(5)
V hospodě u silnice měli jako výčep starý krámský pult. Před ním stály tři nízké stoličky. Delaguerra seděl u dveří a civěl do napěněného vnitřku prázdné sklenice na pivo. Výčepní byl snědý mládenec v overalu s plachýma očima a hladkými vlasy. Koktal. Zeptal se: "M-mám v-vám nal-lít d-dalš-ší sklen-nici, p-pane?"
Delaguerra zavrtěl hlavou a vstal. "Máte ale mizerné pivo, synku," řekl posmutněle. "Bez chuti jako blonďatá coura."
"T-to je p-port-tol-lský p-pivo, p-pane. P-prej je nejl-lepš-š-ší, ř-říkaj."
"Hm. Nejhorší. Čepujete ho jen proto, že byste jinak nedostali koncesi. Sbohem, synku."
Přistoupil ke dveřím se sítí proti mouchám a vyhlédl na sluncem zalitou silnici, na níž se stíny již značně prodloužily. Za betonovou vozovkou byla štěrková plocha, ohraničená bílým laťkovým plotem. Parkovaly tam dva vozy: Delaguerrův starý cadillac a zaprášená, pořádně potlučená fordka. U cadillaku stál vysoký muž v kordovém obleku barvy khaki a nahlížel dovnitř.
Delaguerra vytáhl krátkou dýmku, buldočku, nacpal ji do poloviny z uzavřeného váčku, pomalu, rozvážně ji zapálil a odhodil zápalku do kouta. Nato znovu vyhlédl sítí ven a poněkud ztuhl.
Vysoký hubený muž odepínal plachtu, přikrývající zadní část Delaguerrova auta. Trochu ji poodhrnul a nahlédl pod ni. Delaguerra otevřel tiše dveře a dlouhými, houpavými kroky přešel betonovou vozovku. Podrážky ze surové gumy zaskřípaly na štěrku, ale hubený muž se neotočil. Delaguerra k němu přistoupil. "Připadalo mi, že mě sledujete," prohodil netečně. "Oč běží?"
Muž se beze spěchu otočil. Měl úzkou, mrzutou tvář a oči zelené jako chaluhy. Kazajku měl rozepnutou a rukou si ji přidržoval u levého boku. Čouhala mu tam pistole, kterou měl připjatou jako kavalerista v pouzdře u opasku, pažbou dopředu. Naoko nedbalým pohledem si potměšile změřil Delaguerru od hlavy k patě. "Tohle je vaše kára?"
"Co myslíte?"
Hubený muž ohrnul kazajku o kousek dál a odhalil bronzovou hvězdu na kapse košile. "Myslím, že jsem hajný okresu Toluca, pane. Myslím, že je teď doba hájení vysoký a že laně se nesmějí střílet nikdy."
Delaguerra pomalu sklopil zrak, nahlédl dozadu do vozu a naklonil se, aby viděl až pod plachtu. Na nářadí ležela vedle ručnice mrtvá laň. Hebké oči mrtvého zvířete, které smrt zbavila lesku, hleděly na něho jakoby s tichou výčitkou. Na štíhlé šíji laně byla zaschlá krev.
Delaguerra se napřímil a mírně poznamenal: "To jste se setsakramentsky vytáhl!"
"Máte honební lístek?"
"Vůbec nelovím," řekl Delaguerra.
"To vám moc nepomůže. Jak vidím, máte flintu."
"Jsem policista."
"Ale nepovídejte! Policista? A máte placku?"
"Jistě." Delaguerra sáhl do náprsní kapsy, vytáhl odznak, vyblýskal ho o rukáv a přidržel mu ho na dlani. Hubený hajný na něj shlédl a olízl si rty.
"Dokonce detektiv poručík. Městská policie." Na obličeji se mu objevil odměřený, laxní výraz.
"Dobrá, poručíku. Svezeme se spolu asi patnáct kilometrů. Ve vaší káře. Já se pak pro svou vrátím stopem."
Delaguerra zastrčil odznak, pečlivě vyklepal dýmku a žhavý popel zadupal do štěrku. Zatáhl plachtu a nepřipjal ji.
"To jste mě jako sbalil?" zeptal se vážně.
"Sbalil, poručíku."
"Tak jedeme."
Nasedl za volant cadillaku. Hubený lesník obešel vůz a přisedl k němu z druhé strany. Delaguerra nastartoval motor, vycouval a rozjel se dolů po hladkém betonovém povrchu vozovky. Údolí leželo před nimi v hustém oparu. Za oparem se na obzoru tyčily do výše mohutné vrcholky hor. Delaguerra řídil velký vůz klidně, beze spěchu. Oba muži hleděli mlčky před sebe.
Za delší chvíli řekl Delaguerra: "Ani jsem nevěděl, že u Puma Lake mají vysokou. Dál jsem ani nebyl."
"Je tam rezervace, poručíku," řekl hajný klidně. Hleděl upřeně před sebe zaprášeným předním sklem. "Je to součást Tolucaského lesa. To jste nevěděl?"
Delaguerra řekl: "To jsem určitě nevěděl. V životě jsem nestřílel vysokou. Takového surovce ze mě policejní práce neudělala."
Hajný se uculil, nic neřekl. Silnice vedla sedlem a za ním se po pravé straně vozovky svažoval…
