Černý opat

XXII.

"Dicku!"

Z dolní haly k němu dolehl dívčí hlas, přiostřený strachem.

"Dicku!"

Postava s nožem pustila zbraň na zem, doplížila se ke dveřím, vteřinu váhala a proklouzla ven.

"Dicku!"

Nový výkřik... a Dick se probudil. Zdálo se mu to? Vyskočil z postele, prudce otevřel dveře a běžel ke kraji schodiště.

"Kdo volá?" zeptal se rozespale.

"To jsem já, Leslie! Dicku, musím s vámi mluvit."

Vrátil se do ložnice, z věšáku strhl župan a rozběhl se po schodech dolů. V temné hale stála štíhlá postava - byla bez klobouku, na bosých nohou měla trepky a kabát si zřejmě jen přehodila přes nedbale oblečenou sukni.

"Co se děje, drahá?"

Otevřel dveře pracovny a zavedl dívku dovnitř. Třásla se od hlavy až k patě.

"Nevím. Stalo se něco strašného," vydechla. "Snad tomu špatně rozumím - viděla jsem, jak Arthur zápasí na trávníku s nějakým mužem. Bylo to hrozné. Domnívala jsem se, že se mýlím, šla jsem do jeho pokoje, postel byla prázdná, zřejmě ani neulehl. Než jsem se dostala do zahrady, oba zmizeli. Dicku, co se mu to mohlo stát?"

"Zápasili?" řekl nedůvěřivě. "Viděl jsem Arthura, snad je to hodina, snad dvě. Nevím, jak dlouho jsem spal."

V tu dobu už bylo světlo, hodiny na krbové římse ukazovaly čtvrt na šest.

"Počkejte chvilku. Hned tu budu."

Vyběhl nahoru a za pět minut se k ní vrátil oblečený, pomohl jí na sedadlo, a už řídil její malé auto po příjezdové cestě dolů.

"Jak jste se dostala dovnitř?"

"Vaší pracovnou. Zvonila jsem u domovních dveří, ale nikdo mi nepřišel otevřít. Pak jsem zkusila vaše francouzské okno, bylo otevřené."

"Vždycky je zapomenu zavřít. A jsem rád, že jsem dnes nezamkl. Už je nikdy nezavřu na klíč. A teď mi povězte, co se stalo?"

Vyprávěla už souvisle, v Dickově přítomnosti se cítila daleko lépe a odvaha v ní rostla. Uklidnila se a litovala ukvapenosti.

"Jistě si pomyslíte, že jsem strašpytel!" řekla kajícně. "Nevím, kolik bylo hodin, snad se to stalo před půlhodinou. Spala jsem a probudily mne hlasy. Šla jsem k oknu a podívala se ven. Bylo ještě dost šero - před domem je spousta stromů, ale přece jsem viděla dva muže, nebyla bych poznala ani jednoho z nich, ale zaslechla jsem, že Arthur vztekle křičí."

"Neslyšela jste, co řekl?"

"Ne, byli příliš daleko. Byli poblíž vavřínů, které dělí zahradu od silnice. A potom jsem zahlédla, že Arthur toho muže udeřil, a už byli v sobě. Než jsem doběhla dolů, byli oba pryč. A vy říkáte, že jste ho viděl. Jak je to možné?"

Dick pověděl svou verzi o setkání s advokátem, která byla pro Ginea lichotivější, než zasluhoval.

"Jak je to možné," opakovala překvapeně, "a co to znamená?"

"Bůhví!" odpověděl Dick. "Už aby tu byl můj přítel Puttler!"

Vůz projel úzkou cestou a brzy ujížděl silnicí k Willow House, Dick chtěl právě zabočit do brány, když spatřil muže, jdoucího před nimi.

"Tad…