Manka

Jak byla Manka s vílou na svatbě

Už sedmou neděli šla po Jičíně řeč, že starosta Humpál bude ženit syna.

Přiletěla s tím taky poštovní sojka, co nosila do Řáholce novinky. Rumcajs si ji poslechl a povídá:

"Jak znám Humpála, nemuselo by z té svatby vzejít nic dobrého."

Na druhý den běžela kolem jeskyně babka Kotejšová a volá:

"Lidi, to bude slávy, a ta trachtace, jako kdyby se ženil sám král jeruzalémský!"

Rumcajs se ohlídl po klobouku.

"Radši zajdu do Jičína a podívám se."

Svěřil Cipíska Mance, namazal si boty jezevčím sádlem pro měkčí chůzi a vypravil se.

V Jičíně na rynku jako vymeteno, báby sedí nad prázdnými ošatkami.

"Prodaly jste dnes časně," povídá Rumcajs.

A báby:

"Starosta to všecko skoupil na svatbu."

Jak Rumcajs křižoval Jičínem, všude stejně. U řezníka Lisého nebylo kus pečínky ani špeku. Kupec Malý prášil prázdné pytle od mouky a od cukru a vymetal do dna vybrané šuplíčky na koření. Nebyla jiskřička másla, slza mléka, lžíce medu ani hrudka tvarohu. Všecko dal svézt starosta Humpál do svého domu. Starostka nad tím stojí a ukazuje kuchařkám na prstech, že z toho mají k svatbě uvařit třiatřicet jídel.

Nevěsta přinese ženichovi do domácnosti dvě kopy nesepraných spodniček. Jmenuje se Barbora a je jičínského sládka Kuleho dcera.

Ženich si říká Vavřinec a je samá pýcha na to, že je starostů.

Kočár, co se v něm pojede do kostela, bude mít kola mazaná růžovým olejem.

To všecko se Rumcajs dověděl bez ptaní, když křížkoval Jičínem.

A protože nikde nepřihořívalo horce ke zlému, vrátil se císařskou silnicí do Řáholce.

Jenže sotva Rumcajs nechal Jičín za patami, strhl se na dvoře starostova domu křik. Starostka jde od pytle k pytli, od džberu ke džberu, od nůšky k nůšce a volá:

"Všeho je dost, jen jedno chybí. Nikde ani šupina. A jaká by to byla svatba bez ryby?"

Zaslechl ji Humpál, přišel dolů a už tam vyvádějí oba. Nakonec vyběhl Humpál před vrata a křikl směrem k loukám:

"Ať je tu městský porybný, než napočítám pět."

Porybným byl v ten čas v Jičíně nějaký Zebíček. O rybníky dbal a slovo dovedl odrazit slovem jako palestrou.

"Pročpak vyvádíš, starosto?" houkl z luk a přišel blíž.

"Chci mít rybu, ale aby to byl fiš! Musí být hodná starostenské svatby."

Porybný si opřel čelo do dlaně.

"Jenže kde ji vzít?"

"V povětří!" rozkřikl se Humpál. "Copak nejsi porybný?"

"To jsem," kývl Zebíček. "Jenže ten přede mnou držel rybníky v takovém pořádku, že teď musím se vším znova. Tak ještě žábu, starosto, bys v městském rybníce sehnal."

V Humpálovi se až zlostí zalklo. Zebíček počkal, ale když ze starosty už nešlo slovo, vrátil se do luk.

Humpálovi za chvíli přece jen odlehlo a všecko to vyřídil starostce. A ona začne křičet:

"Každý podruh olízne o své svatbě aspoň rybí ocásek. A starostova rodina by měla mít leda tak svůj palec na ochutnání?"

V tu chvíli jde kolem syn Vavřinec. Vousek má načesaný pyšně vzhůru.

"Takové zlosti pro maličkost," povídá. "V lese Řáholci je přece rybníček a v něm hejno ryb."

Starostka si…