Žabí bratrstvo

Chemická společnost

Elk slíbil Dickovi, že s ním půjde do klubu na večeři. Ale smluvená doba uplynula a Dick čekal marně; Elk nepřišel, ani nezavolal. Přiběhl až o dvacet pět minut později.

"Pane bože," řekl udýchaně a pohlédl na hodiny. "Neměl jsem tušení, že je už tolik, kapitáne Gordone. Musím si koupit hodinky."

"Co vás zdrželo? Já si nestěžuji, ale když se opozdíte, mám o vás starost."

"Nic se mi nestalo," odvětil Elk a kývl vesele na číšníka. "Jenom jsme měli zprávu z Gloucesteru. Domníval jsem se, že jde zas o Žabáky, ale žádný u obou mužů neměl tetování."

"O kohojde?"

"Jeden se jmenuje Phenan - ten co je po smrti."

"Zavražděn?"

"Zdá se," potvrdil Elk, opatrně nabíraje vidličkou sardinku.

"Myslím, že byl už mrtev, když ho na Ibbley Copse našli. Sbalili opilce, který tam vyspával opici. Předtím tu dvojici viděli v Laverstocku, kde se v hospodě u Červeného lva pohádali a porvali. Policie byla o tom informována později a konstábl v sousední vesnici byl upozorněn na ty dva chlapíky. Protože vesnicí neprošli, poslal hlídku na kole, aby se po nich poohlédla. V okolí totiž došlo k několika případům vloupání."

"A hlídka je našla?"

Elk přisvědčil.

"Jeden byl mrtvý a druhý opilý. Nejspíš se pohádali a opilec toho druhého zastřelil. Jsou to vandráci a zdá se, že přišli z Walesu. Včera v noci přespali v Rooneyově nocležně v Bathu, a to je všechno, co se o nich zatím ví. Vrah se jmenuje Carter, vsadili ho v Gloucesteru do vězení. Je to jasný případ a gloucesterská policie s pohrdáním odmítla volat na pomoc Scotland Yard. Je to zločin, na který venkovská policie svým rozumem stačí."

"Venkovská policie dělá teď nejspíš všelijaké narážky na naši adresu," poznamenal Dick.

"Nechte je," ušklíbl se Elk. "Každý má přece právo bavit se na cizí účet a já jsem poslední, kdo by jim to upíral. Před chvíli jsem viděl Johna Bennetta na nádraží, tentokrát v Paddingtonu. Vždycky ho potkám na nějakém nádraží! Je to cestovatel, to je fakt! A tu svou kameru zase vlekl s sebou. Tentokrát jsem s ním mluvil a byl celý nešťastný. Usnul prý na čekané a ve spánku stiskl nevědomky spoušť a zkazil spoustu drahocenného filmu. Nedávno jsem četl v časopise chválu na jeho zdařilé přírodní snímky. Zdá se, že mu začíná štěstí přát."

"Upřímně v to doufám," řekl klidně Dick tak nezvyklým tónem, že jeho host udiveně vzhlédl.

"Vzpomínám si, že jsem dostal dopis od Johnsona. Ptal se na adresu Raye Bennetta. Hledal ho v klubu Heron, ale Ray už tam řadu dní nebyl. Chce mu nabídnout zaměstnání. Dává mu velice pěkné místo v bance. Johnson je opravdu vzácný člověk." "Dal jste mu tu adresu?" Elk přisvědčil.

"Dal. A ještě jsem za Rayem zašel, ale nebyl doma. Odjel prý z města a vrátí se asi za čtrnáct dní. Nechtěl bych, aby Ray o to místo přišel. Myslím, že Johnson se zlobil, že mladý Bennett nedbal jeho rady, ale nijak mu to nezazlívá. Možná, že tu působí i jiný vliv," zakončil Elk významně.

Dick věděl, že má na mysli Ellu, ale nedal nic najevo.

Po večeři odešli do kuřárny, a zatímco si Elk pochutnával na prvotřídním hostitelově doutníku, napsal Dick pár řádek dívce, na kterou celý den myslel. Sotvaže se vrátil k hostovi, vyrukoval Elk s novou teorií.

"Poslal jsem detektiva, aby se podíval na Didcotskou chemickou společnost. Je to podvod - zaměstnávají sotva tucet lidí, a to ještě jen dočasně. V továrně jsou však výkonné elektrické stroje. Za války se tam vyráběl otravný plyn. Nynější společníci továrnu koupili za pár babek. Zadrželi jsme dva chlapíky, kteří koupi továrny kryli svými jmény."

"Kde leží ta továrna?"

"Mezi Newbury a Didcotem. Získal jsem o tom objektu řadu zajímavých zpráv. Zdá se, že když bývala továrna pod vládní kontrolou, uzavřela s obecní radou dohodu o ročních příspěvcích pro newburské hasiče. Nová společnost musela s továrnou převzít i tento závazek. Ráda by se ho teď zbavila, neboť je to závazek velice nepříjemný. Požádali hasiče o vyvázání ze smlouvy, ale ti o tom nechtějí ani slyšet, poněvadž za války přišli kvůli smlouvě o mnoho peněz. Smlouva platí ještě tři roky."

Spor chemické továrny a newburských hasičů Dicka ani v nejmenším nezajímal. Později byl rád, že se ten rozhovor tak protáhl, ale teď ještě nemohl předvídat, že se mu jednou ty informace hodí.

"Ano to je velmi zajímavé," řekl nepřítomně.

Čtrnáct dní po Rayově odchodu z Londýna přijal Elk Američanovo pozvání na oběd. Broad ho zval už několikrát, Elk…