6.
Nazítří se Taylor vrátil a stále neměl žádné zprávy o Teddym.
Únosci se neozvali, nezatelefonovali ani neposlali žádný dopis a nikde se neobjevila žádost o výkupné. Tisk si ovšem přišel na své. Všechny noviny otiskly staré fotografie Malcolma a Marielle. Jejich řidič Patrick poskytl interview, ve kterém naznačil, že Marielle má pletky s nějakým mužem. Vedle článku byla fotografie, na které pózoval s Edith oblečenou do Marielliných bílých šatů od Madame de Grés z Paříže. Snímek byl pořízen tu noc, co byl Teddy unesen a oni se veselili na irské vánoční taneční zábavě v Bronxu. Oba se tvářili náramně důležitě. Ve večerních novinách předešlého dne se objevila Mariellina fotografie, na které vypadala vyděšeně a dezorientovaně. Snímek byl pořízen ve chvíli, kdy novináři vtrhli do domu. Na druhém ji vyfotografovali v noční košili skrz okna knihovny. Přesto se navzdory Patrickově narážce o muži v jejím životě nikde neobjevila ani zmínka o Charlesu Delauneyovi.
„Moc zábavné čtení,“ poznamenal Malcolm kysele u snídaně den po svém návratu. „Náramně se mi líbí, když čtu, jak se moje manželka schází s jinými muži.“ Neviděli se od chvíle, kdy ji předešlého dne zanechal samotnou s migrénou. Ještě teď byla unavená a bledá, ale tvrdila, že se cítí lépe.
„Řekla jsem ti, jak to bylo.“ Tvářila se zničeně.
„Možná jsi to měla vysvětlit Patrickovi.“
Podrážděně se na něj podívala a usilovně se snažila ovládat.
Málem to vyvolalo bolest hlavy. „Možná by ti tvoji zvědové měli nosit přesnější zprávy, Malcolme.“
„Co to má znamenat?“ změřil si ji chladně.
„Přesně to, co říkám. Žádný z tvých sloužících se ke mně nechoval slušně, už od chvíle, kdy jsem přišla do tohohle domu, a ty to dobře víš.“
„Asi s nimi neumíš zacházet, Marielle. Nebo možná vědí něco, co já nevím.“
„Jak se opovažuješ!“ Byla tak věrná, tak loajální a ochotná.
A teď na ni hází vinu za všechno kvůli Charlesovi. Přes noc se úplně změnil. Bylo to tak nespravedlivé, že odešla z jídelny se slzami v očích. Po cestě se srazila s Johnem Taylorem.
„Dobré ráno, paní Pattersonová.“ Podíval se jí do obličeje a hned viděl, že napětí posledních dnů si vybralo svou daň.
Zašel znovu za Delauneyem a varoval ho, aby neodjížděl z města, ale stále proti němu neměli důkazy a alibi měl solidní. Dosud se nenašly žádné stopy vedoucí ke komplicům, které mohl najmout, aby unesli Teddyho. Přesto se FBI horečně snažila případ vyřešit, přičemž brala v úvahu i to, že Teddy mohl být převezen do sousedního státu New Jersey.
Charles Delauney byl stále hlavní podezřelý. Neznámí lidé, kteří Patrickovi zaplatili sto dolarů, aby v osudný večer nebyl doma, zmizeli beze stopy. A ani Betty, ani slečna Griffinová nic neviděly a neslyšely, takže jim nemohly pomoci. „Je vám dneska líp?“ zeptal se klidně.
Kývla. Jak se může cítit lépe, když Teddyho dosud nenašli?
„Něco nového, pane Taylore?“
„Zatím ne. Ale pracujeme na tom a čekáme. Dřív nebo později někdo zavolá a bude chtít výkupné a potom se budeme moct pohnout z místa. Chtěl bych si dneska znovu promluvit s některými lidmi z personálu, abych zjistil, jestli si někdo nevzpomene na něco, co včera třeba v rozčilení zapomněl.“
Marielle souhlasně přikývla. Znělo to rozumně. Taylor chtěl mluvit také s Malcolmem.
Šla do dětského pokoje a překvapilo ji, že tam potkala manžela. Stál tam a jakoby omráčeně se dotýkal synových hraček a přejížděl rukou po jeho polštáři. Při pohledu na něj Marielle znovu vstoupily do očí slzy. Cítila se provinile, že mezi nimi v jídelně padla ostrá slova. Oba prožívali hrozné duševní vypětí. Rozhlédla se po pokoji a málem jí puklo srdce. Vzpomínala, jak Teddyho hladila po tvářičce, když ležel v posteli v červeném pyžámku od slečny Griffinové, jež mu na límec vyšila modrou nití pečlivými stehy kolem dokola malé vláčky.
„Člověku se nechce věřit, že dítě může prostě zmizet beze stopy, viď?“ oslovil ji Malcolm smutně a Marielle přikývla.
Díval se na ni se žalostným výrazem a jeho hlas zněl mnohem smířlivěji než před hodinou. V tom…
