Kapitola dvacátá třetí
"A NYNÍ JSI SAMA, DÍTĚ TEMNOTY," řekla Cyradis stroze.
"Ti, kteří tu byli se mnou, nebyli důležití, Cyradis," odpověděla Zandramas lhostejně. "Splnili svůj úkol a už je nepotřebuji."
"Jsi tedy připravena vstoupiti touto branou na Místo, které není více a v přítomnosti Sardionu volbu učiniti?"
"Samozřejmě, svatá věštkyně," souhlasila Zandramas mírně. "Ráda vstoupím společně s Dítětem Světla do Torakova chrámu."
"Dávej na ní pozor, Garione," zašeptal Silk. "Ten její tón je podivný. Ještě má něco za lubem."
Zdálo se, že i Cyradis prohlédla léčku. "Tvůj náhlý souhlas mate mne, Zandramas," řekla. "Po celé dlouhé měsíce vyhnouti snažila jsi se setkání tomuto a nyní do sluje té přímo pospícháš. Co tě tak změnilo? Nečíhá tam uvnitř na nás nějaké dosud neznámé nebezpečí? Nesnažíš se Dítě Světla vlákati do záhuby, aby ses nezbytnosti Volby vyhnouti mohla?"
"Odpověď na tvou otázku, slepá čarodějnice, se nachází za touto branou," odvětila nevlídně Zandramas.
Obrátila svou třpytivou tvář ke Garionovi. "Velký Garion jistě strach nemá," řekla. "Či snad ten, kdo zabil Toraka, se stal krotkým a ustrašeným? Jakou hrozbu mohu já, pouhá žena, postavit proti nejmocnějšímu válečníkovi světa? Pojďme tedy sluj prozkoumat společně. S důvěrou vkládám svoji bezpečnost do tvých rukou, Belgarione."
"Tak tomu býti nemůže, Zandramas," prohlásila věštkyně z Kellu. "Jest příliš pozdě na vytáčky a lsti. Toliko Volba jest nyní možností tvojí."
Odmlčela se a krátce pokynula hlavou. Garion znovu zaslechl sborové mručení.
"Ach," pravila konečně, "nyní již tomu rozumíme. Ta pasáž v Knize nebes byla záhadná, leč nyní jest to jasné." Obrátila se k portálu. "Přistup blíž, démone. Přestaň se skrývati v temnotách, kdež na kořist číháš, a vylez ven, neboť spatřiti tě můžeme."
"Ne!" vykřikla Zandramas chraplavým hlasem.
Ale bylo pozdě. Pomalu a neohrabaně se ze sluje vybelhal omšelý a napůl chromý drak, supěl a chrlil oheň a kouř.
"Ne, znovu ne," zaúpěl Zakat.
Garion však viděl víc, než jen onoho draka. Podobně jako tehdy v zasněženém lese u Val Alornu, když spatřil podobu Baraka společně s tím strašlivým medvědem, prchajícím před ním poté, co skolil kance. Tehdy mu nebylo ještě ani čtrnáct let. Nyní uviděl v podobě draka obraz démona. Byl to Mordja, úhlavní nepřítel Nahaze, démon, který vnesl vřeštícího Urvona do věčné jámy pekel. Mordja, který šesti hadovitými pažemi uchopil obrovský meč - meč, jenž Garion znal až příliš dobře. Démon v podobě draka kráčel obrovskými kroky kupředu, třímajíce Torakův hrozivý meč stínů. Když k nim ohavně rozdvojená obluda přicházela, hořící rudá oblaka nad jejich hlavami sršela oheň.
"Roztáhněte se!" zvolal Garion. "Silku, řekni jim, co mají dělat!" Hluboce se nadechl a uviděl, jak z nízké rudé oblohy šlehají blesky a s ohlušujícím hromobitím se tříští na výstupcích pyramidy.
"Pojďme!" vykřikl Garion směrem k Zakatovi a uchopil rukojeť svého meče. Ale potom se náhle zastavil a poklesl v kolenou. Klidně, jako by kráčela po louce, přistoupila k ohavné obludě Poledra.
"Tvým vládcem je Pán klamu, Mordjo!" pravila náhle znehybnělé nestvůře, "ale je na čase skončit s podvody. Budeš mluvit jen pravdu. Z jakého důvodu jsi zde, na tomto místě?"
Démon uvězněný v podobě draka nenávistně zavrčel, kroutil se a svíjel, jak se snažil osvobodit.
"Mluv, Mordjo!" poručila Poledra. Měl vůbec někdo už takovou moc?
"Nebudu," vyprskl Mordja vztekle.
"Ale budeš," pronesla Garionova babička děsivě tichým hlasem. Mordja zavřeštěl jako by ze smrtelné křeče.
"Jaké jsou tvé záměry?" trvala na svém Poledra.
"Sloužím Králi Pekla!" začal démon.
"A jaké jsou úmysly Krále Pekla?"
"Má ve svém držení kameny moci," zavyl Mordja.
"A proč?"
"S jejich pomocí může rozlomit řetězy, do kterých ho proklatý UL spoutal dříve, než bylo toto vše vykonáno."
"Tak proto jsi tedy pomáhal Dítěti Temnoty a proto tvůj nepřítel Nahaz pomáhal učedníku Torakovu? Cožpak tvůj pán nevěděl, že se chtěli vzbouřit proti Bohu? Proti Bohu, kter…
