Kapitola IX
Když Graham Hallowell přišel se ujmout domku v Cobhanu, shledal, že úplně ospravedlňuje přehnané nájemné – neboť je byl považoval za velmi přehnané. Pokud šlo o to, bylo jeho rozhořčení trochu zbytečným, protože to nebyl on, kdo je měl platit. Byl to pěkný domek v tudorovském slohu, stojící uprostřed asi dvouakrové zahrady[6] a stál o samotě – opravdu, nejbližší dům byl půl míle daleko odtud. Poboční cesta, u které stál, byla něco méně nežli čtvrt míle od hlavní portsmouthské silnice a byla mnohem dostupnější z Londýna, nežli se domýšlel. Byl to dokonalý letní byt, s nádhernou zahradou, zářící barvami, se skupinami malebných smrčků a s maličkým koupacím rybníkem.
Diana jej do Cobhamu neprovázela.
„Napadá-li vám, že se půjdu zahrabat na venkov, a že nadto budu sypat popel a bláto na svoji pověst – vy a váš pan Trayne –, pak jste oba na omylu,“ řekla rozhodně. „Přijdu a pojím s vámi v poledne a snad se i zdržím na večer, ale více nežli to – ne!“
„Myslím, že si uvědomujete, že jste mojí manželkou, ne?“ řekl Graham sarkasticky.
„Zkouším, abych to udělala – ale v okamžicích pokleslé mysli je to těžké, nemyslit na to,“ odpověděla Diana pevně. „A zdá se, že zapomínáte, že mám ve městě mnoho povinností.“
Graham byl více nežli trochu ve strachu před touto ženou, s kterou se spojil činem, jejž teď oba považovali za čiré šílenství. Nebylo lásky v tomto manželství a hrozně málo úcty. Pošetilost a poplašená ulekanost vehnala je tehdy jednoho mrazivého prosince do úřední kanceláře, a ani on, ani ona neustali od té doby litovat své zbytečné ukvapenosti.
Graham šel tedy sám, mysle, jaké byly asi vykonány přípravy pro jeho osobní pohodlí. Nalezl domek v péči zahradníka, zakyslého, nesdílného muže, který žil v domečku na jednom konci malého pozemku. Zahradníkova žena byla zároveň kuchařkou i posluhovačkou pro celou domácnost a měla ku pomoci dceru, nešťastně vyhlížející šestnáctiletou dívku, jak se Grahamovi zdálo, trochu slabomyslnou.
Mlčenlivý zahradník provedl ho po pěkném domku, v němž byla většina pokojů uzamčena a v němž mu byly ponechány k použití dvě ložnice, jídelna a návštěvna a malá, tak zvaná knihovna, ačkoliv v ní vůbec nebylo knih. Zatrpklý zahradník byl dosti uctivý, ačkoliv šetřil slov. Jeho žena, ačkoliv hrubá a na pohled trochu nevlídná, ukázala se jako znamenitá kuchařka prostých, dobrých jídel, a Graham se usídlil k dobrým a pohodlným, nudným časům, ačkoliv růžová zahrádka slibovala trochu zajímavosti člověku, který měl rád květiny. Pozemky byly mnohem rozsáhlejší, nežli si myslil. Táhly se k pustině zarostlé křovím a borovicemi a za zástěnou stromů přišel na podivné stavení.
Byla to čtverhranná kamenná věž, zdvihající se do výše asi deseti metrů. Neměla oken a dle všeho byla opatřena elektrickým světlem, neboť viděl, že je ke zdi připevněn elektrický kabel. Malá dvířka, tak nízká, že by se byl musil ke vstupu velmi hluboko sehnout, byla proražena v jedné zdi.
Nějaká zásobárna či co, pomyslil si, a obcházel kolem budovy. Nebylo vidět jiných dveří, a když se vrátil opět k čelu věže, nalezl tam zahradníka, jenž jej pozoroval s patrným zájmem.
„Co je tohle za místo?“ ptal se Graham.
Muž si prohlédl věž, dříve nežli odpověděl.
„Stará sýpka,“ řekl potom. „Není teď v užívání.“
„Ale je do ní zaveden elektrický kabel –,“ namítal Graham.
„Musí tam být světlo. Je to lacinější nežli prorážet okna skrze tyto zdi.“
Nemluvili více a vrátili se k domku pospolu. Graham již na čtvercovou věž vůbec nemyslil. Teprve později měl zvědět, jak důležitou úlohu hrála ve velkém podniknutí.
„Zde je klíč od psacího stolu,“ řekl zahradník, když se vrátili do knihovny. „Přinesu vám koflík čaje.“
Vyšel, zavíraje za sebou dveře. Graham hleděl na malý klíček ve své dlani a divil se, proč mu byl asi vlastně odevzdán, neboť to byl jediný klíč, jejž vůbec dostal. A pak mu přišel nápad a on šel k malému dubovému stolku a našel, že jsou všechny zásuvky nezamčeny, až na jednu. Vsunul klíč do zámku, vytáhl zásuvku a viděl, že obsahuje velikou čtvercovou obálku s jeho osobní adresou, tlustý svazek pevných velikých obálek a tři klíče. Zapečetěná obálka obsahovala menší obálku a v ní dvacet pětiliberních bankovek a strojem psaný list, bez podpisu a bez oslovení. Zněl:
„Korunní garáž“ v městečku Vám pronajme auto. Může Vám být užitečným. Mawsey Vám jej umístí. Bude nejlépe, budete-li zítra večer u ‚Tří veselých námořníků‘ a seznámíte se s Elim Bossem, který Vás bude očekávat. Jeďte autem až do Greenwiche. Nechte vůz tam a jeďte omnibusem Blackwelským tunelem až do Poparu. Ostatek cesty vykonejte pěšky. Nemluvte s Elim o ničem. Vaší věcí jest jenom, abyste s ním vešel ve styk. Budete doprovázet ovoce do Indie. Nalodí Vás jako námořníka a opatří Vaše potřebnosti. Má pokyny, aby Vám udělal na lodi co nejlepší pohodlí, proto bude nejlépe, sdělíte-li mu hned svoje požadavky. Je nezbytno, abyste měl kabinu, kterou možno zamknout z vnitřku i zvenčí. Opatřte si nejlepší zámek, který mohou peníze koupit, a dejte mu jej, ale nedávejte mu klíč. Zařídil jsem, aby byla do vaší kabiny dodána malá bezpečnostní pokladna. E. B. má za to, že pašujete kokain. Neví ničeho o ovoci. Až zvíte podrobnosti o navržených operacích, napište svoje vlastní poznámky a nechte je ve stole, kde jste nalezl tento dopis, který musíte spálit v přítomnosti Mawseyově.
To bylo vše, a když Mawsey – což dle všeho bylo zahradníkovo jméno – přinesl koflík s čajem, podržel Graham dopis uvnitř krbu, přiložil k jeho růžku hořící zápalku a díval se, až shořel. Nebylo promluveno slova. Chápal, že každý pokus o rozhovor byl by neužitečnou námahou, a když zahradník šlápl na popel a rozhrabal jej na drobno, pochopil Graham, že zahradník ví o obsahu listu právě tolik jako on sám.
„Kde jsou ‚Tři veselí námořníci‘?“ optal se ho.
Mawsey vzhlédl od ohniště a otřel si botu pečlivě do krbu pomocí malého krbového košťátka.
„Neznám žádný hostinec tady v okolí,“ řekl potom.
Měl váhavý způsob řeči, jako by nevěděl, má-li mluvit vůbec, a jako by sl…
Recenze
Zatím zde nejsou žádné recenze.