Otázka sociální I

56. Nejdůležitější stadia vývojová

Přesto, že historický vývoj pokračuje, vrací se podle Marxe zpět k svému východisku. V podstatě je to názor Starého zákona. Marx věří v původní ráj, věří také v ráj budoucí, a proto celá doba kapitalistická není než intermezzem – komunistický Adam byl sice z ráje vypuzen, ale zase se tam vrátí a bude spasen.

Tento názor mluví z Vicova vývoje kruhem, a znova jej vyslovil zvláště Rousseau; o Rousseaua se opírají Marx a Engels, když už Hegel pojal tuto ideu moderněji – ve smyslu vývoje pokrokového.^[258]

Tento pokrok člověčenstva se uskutečňoval několika stadii. Později o nich budeme mluvit podrobněji, tady nám stačí dějinně-filozofické schéma vývoje. Odmyslíme-li si stadium zvířeckosti a stadium přechodné, kde člověk byl ještě napolo zvířetem,^[259] je první epocha charakterizována původním komunismem; člověk je tu docela přirozený, přírodnický (naturwüchsig) – Engels užívá rád slova waldursprünglich. V uvedeném Marxově výměru práce (§ 24 shora) mluví se o pradobě a o jejích formách pracovních „zvířecko-instinktivních“ („thierartig instinctmässig“). Společnost je organizována rodinou a pokrevenstvím, bez státu.

Druhou epochou je civilizace (evropská), doba ideologická; člověk závisí na zboží, je to doba nesvobody, doba hospodářského fetišismu. Společnost je organizována státem.

Třetí, budoucí, respektive už nastávající epocha je epocha svobody, uvědomělosti^[260]; v ní rozhoduje vůle a mínění všech (Engels: Gesammtwille, Gesammtplan). Společnost je opět bez státu, je „spolkem lidí svobodných“.^[261]

V době prvé je člověk úplně podmaněn přírodou: příroda je jeho pánem. V době druhé nastupuje na místo přírody zboží, teprve v třetí bude pánem člověk.

Vedle tohoto rozdělení máme Marxovo čtyřdělení, už uvedené; Engels rozlišuje také podle Morgana stadium divokosti, barbarství a civilizace, z nichž každé má zase víc pododdělení.^[262]

Co se týká základního rozdělení všeho historického vývoje na tři hlavní stadia, přidržel se Marx, jako jiní historikové a sociologové, obvyklého schématu: starověk, středověk, novověk. V charakteristice jednotlivých stadií poznáváme vlivy rozmanité, a nikoli docela souhlasné; převážně jde o vliv Hegelův, Comtův a Morganův.

K Hegelovi odkazuje pojmenování čtyř epoch, zejména asijské a klasické; Hegel také rozlišoval epoch čtvero; hlavně viděl Hegel v historii postupující uvědomění ducha, sílení a ponenáhlé uskutečňování svobody; doba poslední, germánská, prohlašuje u Hegela svobodu všech. Podobně charakterizuje hlavní údobí kulturní Marx. Marx sice nikde nepodal obšírnějšího popisu celého vývoje, spokojuje se stručnými poznámkami; ale to, co uvádí, připomíná Hegela hodně zřetelně.

Vliv Comtův – ovšem také Feuerbachův – je v historickém zhodnocení antropomorfismu: vývoj kultury se jeví jako proces dezantropomorfizující. Ovšem, jak jsem už ukázal, Marx věci náležitě nepropracoval.^[263]

Engels konečně přibral k Hegelovi a Comtovi Morganovu hospodářskou charakteristiku vývojových stadií.^[264]

Důsledně a z jednoho hlediska provedenou charakteristiku kulturních epoch od Marxe ostatně očekávat nelze. Tou měrou, jakou je neur…