10 SESTUP DO TEMNOT
Kapitán Norton sváděl boj s velkým pokušením - avšak jako velitele jej jeho hlavní povinnost vázala k lodi. Kdyby se úvodnímu průzkumu stalo neštěstí, mohl by přijít na pomoc.
Takže zanechal na místě svého druhého důstojníka, poručíka Mercera, o výběru nemusel dlouho přemítat. Norton ochotně připustil, že se Karl pro výpravu hodí lépe.
Jako odborník na zajišťování životních podmínek napsal Mercer o svém oboru několik základních příruček. Sám na sobě vyzkoušel nesčetné množství nejrůznějších druhů přístrojů, často v kritických situacích, a dokázal úžasně ovládat své biologické funkce. Uměl v okamžení snížit svou tepovou frekvenci o padesát procent a spotřebu kyslíku zredukovat takřka na nulu až po dobu deseti minut. Tyhle prospěšné drobné triky mu už několikrát zachránily život.
Přes jeho veškeré schopnosti a inteligenci mu téměř naprosto scházela obrazotvornost. I ty nejnebezpečnější experimenty a výpravy mu připadaly jako práce, která se prostě musí udělat. Nikdy však nepodstupoval zbytečné riziko a vůbec už nestál o to, co se všeobecně pokládá za odvahu.
Dvě mota na jeho pracovním stolku shrnovala jeho životní filozofii. První se tázalo NA CO JSI ZAPOMNĚL? Druhé říkalo POMOZ MI, ABYCH POTLAČIL SVOU UDATNOST. Skutečnost, že byl všeobecně považován za nejudatnějšího muže v celé Flotile, byla jedinou věcí, která ho kdy rozzlobila.
Tím, že vybral Mercera, automaticky zvolil druhého muže - jeho nerozlučného přítele poručíka Joe Calverta. Těžko pochopit, co tyto dva drželo pohromadě. Lehký a mrštný, poměrně vysoký navigační důstojník byl o deset let mladší než jeho chladný a nevzrušivý přítel, jenž v žádném případě nesdílel jeho vášnivý zájem o primitivní filmové umění.
Jenže lidská podstata je nevyzpytatelná a Mercer si Calvertem už před lety vytvořili bezpochyby pevný poměr. To bylo celkem obvyklé, mnohem nezvyklejší byla skutečnost, že se na Zemi také dělili o jedinou ženu, s níž měli každý jedno dítě. Kapitán Norton doufal, že se s ní jednoho dne setká, protože to musela být žena skutečně velmi pozoruhodná. Tenhle trojúhelník trval už nejméně pět roků a stále se zdál rovnostranný.
Dva muži však na vytvoření průzkumného družstva nestačili, už kdysi dávno se přišlo na to, že optimální počet jsou tři - neboť i kdyby o jednoho přišli, dva zbylí mohou stále ještě uniknout i tam, kde by osamělý člověk propadl záhubě. Po dlouhém rozmýšlení vybral Norton technického seržanta Willarda Myrona. Myron, technický génius schopný vyrobit cokoli, anebo navrhnout ještě něco lepší, byl ideální člověk pro identifikaci jednotlivých neznámých zařízení. Během dlouhých univerzitních prázdnin, které měl při svém hlavním zaměstnání jako docent na Astrotechu, seržant odmítal povýšení na důstojníka s odůvodněním, že nechce stát v cestě důstojníkům, kteří si je zaslouží více. Takové vysvětlení samozřejmě nikdo nebral příliš vážně a všichni se sjednotili v názoru, že Will má prostě nulovou ctižádost. Mohl to dotáhnout na Kosmického seržanta, ale nikdy se nestane řádným profesorem. Myron, stejně jako nesčetní poddůstojníci před ním, objevil ideální kompromis mezi mocí a odpovědností.
Když propluli poslední přechodovou kabinou a vznášeli se ve stavu beztíže podél Rámovy osy, poručík Calvert zjistil - jak se mu ostatně stávalo často - že se už zase ocitl uprostřed historického filmu. Občas uvažoval o tom, jestli by se neměl pokusit z tohoto zlozvyku vyléčit, jenže nepozoroval, že by s sebou přinášel nějaké nevýhody. Dokonce i ty nejjednotvárnější chvíle si uměl proměnit v zajímavé a - kdoví? - jednoho krásného dne mu možná zachrání život. Třeba si vzpomene, co za podobných okolností podnikli Fairbanks nebo Connery anebo Hiroshi...
Teď se právě chystal zdolat jakýsi vrcholek za jedné z válek na počátku dvacátého století. Mercer byl seržant, vedoucí trojčlennou hlídku na noční vpád do země nikoho. Nebylo těžké, aby si představoval, že jsou na dně ohromného kráteru po výbuchu granátu, ačkoli tenhle byl umně utkán z řady …
