3
Předvánoční dny se vlekly a Oliver se teď domů vracel většinou s velkou nechutí. Chvílemi Sáru nenáviděl a chvílemi ji miloval víc než kdy jindy a stále uvažoval, jak změnit její názor. Jenže ona se už rozhodla. Mluvili o tom do omrzení, každý večer dlouho do noci, když byly děti v posteli, a Oliver u Sáry najednou narazil na bezcitnou tvrdohlavost, o níž se domníval, že už dávno patří minulosti. Jenže Sarah byla přesvědčená, že teď svádí boj o vlastní život.
Slibovala, že se nic nezmění, přijede prý domů každý pátek večer, miluje ho přece stejně jako dřív, ale oba věděli, že si jen sama sobě něco namlouvá. Jak by mohla dojíždět, když bude muset psát seminární práce a učit se na zkoušky. A kdyby měla jezdit domů, aby se zahrabal do knih, frustrovala by jen jeho i děti. Všechno se nutně změní, jestli se vrátí do školy. Jinak to nepůjde, ať si to Sarah chce připustit nebo ne. Snažil se ji přemluvit, aby šla na jinou školu, někam blíž k domovu, i Kolumbijská univerzita by byla lepší než vracet se celou tu dálku až do Harvardu. Jenže ona byla umíněně rozhodnutá vrátit se právě tam. Občas ho napadlo, jestli snad Sarah tak nechce polapit své ztracené mládí, vrátit čas zpátky do dob, kdy jí život připadal jednodušší, i když jemu samotnému se ten dnešní líbí mnohem víc. A nikdy nepochopí, jak může opustit děti.
Ty dosud o matčiných plánech nic nevěděly. Starší dvě cítily ve vzduchu určité napětí, takže se Melissa Sáry několikrát vyptávala, jestli se s taťkou nepohádali, ale Sarah ji vždycky odbývala jen bezstarostným mávnutím ruky. Nechce jim za nic pokazit vánoce a uvědomuje si, že je její oznámení vyvede z míry. Rozhodla se, že jim to řekne den po vánocích, a Oliver s tím souhlasil, protože doufal, že se mu ještě podaří ji zviklat. Navštívili Melissino divadelní představení a potom ozdobili vánoční stromeček ve zdánlivě naprosté harmonii.
Zpívali koledy, utahovali si z Olivera a Benjamina, když se potýkal se svíčkami, a ze Sama, že baští kukuřici rychleji, než ji Melissa se Sárou stačí navlékat. To jim přece Sarah nemůže udělat. To si přece nikdo z nich nezaslouží. I když mají všichni Agnes moc rádi, je to přece jenom pouhá nájemná síla. A on pracuje celý den v New Yorku. Pronásledovaly ho představy, že se Benjamin s Melissou budou chovat jako utržení ze řetězu a se Samem že to půjde od deseti k pěti, zatímco si jejich maminka bude v Harvardu hrát na postgraduální studentku.
Teprve na Štědrý večer se s ní mohl posadit sám v knihovně před plápolající oheň a požádat ji zasmušile, aby na svých plánech netrvala. Rozhodl se, že když to nepůjde jinak, bude třeba i škemrat.
„Tohle jim přece nemůžeš provést.“ Zhubl za čtrnáct dnů o pět kilo, ale přestože je napětí ve vzduchu oba div nezničilo, zůstávala Sarah neoblomná. Už minulý týden odpověděla, že přijímá, takže by měla odjet do dvou týdnů, aby si našla v Bostonu nějaké bydlení. Škola jí začíná patnáctého ledna. Teď už zbývá jenom zvládnout vánoce, sbalit si věci a promluvit s dětmi.
„Nebudeme se k tomu znovu vracet, Ollie.“
Nejradši by vyskočil a pořádně s ní zacloumal, ale ona se stáhla do sebe, jako by se nemohla vnitřně vyrovnat s bolestí, kterou - jak věděla - mu působí.
Děti si pověsily ke stromečku punčochy a Oliver se Sárou snesli pozdě večer dolů dárky, které Sarah s Agnes několik týdnů balily. Sarah se tento rok přímo překonávala, skoro jako by to měly být jejich poslední vánoce. Ollie jí koupil u Van Cleefa před týdnem nádherný prsten, protože věděl, že po něčem takovém vždycky toužila. Byl to prostý kroužek zdobený malými podlouhlými diamanty, s nádherně broušeným čtvercovým smaragdem uprostřed. Chtěl jí ho věnovat už ten večer, ale najednou mu připadalo, že jí tímhle dává spíše úplatek než dárek. Zamrzelo ho, že prsten vůbec kupoval.
Před spaním si Sarah nařídila budíček na šestou. Chtěla vstát brzy, aby přichystala nadívaného krocana. Agnes taky vstane včas, většinu práce zastane, ale krocana chce Sarah udělat sama, jak to žádá rodinná tradice. A bude to…
