12.
Příští ráno se Marielle nasnídala ve svém pokoji. Vypila šálek čaje, snědla toust a přitom listovala novinami. Bylo to tam, včerejší horor a ponížení, které jí způsobil Wilfiam Palmer.
Hned v prvním článku stálo, že strávila několik roků v blázinci a že ji museli křičící odnést ze svědecké židle. Byli k ní tak nespravedliví, a přesto pořád nedokázala uvěřit, že Malcolm jim k tomu dopomohl. Když došla na poslední stránku, uviděla článek napsaný Beatrice Ritterovou. Nejdřív ho nechtěla číst, ale když přes něj letmo přelétla pohledem, zarazila se a začala znovu od začátku. Při čtení se jí oči naplnily slzami.
„Marielle Pattersonová svědčila včera u soudu se vznešeností, elegancí a důstojností, aniž se na jediný okamžik přestala ovládat, zatímco obžaloba ji několik hodin cupovala na kousky ve snaze ji zcela zdiskreditovat. Tato snaha však vyšla naprázdno, což u všech přítomných vzbudilo obdiv. Přetrpěla bolest líčení okolností smrti jejích dvou dětí při tragické nehodě, která se udála před téměř deseti lety a jíž všichni v soudní síni naslouchali bez dechu. Dále vysvětlila rozvod s Charlesem Delauneyem. Její pobyt ve švýcarském sanatoriu byl vyslechnut ne se soucitem a účastí, ale s posměchem, a byl zneužit k tomu, aby byla jako svědkyně zdiskreditována…“ Článek zabíral půl stránky a končil slovy: „Po vystoupení matky oběti je jedna věc jistá. Marielle Pattersonová je dokonalá dáma. Opustila soudní síň se zdviženou hlavou, ačkoli každá matka musela vědět, že jí puká srdce.“ Následoval Beatricin podpis.
Marielle si utřela ubrouskem oči, vstala a nasadila si klobouk. Beatricin článek byl laskavý, ale nezměnil fakt, že její vlastní manžel a generální prokurátor se rozhodli ji zničit, aby nemohla pomoci Charlesu Delauneyovi. Stejně neměla v úmyslu mu nějak pomáhat. Její nejistota ohledně Charlesovy viny je však očividně znepokojovala.
Když sešla dolů, John Taylor a ostatní muži na ni už čekali v autě. Měla na sobě opět černé šaty a klobouk a tmavý bobří kožich. Nastoupila do Pierce-Arrow a jízda proběhla jako obvykle v tichosti. Nepromluvila ani na Malcolma, ani na Taylora. Malcolm se celou dobu díval z okénka. Dokonce ani John jí nemohl mnoho říci. Krátce se dotkl její ruky, když nasedla, ale neodvážil se dát najevo své city. Přál si poskytnout jí oporu, ale v soudní síni to bylo obtížné.
Soudce Morrison opět všem připomněl, že se nesmějí chovat nepřístojně, a s významným pohledem na novináře zdůraznil, že je nezodpovědné psát o věcech, které se ve skutečnosti nestaly. Znechutilo ho, když se dočetl, že Marielle museli údajně ze soudní síně odnést.
Poté pokračovaly krutosti předchozího dne. Bill Palmer se nepochybně rozhodl, že Mariellino svědectví nestačí, ale že ji musí zdiskreditovat ještě další svědci. Potom nebude nikdo s matkou uneseného dítěte sympatizovat a jedině Malcolmův hlas bude mít váhu. A Malcolm o Delauneyově vině nezapochyboval ani na okamžik.
Řidič Patrick Reilly byl znovu předvolán jako svědek, po něm Edith, a dokonce slečna Griffinová. Všichni vykreslili s Palmerovou pomocí portrét nervózní, hysterické a nevyrovnané ženy, která není schopna řídit vlastní dům, starat se o dítě nebo být jakkoli použitelná pro svého manžela.
„Řekla byste, že paní Pattersonová je zodpovědný člověk?“ zeptal se Palmer vychovatelky. Tom Armour vyskočil a vznesl snad již tisící námitku.
„Tato žena není odborný svědek. A nesoudíme tady schopnosti paní Pattersonové. Jestli chcete nějaké odborné svědectví, zavolejte si proboha psychiatra, pane žalobce, a ne služku!“
„Jestli si nebudete dávat pozor na jazyk, udělím vám důtku za znevážení soudu, pane Armoure,“ zahřměl soudce.
„Omlouvám se.“
„Zamítá se.“ A mučení pokračovalo, aniž se za ni kdo postavil. John Taylor a Charles Delauney věděli, že nic z toho, co slyší, není pravda, ale nemohli pro Marielle nic udělat, byli bezmocní. Dokonce její vlastní manžel se obrátil proti ní.
„Řekla byste, že byla dobrá matka?“ zeptal se William Palmer na závěr slečny Griffinové. Drob…
