2
Chviličku poté, co se Nicole vykoupala, vešli do místnosti dva bioti. Jeden byl velký krab a druhý vypadal jako ohromný nákladní automobil, s nímž si hrají děti. Krab použil svá mohutná klepeta a hrozivou sadu dalších pomocných nástrojů a rozstříhal kontejner, v němž Nicole spala, na zvládnutelné kusy. Ty potom naložil do korby nákladního vozu. Při cestě z místnosti, za necelou minutu, krab uchopil bílou vanu a všechny zbylé židle a přidal je nahoru do korby. Potom si naložil na záda stůl a zmizel z prázdné místnosti za nákladním biotem.
Nicole si uhladila šaty. „Nikdy nezapomenu na první pohled na biota-kraba,“ poznamenala ke svým dvěma společníkům. „Bylo to na velké obrazovce v řídícím středisku kosmické lodi Newton, před dávnými roky. Všechny nás to vyděsilo.“
„Dnešek je dnem D,“ řekla doktorka Modrá v barvách chviličku nato. „Jsi připravená nastěhovat se do Grand hotelu?“
„Pravděpodobně ne,“ odvětila s úsměvem Nicole. „Z toho, co jste mi ty a Orel řekli, mám pocit, že jsem si užila poslední okamžik samoty.“
„Vaše rodina a přátelé jsou velice vzrušeni z toho, že vás uvidí,“ pravil Orel. „Navštívil jsem je včera a řekl jsem jim, že přijdete. Budete bydlet s Maxem, Eponine, Ellie, Mariem a Nikki. Patrick, Nai, Benjy, Kepler a Maria jsou hned vedle. Jak jsem vám vysvětlil minulý týden, Patrick a Nai se starají o Marii od doby krátce po probuzení jako o vlastní dceru. Znají celý příběh, jak jste ji během bombardování zachránila…“
„Nevím, jestli je zachránila přesně to správné slovo,“ poznamenala Nicole a upamatovala se jasně na poslední hodiny ve staré kosmické lodi Ráma. „Vzala jsem ji, protože tam nebyl nikdo, kdo by se o ni staral. Každý by udělal totéž.“
„Zachránila jste jí život,“ řekl Orel. „Za necelou hodinu po vašem odchodu ze zoologické zahrady tři velké bomby zničily její sekci a dvě přilehlé. Maria by určitě zahynula, kdybyste ji nenašla.“
„Je z ní teď krásná a inteligentní mladá žena,“ pravila doktorka Modrá. „Setkala jsem se s ní krátce před několika týdny. Ellie říká, že Maria má neuvěřitelnou energii. Podle Ellie je ráno první vzhůru a večer jde poslední spát.“
Jako Katie,neubránila se Nicole myšlence. Kdo jsi, Marie? uvažovala. A proč jsi byla seslána do mého života právě v tom okamžiku?
„…Ellie mi také řekla, že Maria a Nikki jsou nerozlučitelné,“ pokračovala doktorka Modrá. „Učí se spolu, jedí spolu a neustále spolu švitoří… Nikki řekla Marii všechno o tobě.“
„Jak je to možné?“ zeptala se s úsměvem Nicole. „Nikki nebyly ještě ani čtyři roky, když jsem ji naposled viděla. Lidské děti si neuchovávají vzpomínky z tak časného.
„Určitě ano, když dalších patnáct let spí,“ vysvětloval Orel. „Kepler a Galileo mají také jasné vzpomínky ze svého dětství… Můžeme však hovořit po cestě. Už je čas, abychom vyrazili.“
Orel pomohl Nicole a doktorce Modré s oblečením kosmických skafandrů. Pak vzal tašku s Nicolinými věcmi. „Uložil jsem sem váš lékařský kufřík i vaše šaty a kosmetiku, kterou jste v posledních několika dnech používala,“ řekl.
„Můj lékařský kufřík?“ divila se Nicole. Zasmála se. „Svatá dobroto, skoro jsem zapomněla… Měla jsem ho s sebou, že, když jsem našla Marii? Děkuji vám.“
Trojice vyšla z místnosti, která se nacházela v přízemí pyramidy. Po několika minutách prošli velkým klenutým vstupem z budovy. Venku, v jasném světle továrny, na ně čekalo vozidlo. „Bude nám to trvat asi půl hodiny, než dojedeme k rychlovýtahům,“ pravil Orel. „Náš raketoplán parkuje v Doku, na nejvyšším podlaží.“
Když se vozidlo rozjelo, Nicole se otočila a dívala se dozadu. Za pyramidou byla vysoká hora, na niž před třemi dny vyjeli. „Tak vy opravdu nemáte tušení, proč jsou tam bioti-motýli?“ zeptala se Nicole mikrofonem ve své přilbě.
„Ne,“ odvětil Orel. „Mé instrukce se týkají pouze vašeho cyklu.“
Nicole stále zírala za sebe. Vozidlo minulo řadu vysokých sloupů, bylo jich dohromady deset či dvanáct, spojených nahoře, uprostřed a dole dráty. Všechno tohle bude součástí Nového Rámy, myslela si Nicole. Náhle si …
