Doktor Laffin

IX

„Elizabeth Carewová? Slečna Betty Carewová? Myslíte tím tu herečku?“

„Jako herečka je mi úplně lhostejná,“ prohlásil Toby Marsh přezíravě. Vyndal z kapsy krásně zdobené pouzdro, otevřel je, vzal si cigaretu, zaklapl víčko a podal pouzdro Billovi.

„Dal jsem za to pětadvacet liber,“ podotkl skromně. „Policie, kdykoliv mě sebere, vždycky pátrá po jeho pravém majiteli. Nechám je běhat po celém Londýně a pak je sám zavedu ke klenotníkovi, kde jsem si to koupil. Je to pro mě takové malé zadostiučinění. – Ano, mluvil jsem o Betty Carewové.“

„Ale co tím proboha chcete říct? Hlas Absolutna… Dvacátý třetí stupeň… Copak slečna Carewová je členkou toho podivného řádu?“

Toby Marsh zavrtěl hlavou. Oči mu zářily zlomyslným uspokojením.

„Viděl jsem, že se bavíte s tím poldou. A vsadil bych se: že mě vylíčil vskutku dokonale. Pro policajty druhu pana Simmondse nejsem víc než prachobyčejný lupič. Ti lidé zkrátka nemají ani špetku fantazie. Dnešní policie nezná žádné záhady, zavedení daktyloskopie zničilo poslední zbytky romantiky. Ale až se sejdete s panem Bullottem, nezapomeňte se mu, prosím, zmínit o několika mých poznámkách, které se týkaly Dvacátého třetího stupně.“

Toby Marsh nadzvedl klobouk a pomalu odcházel: zanechávaje Billa Holbrooka v onom rozpoložení, v jakém asi bývali hrdinové pohádek, když zjistili, že koně začínají mluvit a žáby jim prozrazují svůj královský původ.

Bill Holbrook byl jediným podnájemníkem policejního inspektora Bullotta, tichého nesdílného muže mladistvého vzhledu, který se kromě vlastního povolání, o němž nikdy nemluvil, zabýval pěstováním kanárů.

Bill měl dva krásné pokoje s okny do zahrady, kam byl v létě nádherný výhled a odkud se od jara do podzimu ozýval veselý zpěv ptactva. Ten večer, zrovna když přemítal o slovech svého podivného známého, ozvalo se tiché zaťukání na dveře.

„Jen pojďte dál, pane Bullotte. A nemusíte odkládat dýmku.“

„Rád bych si vypůjčil jeden z vašich večerníků.“

Na stole ležela hromada novin a Bill na ni ukázal.

„Jen si vyberte, jsou tu všechny. Které chcete?“

„Timesy – rád bych věděl, jestli je v nich zas ten inzerát. Na ředitelství jsem neměl čas si je přečíst. Měli jsme spoustu práce s tou vraždou v Deptfordu.“

Holbrook vstal a podal mu noviny.

„Tady to je.“ Bullott rozložil noviny na stole.

„Volám Sylvii. Připravte se k pungu. Zelený drak.“

„Co to má proboha znamenat?“ podivil se Bill.

Bullott mocně zadýmal z dýmky.

„Je to výraz z madžongu, čínské hry, která byla kdysi ve velké módě. Zelený drak je jedna z jejích figur, a když hráč řekne ,volám‘, znamená to, že je připraven k tahu. ,Pung‘ je spoluhráčův tah. Před dvěma dny se v Timesech objevil tentýž inzerát, ale ten hlásil ,východní vítr, rychle‘!“

„Východní vítr?“

„Čtyři hráči madžongu se nazývají podle čtyř větrů. ,Východní vítr‘ označuje hlavního hráče. Může to taky být docela obyčejný inzerát na tuhle hru, nebo to může být tajná zpráva, kterou si posílají dva mladí blázni. – Děkuji vám.“

Vrátil noviny a chystal se k odchodu. Ale Bill ho zadržel. „Myslím, že jste při svém povolání přišel do styku se spoustou podivných lidí,“ poznamenal lhostejně.

Inspektor zavrtěl hlavou. „Vlastně jsem nikdy nikoho nezatkl, ani jsem nestál ve svědecké lavici při soudním přelíčení.“ Inspektor Bullott učinil toto doznání, jako když kající hříšník přiznává svou vinu.

„A proč jste tedy u policie?“ vyhrkl Bill Holbrook s údivem. „K čemu jsou všechny ty odznaky vaší důstojnosti? Ne, nevěřím vám!“

„A přece je to pravda. Mou zkázou byla má dokonalá paměť,“ postěžoval si. „Byl jsem odvolán z výkonné služby, když jsem se stal konstáblem, a to dřív, než se mi podařilo vůbec někoho přistihnout při …