Nebezpečná hra

II.

V sobotu večer, několik dní po rozmluvě s Johnem, si pan Reeder při návratu domů povšiml dvou mladých mužů, kteří spolu zápasili na Brockley Road. Pan Reeder měl vrozený odpor k pouličním rváčům. Poněvadž byla už půlnoc a ještě k tomu to byla půlnoc sobotní, tedy bylo velmi mnoho pádných důvodů k určité domněnce, že tento pouliční souboj se odehrává mezi dvěma gentlemany, kteří příliš mnoho holdovali opojným nápojům, a v takovém případě bylo ustáleným zvykem páně Reederovým, že po příkladu filištínských odvrátil hlavu od takového pohoršení a přešel na druhý chodník.

Ale tito dva mladí muži, kteří se právě zaměstnávali tichým, ale zato tím však ostřejším zápasem, rozhodně nebyli příslušníky londýnské spodiny. Oba měli na sobě smokingy a gentlemani, kteří mají dost peněz, aby si mohli koupit smoking, zpravidla si nevyřizují své osobní spory rvačkou na ulicích v Brockley. Pan Reeder však přesto neměl ani za mák touhy, aby se do tohoto pěstního zápasu vmísil buď jako soudce nebo jako zprostředkovatel.

Byl by tiše a nejraději nepozorován prošel kolem nich, a opravdu, byl už na stejné úrovni s rváči, když tu pojednou jeden ze soků přeběhl na druhý chodník, přenechávaje svému přemožiteli – ačkoliv jen stěží je možné použít takové označení pro člověka, který byl tak pocuchaný a zbědovaný, že se musel zády opřít o stěnu domu, aby se vzpamatoval z přestálé šarvátky. Teprve v tomto okamžiku pan Reeder poznal, že vítězem pouličního zápasu je jeho soused pan Johny Southers.

„Lituji, že jsem se dal k tomu strhnout,“ omlouval se Johny chraptivým a udýchaný hlasem. „Doufám, že můj otec se o tom nedozví. Ale ten člověk byl přímo nesnesitelný.“

Nesnesitelný člověk se na druhé straně ulice zvolna potácel k místu, kde u chodníku stálo auto. Mlčky se na něho dívali, jak otvírá dvířka vozu, nastupuje a jak se auto prudce rozjíždí a míří směrem k Lewishamské silnici, tedy do vnitřního Londýna.

„Byl jsem na taneční zábavě,“ vysvětloval Johny Southers.

„Doufám,“ pravil pan Reeder mírným a laskavým hlasem, „že jste se tam dobře bavil.“

Zdálo se však, že Johnymu není příliš po chuti svému sousedovi vylíčit, byť jen v základních obrysech, průběh tanečního večera. Když se blížili ke dveřím domu páně Reederova, Johny pravil:

„Díky Bohu, že Anna už byla doma, když to začalo. Ale ten člověk se ke mně celý večer choval velmi hanebně a to se zjevným úmyslem. Anna mne požádala, abych pro ni přišel a doprovodil ji domů. Jinak bych se s ním nebyl setkal.“

Z těchto několika slov se tedy pan Reeder dozvěděl, že kdesi v City se konala taneční zábava, na kterou Anna přijela v doprovodu pana Cliva Desboynea, ale okolnosti, za jakých Johny pro ni přišel, byly jen nejasně naznačeny. Pan Reeder rovněž nikdy nezvěděl, co bylo vlastní a bezprostřední příčinou hádky, která vyvrcholila pěstním soubojem dvou úctyhodných mladých gentlemanů na starobylé předměstské třídě.

Nemluvili bychom pravdu, kdybychom tvrdili, že tato věc ho vůbec nezajímala.

Jisté však bylo, že to pro…