Čtyři spravedliví

10. KAPITOLA
Tři, kteří zemřeli

Cestující, vyhledávající si pohodlné pěkné kupé v době zastávky v Kensingtonu, otevřel dveře vozu a zavrávoral zpět. Starostlivý průvodčí a poplašený staniční úředník přiběhli a otevřeli dveře a stanicí se rozšířila chorobná vůně hořkých mandlí.

Malý zástup cestujících se shromáždil a hleděl si navzájem přes ramena a staniční dozorce vyšetřoval. Pak přišel lékař s nosítky a policista.

Společně zdvihli skleslou postavu mrtvého muže z vozu a položili ji na nástupiště.

„Našel jste tam něco?“ zeptal se policista.

„Librový zlaťák a rozbitou lahvičku,“ zněla odpověď.

Policista prohlížel mrtvému kapsy.

„Nemyslím, že bude mít nějaké papíry, které by nám prozradily jeho totožnost,“ řekl znalecky. „Tady je lístek první třídy. Je to jistě sebevražda. Tady je lístek –“

Obrátil vizitku, přečetl si ji a jeho tvář prodělala náhlou změnu.

Udělil chvatně několik pokynů a pak spěchal k nejbližší telefonní stanici.

Vrchní inspektor Falmouth, který urval několik hodin spánku v domě v Downing Street, vstal se zmatenou myslí a s nevolným pocitem, že přes všechna jeho opatření tento den skončí katastrofou. Byl sotva oblečen, když byl oznámen příchod zástupce policejního náčelníka.

„Mám vaši zprávu, Falmouthe,“ zněl úředníkův pozdrav. „Udělal jste docela dobře, že jste Markse pustil. Dostal jste už od něho nějakou zprávu?“

„Ne!“

„Hm!“ řekl náčelník zamyšleně. „Divím se –“ Nedokončil svou větu. „Napadlo vás, že si asi Čtyři spravedliví uvědomili své nebezpečí?“

Detektivova tvář jevila překvapení.

„Jak? Ovšem, pane!“

„Uvážil jste, co bude asi jejich prvním činem nebo snahou?“

„N-ne, leda by to na sebe vzalo tvar pokusu uprchnout ze země.“

„Napadlo vás, že zatímco se ten Marks za nimi honí, hledají oni pravděpodobně jeho?“

„Billy je chytrý!“ odpověděl detektiv sklesle.

„Oni také,“ řekl náčelník s důrazným pokývnutím. „Moje rada je taková: co nejrychleji najděte Markse a pošlete dva své nejlepší lidi, aby ho hlídali.“

„To se stane okamžitě!“ odpověděl Falmouth.

„Bojím se, že je to opatření, které mělo být učiněno ihned! – Já jdu k siru Philipovi.“ Náčelník se obrátil, ale se slabým úsměvem dodal: „Budu nucen ho trochu polekat.“

„Jak to myslíte?“

„Přejeme si, aby nechal ten svůj návrh padnout. Viděl jste ranní noviny?“

„Ne, pane.“

„Vesměs se shodují v tom, že má být od návrhu upuštěno – říkají, že není dost důležité, aby stál za toto riziko a že země sama je velmi rozdělena ve svém názoru na jeho správnost. Ale ve skutečnosti se samozřejmě bojí následků. A na mou duši, já se jich také bojím.“

Vystoupil po schodech a na chodbě byl zastaven jedním ze svých podřízených.

To byl způsob, zavedený po příhodě s přestrojeným „detektivem“. Zahraniční ministr byl teď ve stavu obležení. Nikomu nemělo být věřeno, bylo zavedeno průchodní heslo a učiněna všechna možná a vymyslitelná opatření, aby bylo zabráněno možnému opakování předešlého nedopatření.

Jeho ruka se zvedala, aby zaklepala na dveře pracovny, když cítil, že…