Kapitola 4.
Mary Stuart poslušně zůstala příští den doma, aby sledovala Tanyu v televizi. Chtělo se jí vyskočit z křesla a rozbít obrazovku, když moderátor přeskočil z otázky na Tanyino dětství v jednom texaském městečku rovnou na současné pomluvy v souvislosti s jejím trenérem a pak udělal jízlivou narážku na žalobu, kterou na ni podal její bývalý zaměstnanec. Tanya si s tím poradila elegantně, zdánlivě snadno a s přátelským úsměvem, když to odbyla jako vydírání a typický repertoár bulvárního tisku. Ale jakmile Tanya odešla ze scény, tiskla paže k bokům a měla pocit, že si pod každé paždí nalila sklenici vody, nemluvě o počínající silné bolesti hlavy.
„Tak televizi máme z krku,“ řekla ženě z propagační agentury, která ji doprovodila na natáčení a pak odvezla na schůzku s nakladatelským agentem ohledně napsání jejího životopisu.
Jednání však pro ni nakonec ztratilo přitažlivost. Jediné, co požadovali, byla senzačnost, nikoli solidnost. Když odpoledne volala Jean, měla jich už plné zuby. Zjistila, že Jean pročetla veškeré losangeleské noviny, a v bulváru psali cosi o tom, že Tony strávil víkend v Palm Springs s blíže neurčenou hvězdičkou.
„Bylo to pikantní?“ zeptala se významně a Jean se rozesmála.
Nebyla to pěkná historka. Jean jí přečetla článek o žalobě a Tanya přemáhala slzy, když to poslouchala. Bývalý osobní strážce tvrdil, že ho soustavně provokovala tím, že chodila po domě nahá, když byli sami, což by ji jinak rozesmálo, kdyby ji to tolik nerozrušilo. „Kéž bych si vzpomněla, kdy naposled jsem byla v tom baráku sama,“ řekla Tanya sklíčeně. Dovedla si představit Tonyho reakci. Ale odmítla Jeaninu nabídku, že jí o něm přečte ten článek z novin. Když zavěsila, šla si je koupit a bylo to skutečně hezké čtení. Byl tam Tonyho snímek, jak se pokouší schovat před fotografem, a obrázek mladé herečky, kterou Tanya znala a které nemohlo být víc než dvacet. Nebylo však možné poznat, jestli fotografie nebyla vytvořená počítačem, aby to jen vypadalo, jako že jsou na ní spolu. V dnešní době si člověk nemohl být ohledně fotografií nikdy jistý. Přesto se jí to vůbec nelíbilo, a i když se tomu nejdřív bránila, nakonec Tonymu zavolala do práce. Zastihla ho, právě když byl na odchodu.
„Vypadá to, že mě zase propírali v tisku,“ řekla ve snaze vnést špetku humoru do neutěšené situace.
„Tak nějak. Tvůj přítel Leo o tobě zřejmě hodně ví. Četlas to?“ zeptal se. Byl opravdu rozezlený a sotva to před ní dokázal skrýt.
„Jean mi to přečetla. Jenže jsou to samý kecy. Doufám, že to víš.“ Znělo to velmi klidně, rozvážně a jižansky.
„Už se v tom vůbec nevyznám. Tán.“
„To, co o mně napsali, není o nic horší než ty klepy o tobě a té holce, kterou jsi údajně s sebou vzal do Palm Springs. Dokonce tam dali tvou fotku,“ dodala škádlivě. „A taky to není pravda. Tak o co jde?“
Nastala dlouhá pauza a pak velice pomalu promluvil. „Tentokrát to pravda je. Chtěl jsem ti to říct, ještě než jsi odjela, ale nedostal jsem se k tomu.“ Měla pocit, jako by ji praštil holí.
Podváděl ji, objevilo se to v tisku a on jí to přiznal. Dlouho mlčela. Nevěděla, jak na to zareagovat.
„To je pěkný. Co čekáš, že ti na to řeknu?“
„Máš právo být fakt naštvaná, Tán. Nic ti nevyčítám. Od někoho dostali informaci. Nechápu, jak se v tom hotelu mohli objevit. Napadlo mě, že se to dostane do novin.“
„Jseš dost starej na to, abys byl tak naivní, ne? V Hollywoodu žiješ dost dlouho, abys věděl, jak to chodí. Kdo je podle tebe asi zavolal? Ta holka. Tohle je pro ni velký terno, objevit se s manželem Tanyi Thomasovy. Velká šance. Jak by mohla propásnout takovou příležitost?“ To, co řekla, bylo ošklivé, ale nejspíš pravdivé a Tony to věděl. Teď zas nastala pauza na druhém konci drátu. „Teď jste slavnej, pane Goldmane. Jak to snášíte?“
„Nemůžu na to nic moc říct, Tán.“
„Ne, to nemůžeš. Aspoň jsi mohl být diskrétnější nebo si s sebou vzít někoho, kdo by tebe nebo mě nezaprodal těm hyenám.“
„Nechci tě už dál podvádět, Tanyo,“ vysoukal ze sebe rozpačitě. „Zítra se odstěhuju.“…
