Kapitola 3.
Na let do New Yorku použila Tanya letadlo nahrávací společnosti, a aby byla sama, rozhodla se, že s sebou nevezme svou sekretářku. Kvůli jednomu televiznímu pořadu a schůzce s nakladatelským agentem vlastně Jean ani nepotřebovala. Kromě toho chtěla mít trochu času, aby mohla přemýšlet o Tonym. Po víkendu v Palm Springs se poslušně vrátil domů v neděli večer. Povečeřeli s dětmi a o jeho trápení ani o historkách v bulvárním tisku nepadlo ani slovo. Neměla odvahu, ani energii znovu o tom debatovat. A on si dával pozor, aby o tom také nemluvil. Dokonce se o tom nezmínil, ani když časopis People zveřejnil článek o té žalobě. Věděl, že toho řekl až dost, a když v úterý odjížděla na letiště, odešel už dávno do kanceláře.
Letadlo na ni už čekalo. Připadalo jí, jako by ho měla celé sama pro sebe. Na palubě s ní byl jeden člověk z vedení společnosti. Evidentně Tanyu poznal, ale kromě zdvořilého pozdravu jí nic dalšího neřekl. Psala si poznámky, telefonovala a pracovala na jedné písni. V půli letu do New Yorku jí volal právník a oznámil jí, že bývalý osobní strážce chce milion dolarů za to, že ji nebude žalovat.
„Vyřiď mu, že se uvidíme u soudu,“ řekla Tanya chladně.
„Tanyo, myslím, že to není moudré,“ namítl Bennett Pearson klidně.
„Nehodlám platit vyděračům. Nemůže nic dokázat, žádný případ z toho neudělá. Je to naprostý výmysl.“
„Je to jeho slovo proti tvému. Jsi velká hvězda a podle něj jsi ho sváděla, traumatizovala a pak vyhodila. Zničilas mu život, protože s tebou nechtěl nic mít…“
„Stačí, Bennette. Nemusíš to dál probírat. Vím, co požaduje.“
„Lidi by ho mohli litovat. U poroty se dneska nedá nic předvídat. Rozmysli si to. Co když mu za jeho bolest a utrpení přiřknou deset milionů? Co uděláš potom?“
„Zabiju ho.“
„Rozvaž to. Myslím, že by ses z toho měla vykoupit. A milion je pěkná zaokrouhlená suma.“
„Víš, jak na ni musím dřít? Peníze se jen tak nerozdávají.“
„Příští rok jedeš na turné. Zaplať to z toho a ber to jako smůlu, jako žes vyhořela a nebyla pojištěná.“
„To je hrozný. Není to nicjinýho než vyděračství.“
„To je pravda, ale stává se to. Tobě i spoustě jiných.“
„Dělá se mi zle, když mám platit takovým lidem.“
„Jen si to promysli. Máš toho na talíři až dost i bez žaloby. To by ti ještě tak chybělo, abys musela vypovídat před soudem, a pak se to dostalo do novin. Byla by to veřejná záležitost a soudní řízení zrovna tak.“
„Dobře, dobře.“
„Zavolej mi z New Yorku.“ Proč je to všechno tak nechutné?
Není divu, že Tony z toho chce pryč. Někdy by nejraději utekla z vlastního života také, ale držel sejí pevně jako klíště.
Let do New Yorku trval pouze pět hodin, a ještě než přistáli, zavolala Mary Stuart. Řekla jí, že za půl hodiny přiletí a vyzvedne ji. Mary Stuart byla nadšená, že se setkají. Tanya jí za půl hodiny zatelefonovala už z auta, a když k ní dorazila, její dávná přítelkyně čekala dole v džínách a bavlněném svetříku.
Obě ženy se pevně objaly a Tanya si v přítmí vozu svou kamarádku dlouho prohlížela. Mary Stuart byla hubenější a mnohem vážnější než vloni. Uplynulý rok si od ní očividně vyžádal obrovskou oběť. Tanya věděla, že když je Alyssa v Paříži, je to ještě těžší. Jenže Alyssa se od nich potřebovala dostat pryč a Mary Stuart to chápala, takže si nestěžovala.
„Bože, ty se vůbec neměníš,“ pronesla obdivně Mary Stuart, překvapená, jak krásně Tanya vypadá i v jejich věku. Bylo to, jako by se jí běh času ani nedotkl. „Jak to děláš?“
„Profesní tajemství, moje milá.“ Zasmála se a zatvářila se svůdně i záhadně zároveň a pak se daly do smíchu obě. Ale ať už prodělala jakoukoli plastiku, měla navíc krásnou pleť, nádherné vlasy a fantastickou postavu. Stále si zachovávala mladistvý vzhled. Mary Stuart vypadala také dobře, ale spíš na svůj věk než Tanya. Udržování zevnějšku však nebylo jejím cílem.
„I přes to všechno vypadáš moc dobře, holka,“ odvážila se říct Tanya. Bylo těžké uvěřit, že uplynul už rok, ten nejhorší v životě Mary Stuart a patrně i v Billově, přestože on by to nikdy nepři…
