Žabí bratrstvo

Genter

Už se stmívalo, když dva tuláci velkým obloukem obešli vesnici Morby a zamířili opět na silnici. Zacházka kolem Morby byla těžká a namáhavá, neboť vytrvalý déšť proměnil oranici v bezedné, hnědé moře bláta, které téměř znemožňovalo chůzi.

Jeden z tuláků byl vysoký, neholený, ošumělý kabát měl zapjatý až ke krku a roztrhaný klobouk si posunul do týla. Jeho druh se v poměru k němu zdál malý, ačkoliv byl urostlý, ramenatý a průměrně vysoký.

Beze slova se oba tuláci trmáceli blátivou cestou. Menší muž se dvakrát zastavil a díval se do houstnoucí mlhy, jako by odtud měli přijít pronásledovatelé, a jednou popadl velkého muže za ruku a zatáhl ho do křoví u silnice.

Projelo auto a rozstříklo řídké bláto.

Po chvíli odbočili ze silnice, přešli pole a dostali se na zarostlý úhor, přes který vedly staré vyježděné koleje.

"Brzy budeme na místě," utrousil menší muž a druhý jen cosi zavrčel. Ačkoliv se zdálo, že nemá o nic zájem, vrýval si bystře do paměti každou podrobnost cesty. Opuštěná budova na obzoru vypadala jako stodola. Jsou v essexském okrese (tak soudil podle čísla auta, před nímž se ukryli v křoví), ten úhor patrně vede k neužívanému hliništi ... nebo je to lom? Na křivém kůlu u vrat, kam směřovaly stopy vozu, uviděl starou tabulku s nějakou výstrahou. Byla už tma, vybledlá písmena se nedala přečíst, zahlédl jen slovo "Lime". Limestone? To by našel snadno!

Podnik bude nebezpečný, bude-li Žabák obklopen svými lidmi. Kryt kabátem, nahmatal browning a vsunul ho do kapsy svrchníku.

Budou-li Žabáci v přesile, čeká ho perný boj. A pomoc nepřijde. Nemůže přijít. Carlo jej v předměstí naložil do starého vehiklu a vozil ho v dešti sem a tam po vedlej ších cestách, vyhýbal se městům a samotám, takže by to muselo snadno zmást každého, i kdyby seděl vedle řidiče. Ale Genter se zmást nedal. Wellingdale ho s detektivy sledoval, asi však nečekal automobil. Tulák s autem - to je absurdní! I Gentera zarazilo, když na místo schůzky přijel vůz a Carlův hlas ho vyzval: "Naskoč si!"

Zatím přešli zaplevelený vrchol pahorku. Dole Genter spatřil kus rovné plochy. Mezi četnými kalužemi se povalovaly rezavé důlní vozíky a zkroucené kolejnice. U okraje srázu stála malá dřevěná bouda. A právě k ní teď Carlo zamířil.

"Nejseš rozčilený?" zeptal se posměšně.

"Ani ne," odvětil mu chladně. "Řekl bych, že kluci jsou v té boudě." Carlo se tiše zasmál.

"Nejsou," řekl. "Tam je jen Žabák. Přichází lomem. Pod chajdou jsou schody. Dobrej nápad, co? Bouda je vystrčená přes okraj, takže nic nevidíš, ani když se nakloníš. Jednou jsem to zkusil. Toho nechytí nikdo, ani kdyby si přivedl milión chlupatejch."

"A kdyby obklíčili lom?" zeptal se Genter a muž se mu vysmál. "Ty si vážně myslíš, že by o ničem takovém nevěděl, než by sem šel? Žabák ví všechno."

Podíval se mu na ruku.

"Nebude to bolet," řekl. "Ale i kdyby to bolelo, stejně to stojí za to. Teď už nikdy nebudeš bez přítele, Harry. A když se dostaneš do maléru, obstará ti nejlepšího advokáta. Jseš maník, jakýho hledáme - všude je plno lidí, kteří k ničemu nejsou. Ale tebe jistě čeká něco velkýho, a až to uděláš, dostaneš od Žabáka tisíce. Když budeš nemocnej, nebo hladovej, Žabák tě vyhledá a pomůže ti. To přece jde, ne?"

Genter neodpověděl. Byli asi tucet yardů od boudy sroubené ze silných trámů; měla jedny dveře a okno zakryté okenicí.

Muž jménem Carlo nechal stát Gentera opodál, a sám přistoupil k boudě a zaťukal na dveře. Genter uslyšel hlas a viděl, že Carlo přistoupil k oknu, jehož okenice se pootevřela. Následoval dlouhý, polohlasný rozhovor, pak se Carlo opět vrátil.

"Říká, že má pro tebe práci. Vynese ti to prej tisíc liber - máš kliku. Znáš Rochmore?" Genter přisvědčil. Znal to aristokratické předm…