Zelený lučištník

XV. Účet za plyn

“Teď mi pořádně všechno řekněte, jak jste se dozvěděl o tom dopise!”

“Byl jsem tam při té prohlídce,” řekl Spike. “Ani by si ho byli nevšimli, kdybych je neupozornil.”

“Jak to?” zeptal se Bellamy hněvivě.

“Uviděl jsem dopis a opsal jsem si ho dřív, než inspektor zjistil, že by mohl být důležitý.”

Vyndal z kapsy zápisník, vytrhl z něho list a položil ho na stůl.

“Přečtu vám to,” řekl klidně, “na dopise není žádné datum, což policii připadá divné:

Pane Abe Bellamy, ten ‚Z’ je pod mým dohledem a je to velmi čiperný chlapík. Myslím, že bych mohl udělat to, co jste mi řekl při naší schůzce, ale musel byste mi dobře zaplatit, neboť bych mohl ztratit svou službu, zvláště kdyby se něco nepodařilo a jiný strážce mě spatřil. Taky by to mohlo být pro mě velmi bolestné, a dokonce bych se mohl vážně zranit. Proto musím vědět, na čem jsem finančně. Nemám toho ‚Z’ rád. Je příliš vychytralý a dovede se ohánět jazykem. Už jsme s ním tady měli nějakou mrzutost. Jestli se do toho chcete pustit, mohl byste mi to zítra oznámit. Budu teď mít dovolenou a strávím ji u svých příbuzných v Henley. Pokud se vám to hodí, mohli bychom se tam setkat.

J. Creager.”

Abe Bellamy si přečetl dopis ještě jednou, pak ho složil a vrátil novináři. “Nepamatuju se, že bych někdy takový dopis dostal. A nemám ponětí, kdo je ten ‚Z’. A taky jsem nikdy neplatil Creagerovi za nic víc než za tu službu, o které víte.”

Jeho hlas byl neobvykle mírný, ale Spike viděl, že se ovládá jen s největším úsilím.

“Ale právě v Henley vám zachránil život, ne? To je zvláštní náhoda, že právě v Henley jste se měli sejít. Jako by Creager věděl, že tam spadnete do vody.”

“Nechte si ty drzý řeči, Hollande,” vybuchl stařec. “Teď víte” všechno. A co se týče toho dopisu, není žádný důkaz, že jsem ten dopis opravdu dostal. Třeba jste ho schválně strčil do těch papírů. Co jste tam vlastně dělal při tý prohlídce?”

Spike vzal dopis a zastrčil si ho do kapsy.

“Co jsem tam dělal?” opakoval. “Šel jsem jen tak kolem, a tak jsem se tam zastavil. Nechcete mi nic víc říct o tom dopisu, pane Bellamy?”

“Ne. Nikdy jsem ho neviděl. Nevím nic o tom muži. Nevěděl jsem ani, že Creager byl bachař, dokud jsem se to nedočetl v Globe. – Jsou to moje nejoblíbenější noviny,” dodal výsměšně.

Spike se ušklíbl. “Nu, dobrá. A nic nového o tom duchovi?”

“Všechno, co vím o tom zatraceným Zeleným Lučištníkovi, jsem četl v Globe – jsou to znamenitý noviny a přinášejí jen ty nejpřesnější zprávy.”

“Předpokládám, že byste měl námitky, kdybych si chtěl prohlídnout zámek.”

“Předpokládáte špatně,” řekl Abe. “Můžete si ho prohlídnout, ale až za zdí, a čím dřív tím líp.”

Aby si byl naprosto jistý, že nevítaný návštěvník odešel, doprovodil ho až k bráně. Vrátný otevřel ústa při pohledu na novináře.

“Zdi nejsou dost vysoký, Savini,” řekl stařec tajemníkovi, když Spike odešel. “Zatelefonujte do Guildfordu, aby mi poslali někoho, kdo připevní na zeď ostnatý drát. Poslyšte, Savini…”

Julius se obrátil ve dveřích.

“Ještě jsem se vám o tom nezmínil, ale myslím, že předejdeme velkým mrzutostem, když vám řeknu, že ty kožený desky s fotografiemi už nejsou v psacím stole. Uložil jsem je do trezoru. Kdybyste si je chtěl někdy prohlídnout, pak mě můžete požádat a já vám je půjčím.”

Julius se nezmohl na odpověď.

Než se Abe Bellamy usadil na zámku Garre, celý ho přestavěl.

Sám dělal architekta i stavitele. Zavedl nový přívod vody, elektriku a plynové topení. V každé místnosti kromě knihovny byla plynová kamna a v kuchyni byl velký plynový krb.

A právě plynové topení dělalo starosti Wilksovi, vrchnímu komorníkovi, ten den, kdy Spike vnikl bez pozvání do zámku.

Účty za domácnost se odevzdávaly Bellamymu přímo, ale náhodou se Wilksovi dostal do rukou účet za plyn za letní čtvrtletí.

Komorník si ho dlouho udiveně prohlížel a pak teprve s ním šel k svému pánovi.

“Co je to?” vyjel na něho Abe.

“Je to účet za plyn, pane, ale počítají nám moc,” odpověděl Wilks. Měl pocit, že upozorňuje na věc, za kterou může být pochválený.

“Jak to, moc?”

“Počítají nám moc za jeden z nejteplejších měsíců. A kromě toho plynový krb v kuchyni nefungoval, museli jsme topit uhlím.”

Bellamy vytrhl komorníkovi účet z ruky.

“To je v pořádku,” řekl, aniž na něj pohlédl.

“Ale přece jsme nemohli spotřebovat toli…