18. V Nejvyšším Pentagonu
Nejvyšší Pentagon není pouze jeden satelit zavěšený na geostacionární orbitě. Je to pět satelitů na geostacionární orbitě. Orbity nejsou přesně identické, takže všech těch pět opancéřovaných pulzujících špalků kovu tančí kolem sebe. První Alfa je na vnější straně a Delta je nejblíž Země, potom se trochu stáčejí a vyčnívá Epsilon a Gama couvá dovnitř, pohoupají partnery, houpy-hou, a tak dále. Člověk by se mohl ptát, proč to udělali takhle, místo toho, aby prostě vybudovali jeden velký komplex. Jedna z odpovědí zní, že pět satelitů lze zasáhnout hůř než jeden. A já osobně se domnívám, že je to i proto, že sovětská stanice Tjuratam i místo velení čínské Tajné jsou samostatné struktury. Samozřejmě, Spojené státy americké chtěly ukázat, že se s takovou prací dokážou vypořádat lépe. Nebo aspoň jinak. Všechno to mělo původ ještě ve válečných dobách. Říká se, že kdysi to byl poslední výkřik v obraně. Obrovské, atomovkou napájené lasery měly podle předpokladu být schopny odprásknout jakékoli nepřátelské rakety ze vzdálenosti padesáti tisíc mil. Patrně toho skutečně schopné byly – v době, kdy byly zkonstruovány – a pak ještě asi tak tři měsíce, než ostatní začali používat tytéž triky pulzního zesílení a radarových pastí a všichni se ocitli zase zpátky na startu. Bohužel „nastartovali“ všichni, ale to už je zase úplně jiná historie.
Takže jsme vlastně nikdy neviděli čtyři pětiny Pentagonu, akorát na obrazovkách. V části, do které nás navedli, byly ubytovací prostory pro posádky, administrativní zařízení – a věznice. Byla to Gama, šedesát tisíc tun kovu. Byla to masa zvící velikosti Velké pyramidy a vcelku to mělo i stejný tvar. Hodně brzy jsme přišli na to, že ačkoli byl generál Manzbergen na Zemi štědrý, tady na satelitu nás přivítali s chladnou rozladěností, asi tak jako obtížnou bolest. Především nás nechali čekat na povolení otevřít loď. „Asi je ta minuta šílenství pořádně zasáhla,“ dohadovala se Essie a mračila se na obrazovku, na níž nebylo vidět nic než kovové úbočí Gamy.
„To je neomlouvá,“ řekl jsem a Albert připojil komentář v dvouprocentním duchu:
„Nebyli tak vážně zasaženi, ale byli připraveni udeřit mnohem drastičtěji. Viděl jsem už moc války; takové věci se mi nelíbí.“ Prstem se dotýkal své placky Dvě procenta a na hologram se choval poněkud nervózně. To, co řekl, byla pravda. Před několika týdny, kdy teroristé svým TPVP napadli ve vesmíru všechny, se na minutu celá stanice zbláznila. Doslova na minutu; déle to netrvalo. A to bylo jen dobře, protože v té jedné minutě na osmi z jedenácti stanic, kde měli mít službu lidé, aby zacílili protonový paprsek na pozemská města, lidé vskutku byli. A byli celí žhaví, aby se do toho pustili.
To Essie starosti nedělalo. „Alberte,“ řekla, „nehraj na mě hry, co mě znervózňují. Ve skutečnosti jsi nikdy žádnou válku neviděl. Jsi jenom program.“
Uklonil se. „Jak si přejete, paní Broadheadová. Prosím? Právě jsem dostal povolení k otevření a můžete tedy vstoupit do satelitu.“
Tak jsme do něj tedy vstoupili. Essie se přes rameno zamyšleně ohlédla na program, který jsme nechali za sebou. Podporučík, který na nás čekal, nevypadal zrovna nadšeně. Přejel palcem přes čip s údaji o lodi, jako by se chtěl přesvědčit, že se na něm udržel magnetický inkoust.
„Jo,“ řekl, „už o vás víme. Jenže si nejsem docela jistý, jestli vás brigádní generál teď může přijmout, pane.“
„My jsme se ale nechtěli setkat s brigádním generálem,“ vysvětlovala Essie sladkým hlasem, „jen s paní Dolly Walthersovou, kterou tu držíte.“
„Ano, madam. Ale brigádní generál Cassata vám musí podepsat propustku a teď právě máme strašně práce.“ Omluvil se a něco zašeptal do telefonu, pak už vypadal o něco radostněji. „Pane, madam, pojďte laskavě se mnou,“ řekl a konečně nás vedl z průchodu.
Když netrénujete, ztrácíte schopnost pohybovat se v nízké nebo nulové gravitaci. Já jsem už dávno netrénoval. A taky jsem se rozhlížel. Všechno to pro mě byla nová zkušenost. Gateway je asteroid, na kterém He…
