Modrá ruka

9. KAPITOLA

„Dnes nepřijdu do kanceláře, pane. Musím si vyřídit několik věcí,“ řekl Jim a Salter si šňupnul.

„Důležité věci, Steelei?“ zeptal se zdvořile.

„Ne příliš, pane,“ odpověděl Jim. Zdálo se mu, že pan Salter tuší, jaké „věci“ to byly.

„Dobrá,“ řekl Salter, nasadil si brýle a posadil se ke stolu k práci.

„Jenom na něco bych se rád zeptal, a vlastně proto přicházím, neboť nemohu svoji nepřítomnost vysvětlit telefonicky.“

Pan Salter trpělivě odložil pero.

„Nemohu porozumět, proč má ten chlapík Groat tolik španělských přátel,“ řekl Jim. „Například se často schází s kontesou Manzanou – slyšel jste o ní, pane?“

„Viděl jsem kdysi její jméno v novinách,“ odpověděl pan Salter.

„Pak zná několik Španělů, zvláště jednoho jménem Villa. Groat také mluví plynně španělsky.“

„To je podivné,“ řekl pan Salter a opřel se o opěradlo židle. „Jeho pradědeček měl ovšem mnoho španělských přátel. Snad bude v pozadí nějaká rodinná spojitost. Starý Danton, totiž otec Jonathana Dantona, vydělal většinu svých peněz ve Španělsku a Střední Americe – a i jeho dům býval plný grandů. Dantonové byli podivná rodina. Žili v neprodyšném obydlí a řekl bych, že do dne své smrti nepromluvil Jonathan Danton se svou sestrou za dvacet let víc než tucet slov. Ale nebyli zlými lidmi. Bylo to jejich zvykem. Znám několik rodin, které žily stejným způsobem. Byla to zpátečnická rodina s vyvinutým smyslem pro čest.“

„Zanechal starý Danton paní Groatové peníze? Byla jedním z jeho dvou dětí, že ano?“

„Nezanechal jí ani penny,“ odpověděl pan Salter. „Žila doslova z dobročinnosti svého bratra. Nikdy jsem nepochopil, proč na ni stařec tak zanevřel. Jonathan o tom věděl tak málo jako já. Často o tom se mnou hovořil a divil se, čím mohla sestra vzbudit starcovu nenávist. Jeho otec nám to nikdy neřekl – nechtěl dokonce o dceři ani mluvit. Starcovo lakotné jednání k paní Groatové asi Jonathana Dantona přimělo, že sepsal svou poslední vůli tak, jak jsme viděli.“

„Snad byl příčinou starcova hněvu její sňatek s Groatem? Groat ničím nebyl – byl lodním písařem v Dantonově liverpoolské kanceláři. Člověk, jemuž bylo nevolno v dobré společnosti, protože neměl u svého jména titul, a jenž se zoufale bál své ženy. Jedině ubohá lady Mary k němu byla laskavá. Jeho žena ho – nevím proč – nenáviděla. Dost…