13
Než všichni znovu nabrali dech, byl červen. Škola skončila a oni se přestěhovali na léto na venkov. Občas k nim zajel na návštěvu George, který vypadal unaveně a zdálo se, že hodně zestárl. Nesmírně se mu stýskalo, dokonce mnohem víc, než dokud byla Phyllis v ústavu. Tam ji alespoň mohl navštěvovat, zatímco teď si o ní už mohl jen povídat s rodinou a s přáteli.
Ollie musel opět v létě dojíždět, jak ostatně chtěl. O to víc ovšem oceňoval svůj dobrý nápad s pronájmem newyorského bytu.
Byla to stále stejná potíž vracet se k dětem pozdě večer, ale v létě se to dalo lépe vydržet. Když přijel domů, zaplavali si spolu v bazénu. Děti také chodily později spát než v zimě.
Čtvrtý červenec oslavili s několika přáteli piknikem u ohníčku a za čtrnáct dnů měla už Melka se Samem odjet a strávit zbytek léta se Sárou. Sarah je s sebou chtěla vzít do Francie, na měsíc cestování se Jeanem-Pierrem. Sarah to Oliverovi oznámila telefonicky a on se rozhodl nic nenamítat. Děti už byly dost velké, aby pochopily situaci. Melce bylo šestnáct a Samovi téměř deset a oba se na cestu velice těšili.
Na piknik k nim přišel i George a přivedl si s sebou Margaretu Porterovou, kterou všichni už znali. Byla to příjemná, sympatická a živá šedovlasá žena. V mládí bývala zdravotní sestrou a její nebožtík muž byl lékařem, a tak se o Ollieho otce dovedla zřejmě dobře postarat. Dohlížela nenápadně, ale pozorně, aby se posadil, kdykoli byl unavený, nosila mu jídlo a žertovala přátelsky s jejich přáteli a Georgeovi to podle všeho nebylo proti mysli. Vzpomínal hodně na Phyllis a Oliver věděl, že si ještě stále přičítá vinu za nehodu, která způsobila její smrt. Ale zdálo se, že se pomalu vzpamatovává. Všichni, každý po svém, se už dostávali z ran, které jim tento rok zasadil. I Ollie si připadal víc ve své kůži. Požádal v červnu o rozvod, a protože do něho Daphne stále hučela, smluvil si dokonce jednu schůzku, která ovšem skončila naprostým fiaskem. Pozval na rande jednu talentovanou dívku z konkurenční agentury, ale po setkání už o ní nikdy nemluvil jinak než jako o úplném cvokovi. Chtěla na něm, aby zkusil šňupat kokain a jejím nejmilejším sportem byl ženský zápas.
Daphne se ho kvůli tomu něco naškádlila, ale byl to alespoň jakýs takýs začátek.
Na piknik přišli také Benjamin se Sandrou, která byla už v sedmém měsíci. Olliemu jí bylo líto, když viděl, jak směšně se její hloupoučká dětská tvářička vyjímá nad kulatým břichem.
Stále mluvila jen o miminku. Olivera na chvíli přepadl strach, jestli se nakonec nechtějí s Benjaminem přece jen vzít. Když se ho na to však zeptal, řekl mu Benjamin, že prozatím nic takového v plánu nemají. Jsou na to prý oba ještě příliš mladí.
Melka se pokoušela se Sandrou několikrát zavést rozhovor, ovšem bez valného úspěchu, a tak toho nakonec nechala a šla se zase bavit se svými kamarády. Přijela taky Daphne, která většinu času proklábosila u bazénu v živém rozhovoru s Margaretou Porterovou.
„Bylo tu nádherně,“ děkovala Daphne Oliverovi, než se vydala na zpáteční cestu. „Pravý tradiční čtvrtý červenec v kruhu dobrých přátel. Co víc si může člověk v životě přát.“ Šťastně se usmívala. Oliver se také zasmál při vzpomínce na zašlé časy.
„Já bych věděl, co. Ale radši toho nechám. Ještě jedna taková kráska jako ta minule a je se mnou amen.“ Oba se rozesmáli, když si vzpomněli na jeho rande se zápasnickou fanynkou.
„Tvůj otec se zdá v docela dobré kondici a jeho přítelkyně se mi moc líbí. Je to zajímavá paní. Procestovala s mužem Dálný východ a na dva roky si dokonce zařídili ambulanci v Keni.“
„Zdá se, že je s ní otci dobře. Alespoň nějaká úleva. Jen bych si přál, aby se vzpamatoval také Benjamin. To jeho děvče je sice milounké, ale jestli si Benjamin nedá pozor, zničí mu život.“
„Dopřej mu trochu času. Snaží se udělat, co považuje za správné, jenže pořád ještě neví, co to vlastně je.“
„Nedovedu si vůbec představit, že bude mít vlastní dítě. Sám je to ještě kluk a ona vypadá na čtrnáct. Je to taková dojemná husička. Daphne, že…
