2.
Cestou domů jel řidič na sever po Páté avenui, ale Marielle tam Charlese neviděla. Nakonec zatočili na východ do Čtyřiašedesáté ulice, k domu, ve kterém žila s Malcolmem už šest let.
Stál mezi Madison Avenue a Pátou a hned za rohem měli Central Park. Byl to krásný dům, jenže jí nikdy nepatřil. Hned od začátku se tam cítila nesvá. Vzbuzoval úctu a staral se o něj početný personál. Předtím patřil Malcolmovým rodičům. Zachovával jej téměř jako jejich památník. Všude byly cenné sbírky, ke kterým zřídka přidal něco ze svých cest nebo od muzejních kurátorů. Někdy se tam Marielle cítila také jako cenný předmět, něco, co je pouze vystavené na odiv, ale nikdo si s tím nehraje. Panenka na polici, kterou každý obdivuje, ale nikdo ji nevezme do ruky. Služebnictvo se k ní chovalo většinou zdvořile, ale vždy jí dávali najevo, že nepracují pro ni, ale pro jejího manžela. Mnozí z nich byli v domě zaměstnaní mnoho let. Marielle však měla dojem, že ani po šesti letech je příliš nezná. Malcolm ji neustále nabádal, aby si od nich udržovala odstup, což dodržovala a oni také. Neprojevovali jí žádnou srdečnost. A od začátku jí Malcolm nedovolil provést jakékoli změny. Byl to stále jeho domov, všechno se dělalo po jeho, a pokud se její příkazy náhodou lišily, sloužící je zdvořile ignorovali a nikdo se o tom nezmínil. Malcolm najal personál sám a většina zaměstnanců byli Irové, Angličané nebo Němci. Měl velkou slabost pro všechno, co bylo německé. V mládí studoval na Heidelbergské univerzitě a německy hovořil dokonale.
Marielle někdy napadlo, jestli není důvodem přehlíživého postoje služebnictva, byť zakrývaného, skutečnost, že pro Malcolma pracovala. Když se v roce 1932 vrátila z Evropy, bylo téměř nemožné najít práci. V té době vládla ekonomická krize, dokonce i muži s univerzitním vzděláním byli nezaměstnaní, a ona neměla absolutně žádnou kvalifikaci. Nikdy předtím nepracovala a rodiče jí nic nenechali. Otec všechno ztratil při krachu v roce 1929, což ho v podstatě zabilo. Byl příliš starý, aby přežil ten stres, aby začal znovu. Nakonec ho zradilo srdce, ale již předtím ho opustila vůle žít. Když za půl roku zemřela i jeho žena, zůstalo po nich jen pár set dolarů. Marielle byla tenkrát ještě v Evropě a Charles zařídil prodej jejich domu, aby mohly být zaplaceny dluhy. Byla příliš nemocná, aby se o to postarala sama. Když se nakonec vrátila do New Yorku, neměla moc peněz ani žádný domov. Ubytovala se v hotelu na East Side a hned první týden po příjezdu si začala shánět práci.
Od Charlese si půjčila dva tisíce dolarů. Víc mu nedovolila jí dát. Zůstala úplně sama. A Malcolm ji v mnoha směrech zachránil. Stále mu za to byla vděčná a věděla, že vždy bude.
Objevila se v jeho kanceláři jednoho větrného únorového dne a obličej, který se na ni zpoza stolu usmál, jí připadal jako sluneční paprsek. Šla za ním, protože věděla, že patřil k otcovým přátelům, a doufala, že by mohl vědět o práci pro ni nebo o někom, kdo by potřeboval společnici hovořící francouzsky.
Kromě malování to bylo všechno, co uměla, ale na kreslení už několik let ani nesáhla. Neovládala žádné sekretářské práce, ale přesto ji po hodinovém rozhovoru přijal, a než si našla bydlení, dokonce jí platil hotel. Snažila se mu to později splatit, ale on o tom nechtěl ani slyšet. Věděl, že prožívá těžké období, a rád jí vypomohl.
Učila se rychle a pracovala jako asistentka jeho sekretářky, Angličanky, které se Marielle očividně nezamlouvala. Chovala se k ní však slušně. Nikoho nepřekvapilo, když ji Malcolm začal zvát nejdřív na obědy a poté na romantické večeře.
Nakonec ji začal s sebou brát na důležité společenské události, přičemž jí vždy diskrétně navrhl, aby si pro tu příležitost koupila nové šaty v obchodě, kde ho znali. Zprvu jí to bylo nepříjemné. Nechtěla ho využívat a sama se kvůli němu nechtěla octnout v trapné situaci. Ale byl vždy tak milý, inteligentní, zábavný a chápavý. Nikdy se jí nevyptával na minulý život, proč žila šest let v Evropě nebo proč se nakonec vrátila.
…
