Otázka sociální I

12. Marxův a Engelsův nekritický objektivismus a vulgární materialismus. Jejich dogmatismus

Engels se výslovně ohrazuje proti nepřesnému vymezování pojmu materialismu, ale přec jen sám upadl v největší nepřesnost; jeho vývody neobstojí ani před kritikou mírnější.

Musí zarazit hned to, jak výlučně proti sobě staví materialismus a idealismus; těmi dvěma obsáhlými kategoriemi má se rozlišit filozofické myšlení všecko?

Engels neliší problému noetického od metafyzického a při svém odůvodňování materialismu vede si, mírně řečeno, s absolutistickou nekritickostí. Chemie – důkazem proti Kantovi! Z filozofických spisů Engelsových a stejně Marxových je brzy patrno, že se oba obšírněji zabývali jen Hegelem; zvlášť na Kanta dívají se jen brejlemi Hegelovými, a tak problém noetický nikdy hloub neformulovali. Jen tak si lze vyložit, že se spokojují jen neurčitými pojmy, jako například že příroda je „původní“ a podobně.

Hned Feuerbach narazil ovšem na obtíže materialistického výkladu světa, a Engels má docela pravdu, vytýká-li mu polovičatost; ale Feuerbach byl právě ještě dost kritický, aby akceptoval materialismus všecek a důsledně. Proto nacházíme u Feuerbacha tak zvláštní vytáčky, jako když si na otázku, odkud je duch, pomáhá odpovědí, že je odtud, odkud je tělo, že se vyvíjí s tělem a podobně. Marx i Engels si toho všimli, ale místo, aby podrobili Feuerbacha a celý noetický problém nové a důkladné kritice, spokojili se tím, že bez vší kritiky domyslili Feuerbacha do konce: přijali materialismus cele a důsledně, ale ovšem také celý jeho fundus instructus^[63] nemožností a nepřesností. Nad realismus a materialismus vulgární ani Engels, ani Marx daleko nevynikli, a proto problém nikdy přesně neformulovali.

Já prosím, aby si čtenář Engelsovy nebo Marxovy výklady jen pozorněji pročítal, a najde přímo noetická monstra. Uvádím například:

Vlivy vnějšího světa na člověka „vyslovují se“ (drücken sich aus) v hlavě, „zrcadlí se“ v ní jako myšlenky, city, pudy, chtění! Anebo: Nelze se již tomu vyhnout, že vše, co člověkem hýbe, musí projít jeho hlavou – také jezení a pití se počíná následkem hladu a žízně, cítěných hlavou, a stejně se končí následkem nasycení, taktéž cítěného hlavou.^[64]

Mám široko dokazovat, že tento celý výklad, že každý jednotlivý výraz je nejvýš nepřesný? Jak si máme představit, že se například v mozku zrcadlí nebo vyslovuje citový motiv?

A stejně si nelze udělat psychologického obrazu o tom, co je Engelsův odlitek (Abbild) věcí: Jak vzniká? Co je reflex světa vnějšího, o němž Engels mluví jinde?

Anebo přemýšlejme o tom, jak problém formuluje Marx sám:

„Moje dialektická metoda je svým základem od hegelovské nejen rozdílná, nýbrž je jejím čirým opakem. Hegel přeměňuje myslící proces pod jménem ideje dokonce v samostatný subjekt, a ten je demiurgem skutečnosti, která je pouze vnějším jeho obrazem (Erscheinung). Mně naopak ideální není nic jiného než materiálnost převedená a přeměněná (umgesetzte und übersetzte) v lidské hlavě.“^[65] Co to vlastně je a jak si to všecko máme představit? Jak se to hmotné v lidské hlavě „převádí a přeměňuje“, a ovšem – odkud to všecko, to materiální a ta lidská hlava?

V tom je materialistické pojetí poměru objektu k subjektu, ale jindy se tento poměr objektu a subjektu určuje jako paralelismus. Tak například čteme o obecných zákonech pohybu světa vnějšího a lidského myšlení, že jsou „co do věci totožné, avšak co do výrazu potud různé, pokud jich lidská hlava může užívat vědomě“.^[66] Obyčejně však Engels mluvívá ve smyslu materialismu vulgárního přesto, že výslovně mluví proti jeho hausírníkům à la Büchner.

Tento materialismus, pocházející z XVIII. století, nelíbí se Engelsovi proto, že je příliš mechanický; ale stává se správnější tím, když se mechanický výklad duševního života nahrazuje, jak to chce Engels, výkladem chemickým a biologickým? Stává se materialismus tím, že jej pojímám biologicky, méně vulgárním? Ostatně už v XVIII. věku nebyl materialismus jen mechanický, nýbrž také biologický, a nejnovější obhájce Engelsův, Plechanov, dovolává se přes veto Engelsovo velmi rád materialismu Helvetiova a jeho současníků.

Běží ovšem hlavně o to, zda se může moderní věda, zvláště biologie, odvážit učení, že duch je, jak praví Engels, „nejvyšší“ produkt hmoty. Myslím, že nemusím ani uvádět, že to už dávno žádný vážný badatel netvrdí. Engels nás ovšem nenechává o své materialistické dogmatice v pochybnostech.

Slyšeli jsme již, že původní zárodky, z nichž se člověk vyvinul, vznikly chemicky z protoplazmatu nebo z bílkoviny: Nepotřebuji vykládat, že moderní biologie věci tak prostě neřeší – Engels mluví v otázkách nejtěžších s jistotou záviděníhodnou.

„Ptáme-li se však dále, co to myšlení a vědomí jest a odkud pochází, najdeme, že jsou to produkty lidského mozku a že člověk sám je produktem přírody (Naturprodukt), který se vyvinul ve svém okolí a s tím okolím; přitom se pak rozumí samo sebou, že výrobky (Erzeugnisse) lidského mozku, které jsou koneckonců také přírodními produkty, ostatní souvislosti přírody neodporují, nýbrž se s ní shodují.“^[67]

To je přece vulgární materialismus víc než důkladný, s kterým mohou být spokojeni všichni „vulgární hausírníci“; a hodí se úplně dobře k „důkazu“, že Kanta vyvrací chemie; ale zvlášť znamenitě se hodí k Engelsovu – argumentu s pudingem: důkaz, že puding je, podaří se tím, že jej sníme.^[68]

Pro Engelse patrně vývoj filozofie od Berkeleyho až po Kanta neexistuje.

Nebudeme se tedy divit, že ani Engels, ani Marx nikde nepodávají přesnější analýzu vzniku pohnání a procesu myšlení. Očekával bys takovou analýzu, protože dialektiku Hegelovu přeměňují: v čem tedy záleží ta přeměna a v čem záleží ta nová dialektika vůbec? Jaký vlastně jest ten materialistický proces poznávací? Hegelovi byla dialektika „duší vědeckého postupování (Fortgehen)“ – jaké tedy jest jeho marxovské tělo? Od Kanta až po Hegela se filozofové dost napřemýšleli o podstatě naší myšlenkové synteze, a zejména Kant se trápil analýzou právě té synte…