Ptáci, zvířata a moji příbuzní

Sovy a aristokracie

I na nás však dolehla zima. Celý kraj voněl kouřem, jak se topilo olivovým dřívím. Vítr lomcoval okenicemi, až skřípěly a narážely do postranních zdí domu, a zmítal listím a ptáky, že poletovali sem a tam pod temnou nízkou oblohou. Hnědé hory na pevnině si nasadily rozedrané sněhové čepice a dešťová voda se valila rozeklanými skalnatými údolíčky a měnila je v zpěněné řeky, které se dychtivě hnaly k moři a unášely s sebou bahno a tříšť. V moři se pak rozlily modrou vodou jak žluté žíly a celá hladina se pokryla cibulkami mořské cibule, kousky dřeva a pokroucenými větvemi, mrtvými brouky a motýly, chuchvalci hnědé trávy a polámaného rákosu. Bouře vyvřela mezi bílými špicemi albánských hor a přihnala se na nás v podobě obrovských černých homolovitých mraků, sršících pichlavý déšť, a mohutných blesků, které vykvétaly a zase uvadaly na obloze jak žluté kapradí.

Začátkem zimy jsem dotal dopis.

¨Milý Geralde Durrelle,
dověděla jsem se od našeho společného přítele doktora Stefanidese, že jste nadšený přírodovědec a chováte doma množství zvířat. Možná že byste se proto ujal bílé sovy, kterou našli mí řemeslníci, když bourali starou kůlnu? Má bohužel zlomené křídlo, ale jinak je docela zdravá a dobře jí.
Pokud byste o ni měl zájem, navrhovala bych vám, abyste ke mně přišel v pátek na oběd a odnesl si ji domů. Snad byste mi mohl laskavě dát vědět, hodí-li se vám to. Nejlépe mezi tři čtvrtě na jednu a jednou hodinou.
Se srdečným pozdravem
hraběnka Mavrodakiová¨

Dopis mě nadchl ze dvou důvodů. Jednak jsem vždycky toužil po sově pálené, o kterou bezpochyby šlo, a pak se veškerá korfská společnost už léta marně snažila seznámit s hraběnkou, která žila v naprostém odloučení. Hraběnka byla pohádkově bohatá a bydlela v mohutné rozlehlé vile postavené v benátském stylu v úplně opuštěném kraji. Nikdy nikoho nezvala a s nikým se nestýkala, jen s řemeslníky kteří pracovali na jejím rozsáhlém panství. S Theodorem se znala jen proto, že ji čas od času léčil. Vědělo se o ní, že má obrovskou a velmi cennou knihovnu, a Larry se už proto dávno usilovně snažil dosáhnout nějak pozvání do její vily, leč bezvýsledně.

"Tak prosím," řekl trpce, když jsem mu pozvání ukázal. "Já už dělám celé měsíce, co můžu, aby mi ta stará čarodějnice ukázala své knihy, a ona si pozve k obědu tebe! Na světě není opravdu nejmenší spravedlnost!"

Slíbil jsem mu, že bych se třeba mohl po obědě hraběnky pozeptat, jestli by mu ty knihy neukázala.

"Až se s tebou naobědvá, nebude ochotná ukázat mi ani výtisk Timesů, natož knihovnu," poznamenal Larry drtivě.

Přestože měl tak nízké mínění o mém společenském šarmu, rozhodl jsem se, že jestli se mi naskytne vhodná příležitost, přece jenom se za něj přimluvím. Vědom si, jak důležitá, ba přímo navejvýš významná událost mě čeká, pečlivě jsem se oblékl. Doma mi krásně vyprali a vyžehlili košli a šortky a maminku jsem uprosil, aby mi koupila nové sandály a slamák. A protože hraběnčiny pozemky ležely dost daleko, rozjel …