Otázka sociální I

35. Ekonomický materialismus filozofickým a metodickým primitivismem: mnohost a složitost sociálních příčin vyžaduje přesné srovnávací metody

Co vidíme z příkladů těchto, vidět také ze všech ostatních pokusů o výklad ekonomický a z celého materialistického pojímání dějin: výklad „ideologie“ pouze ekonomický je neúplný. Výkladem ekonomickým se zastírá plnost a obsahové bohatství dějinných událostí a života sociálního vůbec, zdánlivá jednoduchost se stává ve skutečnosti nesrozumitelností, domnělý realismus je vpravdě utopismem. Ten, kdo může souhlasit například s Marxovým pojetím reformace (v Kapitále), trpí prostě historickým daltonismem, nevidí-li, jak Marx to veliké a obsažné kulturní hnutí celého křesťanstva redukuje na praobyčejnou historii kšeftovní.

Snaha Marxova, udělat z historie kauzálním výkladem dějinného vývoje vědu pozitivní, ztroskotala. Nedovedl prostě prokázat, že právě poměry ekonomické jsou vlastní, konstitující a tvůrčí příčinou veškerého sociálního života, ba ani se to prokázat neodvážil, přestože to napřed měl v plánu; ale ani v tom případě, omezíme-li historický materialismus tak, jak to Marx a Engels později sami udělali, jejich ekonomický výklad nestačí. Je to výklad pořád jednostranný, abstraktní, utopistický, neboť je de facto nejvýš výkladem vývoje hospodářského, nikoliv veškerého vývoje kulturního.

Marx kritizuje běžné dějepisectví docela dobře, ale zapomíná, že už v jeho době a před ním byli také významní a vědečtí historikové, a ovšem se mu při tom také stane, že se dopustí sám chyby, kterou vytýká.

Pokud jde o výklad kauzální, učí zkušenost vždycky znova, že také historikové, jako ostatní lidé všichni, svazky příčinné konstatují lehkomyslně; chronologická následnost i synchronistická souslednost vykládá se bez velikých rozpaků kauzálně – prostá posloupnost nebo rovnoběžnost časová, pouhé „před tím“ nebo „zároveň“ zaměňuje se s kauzálním „proto“. Snaha podávat v historii výklad příčinný je jistě oprávněná. Ale skutečný historický výklad příčinný vyžaduje velké opatrnosti a metodologické pozornosti. Zpravidla nemá dějinná událost příčinu jednu, nýbrž příčin více, a obyčejně dokonce příčin velmi mnoho. Neustále působí na jednotlivce a na společnost nebe a země, působí na jednotlivce celé okolí a působí naň minulost; příčiny jsou navzájem těsně spojeny, a stejně účinky nejsou jednoduché, nýbrž složité, a proto se tak těžko najdou k jednotlivým dílčím účinkům dílčí příčiny, a je nesnadné jednotlivé prvky tak izolovat, aby se spojení pravých příčin a jejich působení s jistotou odhalilo. Tu pomáhá jen stálé a pečlivé srovnávání různých účinků a příčin: metoda historická je zvláštní druh metody srovnávací.

Kromě mnohosti a složitosti příčin budeme pozorovat, jak působí: musíme tu přesně rozlišovat, zda příčiny působí stále, nepřetržitě, či zda působí přetržitě (intermitentně), působí-li snad jen občas (v určitých periodách), působí-li jen ojediněle. Při tom všem se musí měřit, nebo aspoň odhadovat síla, intenzita účinků, a musí se určit, které příčiny jsou důležitější, které méně důležité, které příčiny jsou podstatné, ke kterým se ještě musí brát zřetel, kterých lze už nepočítat (quantité négligeable).

Lišíme příčiny vzdálenější a bližší. Při tom myslíme buď na rozdíly časové (příčiny působící dříve – později), nebo na rozdíly v kvalitě (příčiny podstatnější – vedlejší).

Lišíme příčiny přímé a nepřímé (například vliv podnebí na mravnost, na sebevražednost).

Historik bude také bedliv rozdílu, který se skrývá pod tím, co se zove příčina příležitostná nebo prostě příležitost naproti příčině způsobující; často příčina časově poslední je jen příležitostí, kterou se dovršuje nebo umožňuje účin připravovaný, připravovaný dávno a příčinami jinými, mnohými a účinnějšími. Proto se mluví o příčinách připravujících a pomocných, o podmínce, o podmínkách, za kterých působí příčiny jiné a podobně; jazyk sám a obyčejná klasifikace dělá tu rozdíly.

Máme-li to všecko na mysli, je zřejmé, že podle marxistických definicí samy poměry hospodářské jsou příčinou velmi složitou: Marx, Engels a ostatní počítají k nim prostředky komunikační, poměry obchodní, pracovní (síla pracovní jednotlivých tříd, národů a podobně), celou přírodu, nakonec také moderní technologii i s matematikou a přírodovědou! Materialismus ekonomický je už v tom nejvýš nepřesný, že této mnohosti a rozmanitosti náležitě neanalyzuje a jednotlivých prvků, příčin dílčích, dost neodměřuje a neodhaduje. I kdybychom materialismus ekonomický přijmout chtěli, musili bychom si právě po této stránce vyžádat o něm poučení mnohem důkladnější a přesnější. Musila by se podat přesnější analýza aspoň kvantitavní, jestliže se má už méně přihlížet k různostem kvalitativním (vliv slunce, vliv rozumování matematického!). Marx různosti kvalitativní uznává, třebaže se dovolává mínění Hegelova, podle kterého se rozdíly kvantitativní na jistém stupni převracejí v rozdíly kvali…