Část druhá
PERIVOR
Kapitola devátá
ONOHO RÁNA SE VĚČNÁ SALMISSRA ROZHODLA, že skoncuje se službami, které jí prokazoval vrchní eunuch. Velké dávky jedné z jeho oblíbených drog způsobily, že Adiss úplně zapomněl, co mu královna kladla na srdce. Přišel do trůnního sálu, aby podal pravidelnou ranní zprávu. Jakmile se však k Salmissře přiblížil na deset kroků, okamžitě poznala, že neuposlechl její rozkaz, že k ní nesmí nikdy přijít, aniž by se předem nevykoupal. Královna se dívala svýma studenýma očima, jak si eunuch lehl na mramorovou podlahu a skřehotavým hlasem začal podávat zprávu. Tu však již nedokončil. Hadí královna dala tichý rozkaz a zpoza trůnu, který vypadal jako velký diván, vylezl malý zelený had a Adiss za svoji neposlušnost dostal patřičnou odměnu.
Pak se věčná Salmissra na trůnu svinula a zálibně se prohlížela v zrcadle. Čekal ji obtížný výběr nového vrchního eunucha a na něco takového neměla sebemenší chuť. Nakonec se rozhodla, že podobnými záležitostmi se nebude v nejbližší době zabývat, nechá dvorní eunuchy, aby se o tuto vysokou funkci poprali. Podobné pranice sice obyčejně stály pár životů - ale o nic vlastně nepůjde - v paláci je eunuchů víc než dost.
Pod trůnem se ozvalo zlostné zasyčení. Její oblíbený had se zlobil. "Co je, Ezahhu?" zeptala se Hadí královna.
"Nemohla bys jim nařídit, aby se vykoupali dříve, než mě požádáš, abych je kousl, Salmissro?" čertil se Ezahh. "Alespoň jsi mne mohla varovat, co mne čeká." Ezahh a Salmissra sice patřili k různým druhům hadího rodu, ale navzájem si rozuměli.
"Promiň, Ezahhu. Byla to nepředloženost," řekla hadí královna, která byla velmi zdvořilá k jiným plazům - na rozdíl od lidí, kterými víceméně pohrdala; zvlášť zdvořilá byla k jedovatým hadům. Tato zásada se považuje ve světě hadů za moudrost.
"Nebyla to tak úplně tvá vina, Salmissro," řekl rovněž zdvořile Ezahh (konečně byl to také had). "Jenom bych potřeboval něco, abych se zbavil té ohavné chuti v ústech. Třeba pěknou tučnou myš, pokud možno živou."
"Hned to zařídím, Ezahhu," řekla královna a obrátila trojúhelníkovou hlavu ke skupině eunuchů, kteří oddaně klečeli po obou stranách trůnu. "Ty," zasyčela na jednoho z nich, "běž a chyť nějakou myš. Můj malý zelený přítel má hlad."
"Okamžitě to provedu, božská Salmissro," odpověděl pokorně eunuch. Vyskočil a šel pozpátku ke dveřím, každý druhý krok při tom padal na podlahu.
"Děkuji, Salmissro," syčel Ezahh. "Lidé jsou přece tak nudní, že?"
"Jsou čilí, jen když mají strach a když je žene chtíč," souhlasila královna.
"Teď jsme se dostali k důležité věci," poznamenal Ezahh, "měla jsi čas posoudit žádost, kterou jsem ti před časem přednesl?"
"Moji lidé už se tím zabývají," ujistila ho královna, "ale tvůj hadí rod je velmi vzácný a najít družku není tak snadné."
"Jestli to je nutné, Salmissro, mohu počkat. My, hadi, jsme trpěliví. Nechci ti sahat do svědomí, ale kdybys nevyhnala Sadiho, nemusela jsi mít takové potíže. Byli jsme dobří přátelé s jeho malým hadem."
"Několikrát jsem si toho všimla, možná, že teď už jsi mohl být otcem."
Zelený had vystrčil hlavu pod trůnem a pozoroval královnu. Jako hadi jeho druhu měl na zeleném hřbetu jasně červenou čáru. "Co to je otec?" zeptal se lhostejně.
"To je dost těžké vysvětlit, ale lidé z toho dělají velký problém."
"Copak se může vznešené stvoření starat o zvrácené podivínství lidí?"
"Ne - nebo alespoň už ne."
"Ty jsi byla srdcem vždy had, Salmissro."
"Proč myslíš, Ezahhu?" řekla potěšeně královna. Pak se zamyslela, závity jejího těla se neklidně pohybovaly a řekla: "Musím vybrat nového vrchního eunucha - a to je pěkná otrava."
"Proč se tím obtěžovat? Vyber, na koho přijdeš. Koneckonců, všichni lidé jsou stejní."
"Většina ano. Chtěla bych vědět, kde je Sadi, chtěla bych ho přemluvit, aby se vrátil do Sthiss Toru."
"Sadi, ten je jiný," souhlasil Ezahh, "dokonce se mi někdy zdá, že je s námi hady nějak příbuzný."
"Ano, má některé hadí vlastnosti, že? Je to zloděj a padouch, ale přesto řídil palác lép…
