Doktor Laffin

XIV

Doktor otevřel dveře své pracovny, ale Betty znovu zaváhala. Neexistoval žádný důvod, proč by se právě v tomto okamžiku měla obávat doktora Laffina víc než jindy, ale atmosféra domu byla tíživá a hrůza číhala v každém jeho stínu.

„Do výkladní skříně se už nevrátíš, Elizabeth,“ zněla doktorova první slova. „Což jistě uvítáš s radostí.“

Ukázal na židli a Betty se posadila, jak už byla navyklá poslouchat.

„Vzpomínáš si, že před rokem jsem nešetřil penězi, abych vyhověl tvému přání a vybudoval ti tady domov.“

Skutečně dal zařídit v nejhořejším poschodí zvláštní byt, který měl ložnici, koupelnu, původně určenou pro služebnictvo, a dva pokoje, téměř bez nábytku.

„Tvůj domov je pro tebe připraven. Dalo mi dost práce, než jsem opatřil nové ložní prádlo a všechny ostatní věci, které potřebuješ ke svému pohodlí – máš tam taky plynový krb a sporák, aby sis mohla vařit.“

„Já vám nerozumím, doktore, víte přece, že se k vám do tohoto domu nevrátím,“ přerušila ho. „Můj skromný byt mi úplně stačí. Myslela jsem, že tohle už je jednou provždy vyřízeno.“

Doktor Laffin jí jako obyčejně neodpověděl přímo.

„Než odmítneš mou nabídku, která je opravdu upřímná, než odvrhneš ruku, která tě krmila a oblékala a která tě vytáhla ze špíny a chudoby, prokaž mi aspoň tu laskavost, že si prohlédneš mé dílo.“

V jeho strojeném hlase byl silný patos, jako by deklamoval na divadle. Nevnímal Bettino netrpělivé povzdychnutí a sundal klíč z hřebu nad krbem.

„Prosím tě, buď tak laskavá a jdi napřed,“ požádal ji.

Betty jen pokrčila rameny a vykročila před ním na schodiště. Její „domov“, jak s oblibou nazýval její bývalé obydlí, byl ve třetím poschodí. Nové dveře na chodbě byly zamčené na klíč a kromě toho na nich byla připevněná skoba a petlice, zřejmě teprve nedávno.

„Zamykáte je na visací zámek?“ Ukázala na dveře.

„Jestli se nevrátíš do svého domova, budou zavřeny na zámek a nebudou již nikdy otevřeny.“

„Doufám, že taky zahodíte klíč,“ odpověděla chladně.

Její bývaly „domov“ nedoznal velkých změn. Postel byla odestlaná, v krbu hořel oheň, na stole ležely dvě tři knihy. „Kdy jste dal zasadit ty mříže?“ Betty ukázala na čtyři ocelové pruty v okně.

„Teprve před několika dny,“ odpověděl lhostejně.

Ložnice a koupelna byly v zadní části domu a jejich okna vedla na obdélník zpustlých zahrad. Betty chtěla vejít do místnosti, která bývala jejím obývacím pokojem, ale dveře byly zamčené.

„Nepřeji si, abys používala místnosti v přední části domu,“ vysvětloval Laffin.

„A já si nepřeju používat žádné,“ odsekla.

Neodpověděl jí a Betty si ani neuvědomila, že ji opustil a prošel dveřmi na chodbu,…