V hadím objetí

28
U Fraterů

Manfred navrhl oběd brzy z večera u Laskyho, kde byla polévka podle jeho choulostivé chuti.

Leon, jenž byl pojedl k čaji trochu příliš mnoho sušenek – měl slabost pro tento neztravitelný a nedietetický zákusek –, byl by raději nechal oběda vůbec, a Poiccart měl námitky jakožto muž pevných zvyků. Pojedli u Laskyho a Leon si objednal pečenou cibuli a dělal výklady o dvou letech, jež Poiccart promarnil pěstěním cibulí ve Španělích, a vynaložil na to zásobu krásných rčení a barvitých obrazů hodných lepší věci.

Manfred pohlédl na hodiny.

„Kde večeří?“ ptal se.

„Nevím,“ řekl Leon. „Náš přítel tu bude v několika minutách. Až vyjdeme, poví nám to. Chcete ji vidět?“

„Ne,“ řekl Manfred.

„Já se začínám notně nudit,“ stěžoval si Poiccart.

„Pak jste mne měl nechat, abych s sebou vzal Almu,“ mínil Leon.

„Právě,“ pokývl hlavou střízlivý Raymond. „Mám pocit, že zachraňuji dámu od nevýslovně nesnesitelného večera.“

Když vycházeli z restaurace, stál před domem u kraje chodníku jakýsi muž – velmi lhostejně vyhlížející, jehož si rovněž nijak nevšímali a jenž promluvil tichým hlasem tři věty, když na chvíli stanuli náhodou poblíž něho – patrně o něm ani nevědouce.

„Nechce se mi jít k Merovi,“ řekl Manfred. „Ale máme dosti času, a tak myslím, že bude dobře, abychom se prošli tím směrem. Jsem hrozně zvědav, zdali to je opravdu Oberzohnův šachový tah, anebo zdali jde jen o nápad našeho přítele Newtona – v kterémžto případě nemusí právě jít o něco vážného.“

„A jak to chcete poznat, Georgi?“ ptal se Gonsalez.

„Podle vozu. Je-li tu Oberzohn pořadatelem ceremonie, najdeme někde v sousedství jeho vůz. Je-li to věc Newtonova, pak se Oberzohnova limuzína, která je přivezla z jižního Londýna, zase vrátila a na jejím místě tu bude vůz Newtonův.“

Mero byl jeden z nejmódnějších a nejskvělejších jídelních klubů, patronizovaný nejen elitou společnosti, ale chovající ve svých záznamech i smetánku divadelního světa. Nalézal se na jednom z oněch tichých, staroměstských náměstí, která jsou v samém srdci Londýna, požívajíce z nějakého tajuplného důvodu nedotknutelnosti v rukou spekulativního majitele pozemku. Náměstí si uchovalo vzhled, jejž mělo v dobách krále Jiřího. A ač některé ze skvělých domů byly předány do rukou obchodu a jiných povolání a ač advokáti a průmysloví jednatelé a zástupci obsadili obývací pokoje a ložnice kdysi posvěcené lvům a kráskám starých časů, přece dosud velký počet domů zůstával v soukromém vlastnictví.

V průčelí Mera nebylo nic, co by hlásalo jeho povahu. Klubovní místnosti záležely ze tří sousedících a spojených krásných starých budov. Nezasvěcený by byl ani neměl podezření, že jsou tyto tři domy spojeny, neboť staré dveře a podjezdy a schody zůstaly nedotknuty – jenomže pouze jedněch bylo užíváno.

Tři přátelé obešli dvě strany náměstí, nežli v šiku vozů stojících těsně vedle sebe se zadky u mříží sadu vprostřed náměstí uzřeli vůz Oberzohnův.

Řidič seděl u kola s pažema založenýma, ve vážném hovoru s bledolícím mužem, oblečeným v bezvadný večerní úbor a zarostlým malým a přesně pěstěným vousem. Byl mrzákem. Jedno rameno bylo výše nežli druhé, a když se hnul, kráčel namáhavě pomocí hole.

Manfred viděl, jak mu řidič ukazuje podél řady vozů, a chromý pán kulhal směrem, jejž mu šofér naznačil, a stanul, aby promluvil s jiným mužem v livreji. Když šli mimo něj, viděli, že jedna z jeho bot měla velmi tlustou podešev, a kulhání bylo vysvětleno.

„Ten pán ztratil svůj vůz,“ řekl Manfred, neboť teď hleděl krátkozrace po číslech vozů.

Krádež automobilů je denní událostí. Leon mohl něco povědět o mohutnosti tohoto odboru zlodějství! Měl skutečnou encyklopedickou znalost běžných a moderních způsobů nepravosti a několika větami sdělil rozsah těchto krádeží.

„Padesát kradených aut týdně je naloďováno pro Indii a kolonie, když byla jejich čísla smazána a nahrazena jinými. V některých případech zloději zavezou vůz rovnou cestou do nakladacích beden, připravených již předem pro všechny běžné druhy vozů. Vjezd bedny se zabední a bedna je v doku, čekajíc nalodění, dříve, nežli ví majitel s jistotou, že o vůz přišel. Je téměř stejný počet kradených vozů v Indii, Jižní Africe a v Austrálii, jako poctivých.“

Kráčeli pomalu mimo úctyhodné portály Mera a zachytili skrze zastřená okna zákmit měkkého světla stolních lamp, dam s obnaženými pažemi a mužů s bílými náprsenkami, a zaslechli trochu i zvuky orchestru hrajícího vídeňský valčík.

„Chtěl bych vidět Janu,“ řekl Gonsalez. – „Nepřišla k vám, viďte?“

„Přišla, ale neviděl jsem ji,“ řekl Manfred. „Od chvíle, kdy vyjde z divadla, nesmí být puštěna.“

Leon přikývl.

„Učinil jsem již toto opatření,“ řekl. „D…