Čekání na tmu, čekání na světlo

6. (Epilog)

Skončil práci. Světla pohasla. Přiopilá modelka, která s přiděleným milencem předváděla milostný akt, se oblékala. Měla pěknou postavu, dokonce i její souměrná tvář, pokud v ní někdo nepátral po stopách ducha, byla hezká. Když se oblékala, pohled na ni ho vzrušoval.

"Chceš odvézt domů?" zeptal se jí.

"To by bylo od vás milé."

"Můžeš mi tykat."

Venku parkoval jeho nový sporťák. Otevřel jí dvířka. "Pane, v něčem takovým jsem ještě neseděla.“"Chceš se před tím zastavit na večeři?"

"Když mě pozveš."

Rozjel se, do večera zbývalo ještě dost času a on měl chuť užít si trochu jízdy.

"Co kdybychom si vyjeli kousek dál?"

"Proč ne, mám teď volno, když jsme skončili."

"Máš u sebe pas?"

"Pas? K čemu pas?"

"Na hranice to není tak daleko. Tímhle jsme tam za chvíli."

"Ty chceš jet takovej kus?"

"Třeba. To se uvidí."

"Musela bych se pro něj zastavit doma."

"Když jsem byl starý jako ty," řekl, sotva vyjeli z města, "strašně jsem se chtěl podívat za hranice."

"To je jasný, každej se tam chce podívat," zdálo se, že nechápe, proč jí to sděluje.

"Ale tehdy to nešlo."

"Já tam strašně ráda nakupuju. Když mám za co."

"Jestli se zdržíme do zítřka, budeš mít za co."

Pootočila hlavu, pak se k němu naklonila a políbila ho.

Otevřeným okénkem prudce vál teplý vzduch. Krajina kolem ubíhala tak rychle, že jednotlivé předměty se proměňovaly v rozplizlé skvrny.

Položila mu hlavu na rameno a blaženě vzdychla. Po chvíli řekla: "Nemysli si o mně, já tuhle práci vzala jen proto, že mi slíbili příště nějakou větší roli. Hrozně ráda bych hrála."

"Třeba se ti to povede."

"Chtěla jsem na školu, ale nevzali mě, neměla jsem tam známé. Ani tátu herce."

"Spousta velkých hereček neměla školy."

"Nejhorší je začít. Než si člověka někdo všimne."

Nejspíš považovala za svou příležitost, že si jí všiml on.

Když se blížili k hranicím, silnice začala stoupat do hor.

Zajel na polní cestu a zastavil. "Přestávka," oznámil. "Půjdeme se trošku projít?"

"Já se nejraději vezu." Ale vystoupila poslušně z vozu. Sundal si sako a oblékl si svetr, který vždycky vozil s sebou. Vytáhl svůj aparát a potom pečlivě zamkl dvířka, klíčky zastrčil do kapsy od kalhot.

"Ty mě budeš fotografovat?"

Zavrtěl hlavou. "Nechci uvnitř nic nechávat."

"Kam půjdeme?"

"Jen tak!"

Úzká cesta se klikatila nahoru do vrchu. V lese už bylo šero. Objal ji kolem pasu.

"Nerada chodím do kopce," vzdychla. "Už se pojď vrátit, anebo zůstat tady, jestli chceš."

Našel mezi stromy travnaté místo. Svlékl si svetr a položil jej do trávy.

"Tady se ti to líbí?" zeptala se.

"Ty se mi líbíš," řekl.

"Ty mě taky." Svlékla si sukni a položila ji vedle jeho svetru. Když ji objal, naučeně zasténala.

Šero zhoustlo, takže už téměř nerozeznal rysy její tváře. Kupodivu si je ani nepamatoval. Byla to cizí dívka, tak naprosto cizí, že kdyby v této chvíli vyklouzla z jeho náruče a vyměnila se s nějakou jinou ženou, nepoznal by to.

Když přejeli hranice, řekla: "Vidíš, a jsi v cizině."

"Ano." Měl by jí vysvětlit, že mezi cizinci se pohybuje už dlouho. Ale nepochopila by ho, ani by ji to nezajímalo.

Povečeřeli v malém hotýlku hned za hranicemi a tam se také ubytovali. Opila se a usnula okamžitě, sotva si lehla. Také on se přiopil, bylo mu těžko od žaludku a při každém nadechnutí ho zab…