"Dělit lidi na úspěšné a neúspěšné znamená dívat se na lidskou přirozenost z omezeného a předpojatého hlediska. Jste vy snad úspěšný? A co já? A co Napoleon? Člověk by musel být bůh, aby rozeznával úspěšné lidi od neúspěšných a nedopouštět se přitom omylů..."
Čechovovo drama Višňový sad je jedno z jeho nejvydařenějších děl, které nám dává pravdivé a objektivní svědectví o zkomírajícím životě šlechticů na ruském venkově. Panství, situované daleko od centra Evropy a evropského kulturního a pokrokového centra, společně s Ruskem beznadějně zaostává za tehdejší dobou. Tento skuz se ostatně Rusku až dodnes nepodařilo dohnat.
Čechovova dramata jsou jistou zvláštností; většinou totiž nemají pouze jednoho hrdinu, ale ústředními postavami dramat bývají postavy jiného postavení a založení. Takto Čechov mistrně demonstruje vztahy na ruské venkově 19.století a současně vytváří model ruské společnosti. Výsledkem tohoto rozložení hlavní úlohy na více postav je zdůraznění vzdálenosti postav a jejich vztahů na veřejnosti I v soukromí. Žádná z postav se nedá "rozpitvat", protože je u ní dokonale zpracována pouze ta vlastnost, která odpovídá společenské vrstvě postavy. Podle každé postavy se dá odhadnout klima, ve kterém se pohybuje. Tak se nám vynořuje celá mozaika lidských charakterů a čím dál jasněji ji vidíme, tím zřetelněji nám vyniká tělesnost postav, které ji skládají.
Psaním povídek se Čechov naučil sepnout postavy nerozlučně s jejich přirozeným prostředím: lidé a místa spolu nenásilně splývají. Naučil se vykreslit osobnost jak tím, co dělá, tak tím co nedělá, a při vynucené úspornosti krátké povídky tomusí ukázat i jen malý úsek povídky. Tuto "strategii" též uplatnil ve Višňovém sadu, kde mnoha rychlými a lehkými poznámkami po celou dobu pomalu vykresluje všechny postavy do nejmenších podrobností tak, jak ji vidíme my, tak, jak vidí sama sebe, a jak ji vidí druzí. Celý příběh vypadá jako dramatický, do podrobností vypracovaný těsnopis. Příběh vypadá na první pohled banálně, ale ve skutečnosti jsou v něm mnohem hlubší myšlenky. Je také velmi reálný a ve své podstatě pratkicky normální.
Na celý Višňový sad by se mohlo dívat ze tří různých pohledů (alespoň podle mě). První pohled je pohled pravdy a příběhu samotného. Vyprávění tohoto příběhu je velmi zajímavé a lidské. Byl by velký omyl tvrdit, že hra nemá zábavnou zápletku. Je naopak plný neočekávatelných zvratů, událostí, nápadů a nálad. Vybavuje se nám zde příběh rodiny Gajeva, Raněvské a dalších postav. Je to skutečný příběh, zasazený do historie, do obecného života ruského venkova; jeho poutavost tkví právě ve způsobu, jakým ukazuje, jak a kde žijí.
Druhý pohled zachycuje příběh rodiny z pohledu času, z pohledu hostorie. Zde historie figuruje jako cíl yvprávění. Tady je nejzajímavější pohyb společenských tříd v jejich ?dialektických? vztazích, proměny charakterů a věcí jakožto přesuny vlastnictví. postavy jsou zde zajisté také "lidskými tvářemi", ale z tohoto pohledu představují pouze část dějinného pohybu: majetnou bužoazii, která pomalu odumírá a odchází, a novou kapitalistickou třídu, která je na vzestupu a zmocňuje se majetku.
Konečně třetí pohled na Višňový sad je pohled života. Je to vlastně skříňka lidského dobrodružství; člověka, ktarý se narodí, vyrůstá, žije, miluje a nenávidí, vítězí a prohrává, chápe a nerozumí, odchází a umírá. Je to věčná parabola. Z tohoto pohledu vidíme postavy také z hlediska pravdivosti příběhu, ale také navíc v jakémsi podobenství o lidském osudu. Jsou tu staří šlechtici a sužební, mladí studenti... je to dobový obraz člověka a lidí.
Čechov vypráví příběh s puntičkářskými detaily, které částečně působí, jakoby autor viděl příběh skrz klíčovou dírku. Postavy mají v sobě určité symboly specifické pro tuto část lidských dějin - například postava věčného studenta Trofimova.Celkově shrnuto je Višňový sad dramatem v pravdě geniálním a velkolepým.
— 1 —
Čechovovo dílo Višňový sad je jedno z jeho nejvydařenějších děl, jež nám podává pravdivé a objektivní svědectví o skomírajícím životě šlechticů na ruském venkově. Panství, situované daleko od centra Evropy i evropského kulturního a pokrokového centra, společně s Ruskem beznadějně zaostává za tehdejší dobou...
Višňový sad je tragikomedie o čtyřech dějstvích, odehrává se na panství Raněvské. Její dcera se jmenuje Aňa, je jí 17 let, Raněvská má ještě nevlastní dceru Varju.
První dějství začíná v pokoji. Podnikatel Lopachin se baví s Duňašou (panská) o paní, která byla v cizině několik let a teď přijíždí zpět na panství. Lopachin pak rozebírá nedobrou situaci - že bude muset prodat višňový sad, aby byly peníze na dluhy, jinak hrozí, že budou muset dát panství i višňový sad do dražby.
Ve druhém dějství Charlotta, která je guvernantka, mluví s účetním Jepichodovem, sluhou Jašou a s panskou Duňašou. Vzpomínají, jak se dříve na panství žilo, jak paní Raněvská utrácela peníze, jak její manžel pil a nedělal dluhy a zemřel. Pak se jim utopil chlapec a paní Raněvská odjela do Paříže.
Ve třetím dějství všichni tančí v salonu. Probírají, jestli už je višňový sad prodaný v dražbě. Pak přichází Lopachin a všichni se ho ptají, zda se už našel kupec. Lopachin všem řekne, že sad i panství koupil on sám. Zároveň jim oznámí, jaký má záměr - celý sad pokácí a postaví tam letní chaty pro nové nájemníky.
Ve čtvrtém dějství se chystá stěhování a paní Raněvská opět odjíždí, i její dcery a služebnictvo. V závěru hry je celý dům prázdný, objevuje se pouze starý sluha Firs, na něhož zapomněli. Ten si lehne na pohovku a v dálce slyší údery seker, jak se kácí stromy...
Citát z knihy
"Já koupil panství, kde dědek, táta dřeli jako otroci, kde je nepouštěli do kuchyně..."
(Lopachin se raduje po koupení višňového sadu a panství)
— 2 —
Čechovova tragikomedie o odcházejícím světě feudální aristokracie, kterou z jejích výsostných pozic vytlačuje dravá měšťanská společnost.
Poslední Čechovova dokončená hra.
Stručný obsah
Šlechtična Raněvská se vrací z Paříže na své panství s višňovým sadem, které je zadluženo a půjde do dražby. Hrozící zkázu si však řada postav odmítá připustit a navzdory dluhům kněžna dále rozhazuje nesmyslně peníze. Nakonec jde dům s panstvím skutečně do aukce a vše je prodáno.
Kněžna se opět vrátí do Paříže.
Hra má několik vedlejších linií milostných vztahů, které nedojdou naplnění. Například vztah mezi dcerou šlechtičny a studentem Péťou nebo Lopachinovy snahy, které pokaždé skončí debatou o počasí. Když dům všichni opustí, zůstane zde jen starý majordomus, který umírá.
— 3 —
