kitricka na další otázky? Jaké otázky? Reagoval by stejně, jako to udělala Becky Hughesová. Domněnky, pane Weinbergu. Bezvýznamné.
Pak tě to udeřilo. Jméno, které jsi našel v záznamech. Dr. Jonathan Adams. Lékař, který podepsal nejenom tvůj rodný list, ale všechny rodné listy v Redwood Point. Tvoje vzrušení rázem opadá. Je to tak dlouho. Ten lékař bude už asi mrtvý. Najednou se tvůj tep zrychluje. Mrtvy? To není jisté. Šimon a Ester byli naživu ještě před třemi týdny. Žalem se ti stahuje hrdlo, soustřeďuješ se. Dr. Adams mohl být stejně mladý jako Šimon a Ester. Je možné, že…
Ale jak ho najít? Sanatorium v Redwood Point přestalo fungovat ve čtyřicátých letech. Dr. Adams mohl jít kamkoliv. Natahuješ se po telefonu. Před rokem si tě najali, abys vedl spor o zanedbání péče proti oftalmologovi závislému na drogách, který svou nedbalostí způsobil slepotu nemocného. Strávil jsi mnoho hodin rozhovory s Americkou lékařskou asociací. Otevíráš malý telefonní seznam, který máš vždycky v kufříku a voláš na národní úřad asociace v Chicagu. Dr. Jonathan Adams? Hluboký mužský hlas na druhé straně linky zní tak, jako by byl celý žhavý pomoci. I přes praskot statické elektřiny na dálkové lince slyšíš prsty klepající na klávesnici počítače.
„Doktor Jonathan Adams? Je mi líto. Žádný takový… Moment, je tady Jonathan Adams mladší. Porodník. V San Franciscu. Číslo do jeho ordinace je…“
Ve spěchu si číslo poznamenáváš a stejnou rychlostí vyťukáváš číslo na telefonu. Stejně jako právníci často chtějí, aby se jejich synové a dcery staly právníky, podobně povzbuzují lékaři své děti, aby se staly lékaři a občas dají synovi své křestní jméno. Ten doktor možná nebyl synem muže, jenž podepsal tvůj rodný list, ale musíš to zjistit. Porodník? Další společný jmenovatel. Jako otec, jako…?
Telefon zdvihla sekretářka.
„Doktora Adamse, prosím,“ říkáš.
„Pan doktor je právě u nemocné. Může vám zavolat zpátky?“
„Rozhodně ano, nadiktuji vám svoje číslo. Ale myslím, že si se mnou bude chtít promluvit hned. Řekněte mu, že jde o jeho otce. Povězte mu, že jde o sanatorium v Redwood Point.“
Sekretářka se zdá být zmatená. „Ale já ho nesmím vyrušovat, když je s…“
„Udělejte to,“ říkáš. „Zaručuji vám, že pan doktor pochopí naléhavost celé věci.“
„Dobrá… Když jste si…“
„Tak jistý? Ano. Naprosto.“
„Moment, prosím.“
O třicet vteřin později říká napjatý mužský hlas: „Tady je doktor Adams. Co to má všechno znamenat?“
„Říkal jsem to vaší sekretářce. Předpokládám, že ta to řekla vám. Jedná se o vašeho otce. O rok devatenáct set třicet osm. Týká se to sanatoria v Redwood Point.“
„Nemám nic společného s… Ach, bože na nebi.“
Slyšíš silné cvaknutí a pak už jen praskot. Pokládáš sluchátko. A kýveš hlavou.
* * *
