Zamilovaný strážník

Ve třičtvrtě na osm ráno pan Reeder dorazil na Firling Avenue. Jen na vteřinku se zastavil před bankou, která už přestala být předmětem vzrušení, a pokračoval dále. Po obou stranách ulice stály úhledné vilky, jedna jako druhá. Před každou z nich byla zahrádka, některá upravená jen jako trávník, některá s květinami.

Pan Green bydlel v osmnácté vpravo. Zahrádkaření zřejmě nebylo jeho koníčkem, protože zahrádka byla bujně zarostlá trávou.

Před domem číslo 26 se pan Reeder zastavil a hleděl s mírným zájmem na modré rolety. Magda Graynová byla zřejmě milovnicí květin, protože truhlíky v oknech byly plné pelargónií. Stejné květiny byly i na záhonku pod arkýřovým oknem. Ve středu trávníku stál čerstvě okopaný růžový keř se zvadlými hnědými listy.

Náhle se za oknem mihla postava a pan Reeder se raději vydal pryč, jako člověk, kterého přistihli při neslušnosti. Po chvilce přišel k velké zahradnické školce. Postál chvíli při plotu, když se ho jeden ze zahradníků zeptal, koho hledá.

"Několik lidí," povzdychl si Reeder, "několik lidí..."

Nechal zahradníka, aby si nad tou nezdvořilostí lámal hlavu, a pomalu kráčel zpět. Vrátil se k domu, který ho zaujal.

Salón, kam ho zavedlo drobné děvče, nebyl téměř zařízený. Tam kde se nejvíce chodilo, byl pás skoro nového linolea, ostatní zařízení tvořily proutěné stoličky a čtvercový stolek. Zanedlouho vešlo do místnosti děvče, na jehož tváři si Reeder uvědomil hluboký smutek.

"Jste Magda Grayová?"

"A vy jste od policie?"

"Ne tak docela. Jsem, ehm, zaměstnaný v úřadě státního zástupce. Je to sice podobné, ale jinak dost vzdálené od zaměstnání v policejním sboru města."

Zamračila se.

"Poslal vás pan Green?"

"Řekl mi sice, že existujete, ale nechtěl vás do toho zatahovat."

Její tvář náhle zbledla.

"Čekala jsem někoho... Co ho k tomu donutilo?"

"Myslíte, že je vinen?"

"Policie si to myslí," - vzdychla. "Kéž bych ho nikdy nepoznala... tohle místo..."

Reederovy oči bloudily po salónu. Na stolku stála velká váza, dost nešikovně nacpaná překrásnými chryzantémami. Mezi nimi se tyčila astra, která vypadala jako tulák, co omylem zabloudil mezi vyšší společnost.

"Máte ráda květiny?"

"Ano, ano, tyhle tam da…