Tvář v noci

XXXVII. KAPITOLA
Zdviž na jídla

Postava ležela nepohnutě a pouhý pohled na ni budil děs. Vtom začal zelenavý obdélník světla zhasínat, až zmizel docela, a do uší mužů zalehl dutý rachot, jako vzdálené hřmění.

Dick se vzchopil a přeběhl pokoj, ale jeho tápající ruce nalezly jen vyřezávané deštění, jež krylo zeď. Podivný zjev docela zmizel!

V té chvíli zaslechli zvuky kroků dole v hale.

“Je tu někdo?” volal něčí hlas.

“Pojďte nahoru. A rozsviťte baterky – zhasla zde světla.”

A jako by tato slova byla signálem, zaplála v tom okamžiku světla znovu.

“Kdo otevřel dveře na ulici?” zeptal se Dick rychle.

“Nevím, pane, otevřely se samy.”

“Musí zde někde být ještě jedna rozvodná deska, Steele, přineste tu sekeru – je nahoře. Ne, ať ji přinese některý strážník, najde ji v malé místnosti v nejhořejším patře. Posviťte si svítilnou a srazte každého, koho uvidíte.”

Sekera byla bez nehody přinesena a Shannon se dal do deštění. V několika minutách odkryl dutinu, v níž viděl ležet Marshaltovu mrtvolu.

“Jídelní zdviž,” řekl. “Jsou v mnohých podobných domech, jsou stejné šířky jako příborník a v rovině její desky.”

Sáhl dovnitř a nahmatal dvojici ocelových lan, která spouštěla a zvedala zdviž. Kuchyň byla v přízemí a její pevné dveře bylo nutno vypáčit – od té doby, kdy zde byl Steel brzy zvečera, zastrčil někdo závory. Když vstoupili dovnitř, shledal Dick, jak očekával, že zdviž je spuštěna dolů. Ale po Marshaltovi nebylo ani stopy.

“Tak odstranili mrtvolu v prvním případě, nechali zdviž napolo spuštěnou mezi pokojem v patře a kuchyní. Všimněte si, Steele, jak i zde je otvor dokonala maskován obložením stěn.”

Shannon vedl policisty umývárnou na dvorek v zadní části domu. Dveře tu byly otevřeny, stejně i dvířka v železném plotu.

“Marshaltova mrtvola je v domě, o tom nemůže být pochybností,” řekl Dick. “Nemohli ji odnést. – Kde je váš kordon, inspektore?” zeptal se ostře, dívaje se na obě strany opuštěné zadní uličky.

Druhá polovina kordonu se patrně opozdila, protože strážníci se objevili na scéně teprve deset minut potom, kdy se Dick vrátil do Malpasova pokoje.

“Tento pokoj nesmí zůstat nehlídaný,” řekl. “Jestliže je tu jedna věc jasná, je to jedině fakt, že si ten starý muž nehraje na duchy jen tak ze zlomyslnosti. Za jeho počínáním se skrývá nějaký velmi dobrý důvod, a to je, že v tomto pokoji je skryto něco, co chce dostat.”

Prohledal úzké schodiště vedoucí dolů do přijímacího pokoje, ale jen shledal, že tento systém schodů byl stejný v celém domě.

“Pozorujete, že tu vůbec není schodiště pro služebnictvo?” upozornil Steela. “Patrně byl tento dům postaven dlouho po obou sousedních, a architekt byl nucen umístit druhé schodiště tak, aby neubíralo příliš prostoru pokojům.”

“Ale nejsou tu schody z přijímacího pokoje do kuchyně,” řekl Steel, a zaklepal na stěnu, kde schodiště končilo v úrovni přijímacího pokoje. Byl překvapený, když zaslechl dutý zvuk.

“Jsou to dveře, maskované betonem,” mínil Dick. Opřel se o ně ramenem, a dveře se lehce otevřely. “Tudy přicházel a odcházel n…