Čtyři spravedliví

12. KAPITOLA
Závěr

Falmouth seděl u psacího stolu proti vrchnímu policejnímu náčelníkovi s rukama sepjatýma před sebou. Na složce sacího papíru ležel tenký lístek papíru.

Náčelník jej vzal znovu do ruky a četl:

„Až obdržíte tento dopis, my, kteří jsme se z nedostatku lepšího titulu nazvali ‚Čtyřmi spravedlivými‘, budeme rozptýleni po Evropě a je velmi málo pravděpodobné, že byste nás mohli vystopovat. Říkáme bez nejmenšího nádechu chlouby: Vykonali jsme to, na čem jsme se dohodli. Bez nádechu přetvářky opakujeme svoje politování, že bylo nutné sáhnout k takovému kroku, který jsme viděli jako nutný.

Smrt sira Philipa Ramona by vypadala jako pouhá náhoda. Thery udělal chybu – a zaplatil pokutu. Byli jsme příliš závislí na jeho technické znalosti a dovednosti. Snad pilným pátráním rozluštíte tajemství smrti sira Philipa Ramona – a bude-li vaše pátrání úspěšné, poznáte pravdivost tohoto prohlášení.

Mějte se dobře!“

„To nám moc nepomůže,“ řekl náčelník.

Falmouth potřásl zoufale hlavou.

„Pátrání!“ řekl trpce. „Prozkoumali jsme celý dům v Downing Street – kde jinde bychom ještě měli hledat?“

„Není mezi papíry sira Philipa žádný dokument, který by vás snad mohl přivést na stopu?“

„Žádný, který bych viděl.“

Náčelník hryzl zamyšleně držátko pera.

Falmouth se zamračil.

„Nemyslel jsem si, že by to bylo nutné.“

„Ani dům na Portlandském náměstí?“

„Ne. Byl uzavřen ve chvíli vraždy.“

Náčelník vstal.

„Zkuste Portlandské náměstí,“ radil. „V tuto chvíli je v rukou vykonavatelů poslední vůle sira Philipa.“

Detektiv zavolal povoz a za čtvrt hodiny klepal na chmurný portál městského domu zemřelého zahraničního ministra. Vážný sluha otevřel dveře. Byl to vrchní správce sira Philipa, muž, kterého Falmouth znal. Pozdravil jej pokývnutím hlavy.

„Potřebuji provést prohlídku domu, Perksi,“ řekl Falmouth. „Už se někdo něčeho dotýkal?“

Muž potřásl hlavou.

„Ne, pane Falmouthe,“ odpověděl. „Všechno je tak, jak to sir Philip zanechal. Ti páni právníci dosud ani nesepsali inventář.“

Falmouth prošel chladnou dvoranou do pohodlného malého pokoje, vyhrazeného vrchnímu správci.

„Začal bych nejraději pracovnou,“ řekl.

„V tom případě se bojím, že to bude trochu obtížné, pane,“ řekl Perks uctivě.

„Proč?“ zeptal se Falmouth ostře.

„Je to jediný pokoj v domě, od něhož nemáme klíče. Sir Philip měl pro svoji pracovnu zvláštní zámek a nosil klíč u sebe. Víte, byl ministrem vlády a velmi pečlivým mužem, a tak byl velmi zvláštní vzhledem k lidem, kteří vstoupili do jeho pracovny.“

Falmouth přemýšlel.

Svazek soukromých klíčů sira Philipa byl uložen spolu s jinými věcmi ve Scotland Yardu.

Napsal krátký lístek svému představenému a poslal sluhu drožkou do Yardu.

A zatímco čekal, vyslýchal správce.

„Kde jste byl v době spáchání vraždy, Perksi?“ zeptal se.

„Venku. Sir Philip poslal všechno služebnictvo ven, jak si snad vzpomenete.“

„A dům?“

„Byl prázdný – naprosto prázdný.“

„Byly snad při vašem návratu patrny nějaké známky, že by sem někdo vstoupil?“

„Ne…