Černý opat

Edgar Wallace

65 

Elektronická kniha: Edgar Wallace – Černý opat (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: wallace01 Kategorie:

Popis

Edgar Wallace: Černý opat

Anotace

Edgar Wallace – životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Jazyk

Vydáno

Žánr

Název originálu

The Black Abbot

Originál vydán

Jazyk originálu

Překlad

Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Černý opat“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

XIX.

Leslie otevřela oči a nechápavě se podívala do obličeje, který se nad ní skláněl. Ležela na kraji cesty, protože Dick ji odnesl na mýtinu asi sto yardů od Willow House.

"Hrůza!" otřásla se a zavřela oči. "Byl to Černý opat?"

Dick Alford chvíli neodpověděl. Tolik se bál o dívku, že na všechno ostatní zapomněl.

"Už je mi dobře," řekla a s jeho pomocí vstala. "Upozornila jsem vás, že jsem nerozumná. Celý dnešek byl bláznivý. Dicku, co to bylo?"

"Byli jsme daleko, takže jsem nic nemohl rozeznat," odvětil. "Snad nějaký hloupý opilý sedlák."

Zavrtěla hlavou. "Ne, Dicku, to nebyl sedlák. To byl..." opět se zachvěla. "Myslím, že bych měla jít domů."

"To bude jen moudré," souhlasil vážně. "Lituji, že jsem vás vzal s sebou."

Zasmála se trochu roztřeseně a přitiskla se k němu blíž.

"A v určitém směru jsem ráda, že jsem šla s vámi," prohodila, když pomalu kráčeli k domovu. "Dicku, měla jsem podivný sen. Než jsem se probudila, zdálo se mi, že mě někdo políbil. Ten sen byl tak živý, že ještě teď cítím rty na své tváři."

"Políbil jsem vás," přiznal bez rozpaků. "Čekal jsem, že vás tím překvapím a vy se proberete z mdloby."

Zasmála se skoro hystericky - nervy měla napjaté jako na skřipci.

"Alespoň jste to měl popřít," řekla. "Dicku, vy nedovedete podvádět!"

Když šli pomalu k domovu, všimla si, že se jednou dvakrát ohlédl.

"Snad nečekáte, že půjde to zjevení za námi?" zašeptala a zuby jí cvakaly.

"Ne, zdálo se mi, že slyším automobil," což bylo pravda, "a přísahal bych, že jsem na silnici zahlédl záblesk světla, ale nejspíš jsem se mýlil."

Nemýlil se a věděl to. Nějaký automobil jel za nimi a zvolna stoupal k pasece. Dick zřetelně zahlédl paprsky reflektorů a zaslechl tiché bzučení stroje. A pak si najednou byl naprosto jist, že vůz nemohl zabočit na úzkou cestu a že tedy neznámý řidič zhasl světla a zastavil.

"Musím se na vás podívat." Obrátil ji k měsíčnímu světlu a zdvihl jí obličej. "Nevím, jestli jste tak strašně bledá, nebo působí-li to měsíc, ale vypadáte velmi nemocně. Měla byste si rovnou lehnout a bratrovi se raději neukazujte."

"Proč?" otázala se překvapeně.

"Nechci, aby se ta příhoda se strašidlem roznesla, a pak - no, mám ještě jiný důvod."

"Jsem ráda, že jsem šla na tu procházku," opakovala tiše. "A jsem nesmírně ráda, že..." Nedokončila větu.

Mlčení, které následovalo, přivedlo oba do rozpaků. Leslie se najednou obrátila.

"Dicku, chcete, abych se provdala za vašeho bratra?"

Neodpověděl.

"Chcete opravdu?"

V temnotě slyšela jeho vzdech. Neviděla mu do tváře, protože stáli ve stínu velkého cedru před domem.

"Nevím," řekl. V jeho hlase byl neútěšný smutek, který už jednou zaslechla "Na tu otázku nemohu odpovědět. Nevím, proč byste se za něho neměla provdat. Jednejte podle svého přání. Jen vy se musíte rozhodnout - a kdybych byl nábožný člověk, celou noc bych se modlil, abyste se rozhodla správně."

"Přejete si, abych se za něho provdala?" zeptala se znova.

"To vám nemohu říci." Hlas mu zněl tvrdě a jeho vytáčka Leslii nerozumně podráždila a rozhněvala.

"Už se vás podruhé nezeptám, Dicku," vyhrkla rozechvěle. "Dobrou noc."

Vběhla do haly a nahoru do svého pokoje. Dick po jejím odchodu zůstal stát na místě, kde se s ním rozloučila, a zamyšleně se díval na dveře, které se za ní zavřely.

Se zoufalou tísní v srdci přešel pak cestu k Fontwellské pasece. Ale pro tu chvíli měl jiný důvod k přemýšlení.

Po automobilu nebylo nikde ani památky a Dick, místo aby prošel vrátky na pas…