Zamilovaný strážník

Když Reeder vešel do Greenovy cely v brixtonském vězení, venku pršelo. Vězeň s hlavou v dlaních zíral do prázdna.

"Ach, pan Reeder, jistě, pamatuji si vás. Před časem jste mě chytil. Ale i tenkrát jsem byl nevinný! Nevzal jsem nikdy ani haléř, který by mi nepatřil... Děvče moje ubohé, co si jen pomyslí..."

"Vy jste ženatý?" zeptal se Reeder s porozuměním.

"Teď jsem se chtěl ženit... dost pozdě... je o třicet let mladší a je to nejlepší děvče, jaké kdy vůbec...

V Reederově tváři se objevil melancholický výraz.

"Ví o všem. Jeden přítel mi řekl, že ji to úplně zničilo..."

"Ubohá žena," zamumlal pan Reeder.

"A zrovna na její narozeniny," povzdychl si Green trpce.

"Věděla, že chcete odejít z banky?" zeptal se Reeder.

"Řekl jsem jí to večer předtím. Ale nechci ji do toho zatahovat. Nejsme řádně zasnoubeni. Je vlastně ještě vdaná a rozvádí se... Proto jsme spolu nechodili na veřejnost, nenavštěvoval jsem ji. Nikdo o naší lásce nevěděl, i když bydlíme v jedné ulici..."

"Ve Fi…