Krásné nestříhané vlasy hrobu (David Morrell)

Podpořte LD sdílením:

Share

Ukázky

Pacifická pobřežní dálnice se otáčí nad žulovým útesem. V rozsedlinách se k chudé půdě tisknou pokroucené, zakrnělé smrčky a bojují o přežití. Větrem a deštěm obitá značka najednou říká REDWOOD POINT. Stejně náhle vidíš pod sebou vpravo město samotné, jeho domy už zdálky zasmušilé, nahnuté stěny rozházené podél ustupujícího pobřeží, v jehož středu vybíhá do oceánu napůl zničené molo. Jediná krása v dohledu je odlesk odpoledního slunce na bílých čepičkách vln.

Odhodlání tě přešlo. Redwood Point. Letovisko? Nebo to alespoň říkal tvůj strýc. Možná v roce 1938, pomyslíš si. Ale teď už ne. Stáčíš volant směrem z dálnice, šlapeš na brzdu a motáš se po rozbité úzké cestě podél malých, ještě zkroucenějších cypřišů k ušmudlanému městu, ve kterém jsi podle rodného listu přišel na svět a cítíš v sobě prázdnotu. Míjíš zabedněný hotel na spadnutí. Na římse nad městem si všimneš zuhelnatělých, zhroucených zbytků čehosi, co vypadá jako další hotel; odvaha tě opustila a docházíš k závěru, že tvá žena a strýc měli pravdu. Ta dlouhá; únavná cesta nebyla k ničemu. Tolik let. Duch města, které snad kdysi mohlo být slavné. Tady odpovědi nikdy nenajdeš.

Prašná cesta klesá a vede podél polorozpadlých budov ke kostře mola. Zastavuješ vedle nějaké chatrče, vystupuješ a vdechuješ slaný oceánský vánek. Zapadlý v křesle stojícím na několika bezpečných prknech mola sedí stařec. Uposlechneš náhlého popudu, přiblížíš se, tvé kroky křupají na mušlích a štěrku.

„Promiňte, prosím,“ řekneš.

Stařec je otočen zády a zírá na oceán.

V nose tě štípe hnilobný zápach mrtvých ryb podél břehu.

„Promiňte, prosím,“ opakuješ.

Muž se pomaličku otáčí. Svraštělý obličej naklání ke straně, buď zvědavostí, nebo odporem.

Ptáš se na to, co tě napadlo, když jsi sjížděl k pobřeží. „Proč se tohle město jmenuje Redwood Point? Tak daleko na jihu přece žádné sekvoje nejsou.“

„Díváte se na ně.“

„Nevím přesně, co…“

Stařec ukazuje ke zřícenině mola. „Prkna jsou ze sekvoje. Když bylo nový“ – srká si z plechovky piva – „bejvalo pěkný. Jak si hrdě trčelo do zálivu.“ Nostalgicky si povzdechne. „Redwood Point.“

„Je tady nemocnice?“

„Je vám zle?“

„Jenom se ptám.“

Stařec se podíval úkosem. „Nejbližší nemocnice je přes 60 kilometrů nahoru po pobřeží.“

„A co takhle doktor?“

„Býval tady. Povězte mi, jak to přijde, že se tolik vyptáváte?“

„Už jsem vám řekl, jen tak, ze zvědavosti. Máte tu soud?“

„Vypadá to tady jako okresní město? Bejvali jsme něco. Teď jsme…“

Stařec hází plechovku směrem ke koši. Netrefí se. „Doprčic.“

„A co takhle… Máte tady policii?“

„Jasně. Náčelník Kitrick.“ Stařec zakašle. „Je dobrej. Ne že bychom ho potřebovali. Tady se nic neděje. Proto nemá žádnýho zástupce.“

„A kde bych ho našel?“

„Najdete ho snadno. Touhle dobou v Redwood baru.“

„Můžete mi říct, kde…?“

„Za váma.“ Stařec si otevírá další pivo. „Zahněte doleva. Je to jediný místo, který vypadá slušně.“

* * *

Informace

Bibliografické údaje

  • 22. 3. 2024