Řeka diamantů

3. PETR ROMANTIK

Amber měl v rukou 86 liber šterlinků - obnos jisté úctyhodný. Měl pozvání, aby přišel na čaj o páté hodině odpolední k Cynthii Suttonové. Zamýšlel jí odevzdat peníze, aby je předala svému bratrovi, ale rozhodl se. že vrátí mladému muži raději anonymně to, co prohrál. Odhadoval jenom přibližně výši jeho ztrát.

Amber měl útulný pokoj v Bloomsbury. pohodlnou lenošku, dlouhý jemný doutník a zajímavou knihu a byl úplně šťastný. Nohy měl opřené o židli. Byla to situace. která zvala ke snění za bílého dne.

Někdo zaklepal na dveře a Amber zvolal: "Dále!"

Čistě upravená služka vešla s podnosem, na němž ležela vizitka. Amber ji nedbale přijal.

"Pan George Whitey," četl. "Vpusťte ho!"

Bělásek byl velmi pěkně oblečen. Od lesklého, hedvábného cylindru po zářící lakové střevíce. Dokonalý gentleman.

Usmál se na Ambera, postavil cylindr pečlivě na stůl a svlékl žluté rukavice.

Amber držel vizitku za růžek a blahosklonně hleděl na svého hosta.

Když se dveře zavřely, ptal se vlídně:

"Co pro vás můžu učinit, drahý pane Whitey?"

Whitey usedl, pečlivě rozepnul knoflík svého Šosatého kabátu a povytáhl rukávy.

"Jmenujete se Amber?"

Měl vysoký - téměř pištivě pronikavý hlas.

Amber přikývl.

Host řekl s lehkou důvěrností. "Lambaire si přeje dohodu a smír - a co - hm -"

"A kdo je Lambaire?" ptal se nevinně Amber.

"Nuže. podívejte se, drahý hochu -" Whitey se předklonil a poklepal Amberovi na koleno, "buďme upřímní a nad situací. Našli jsme o vás vše - jste vykutálený ptáček - nejste ani tři dny z vězení - mám pravdu?"

Zaklonil se a opřel v židli s vítěznou tváří muže, který odhalil a sdělil velmi dobře střežené tajemství.

"Do černého!" řekl Amber klidně. "Přejete si doutník - nebo zákusek?"

"Teď vás tedy známe, že? Vyšťourali jsme o vás všecko. Nehněváme se na vás, nezlobíme, vůbec nic -"

"Dokonce ne!" pravil Amber. "Nuže?"

"Toto je naše stanovisko," Bělásek se nakláněl a kreslil plán Amberovy akce ukazovákem pravice na levé dlani. "Přišel jste ke Svišťům, prodral jste se až nahoru - velmi obratně, opravdu, velmi obratně - i Lambaire to uznává - zavřeli jsme nad tím oči, chceme jít dál a zavřít oči i nad těmi penězi."

Vstal a významně se usmál.

"I nad těmi penězi," opakoval, a Amber zdvihl obočí.

"Penězi?" řekl. "Nerozumím vám." - "Penězi," řekl Bělásek pomalu a důrazně. ..Bezmála sto liber bylo jenom na Lambairově stole, o ostatních ani nemluvím. Byly tam, když jste přišel. Byly pryč, když jste odešel."

Amberův úsměv byl úsměvem anděla odpuštění.

"Myslím, že jsem tam nebyl jediný se špatným charakterem?"

"Ať je to jakkoliv, Lambaire vás nechce stíhat."

Amber se zdvořile usmál.

"Nechce vás stíhat. Chce pouze, abyste nechal na pokoji mladého Suttona. Lambairovi nejde o to, aby ze Suttona ždímal peníze - je to něco většího. Lambaire říká -"

"Ach! K čertu s Lambairem," řekl Amber dopálené. "Utopte Lambaira, Bělásku. Mluví jako kapitán čtyřiceti Petrovských. Vraťte se ke svému pánovi, drahý služebný duch, a řekněte mladému Ali Babovi. že Amber není zrovna v náladě, aby se domlouval o nějaké dohodě -"

Bělásek vyskočil - jeho tvář zbledla, oči se přimhouřily, že je bylo sotva vidět, a ruce sebou nervózně škubaly.

"Ale vy - vy to víte? Víte to." zakoktal. "Já jsem Lambairovi říkal že to asi víte! To je tedy vaši Dobrá. Dejte si pozor!"

Bělásek hrozil prstem na udiveného Ambera.

"Dejte si pozor, Ambere! Čtyřicet Petrovských a Ali Baba? Ech? Tak vy o tom tedy víte? Kdo vám to řekl? Já jsem Lambairovi říkal, že jste zrovna takový ptáček. který mohl přijít na tenhle zob!"

Byl velmi vzrušený a Amber se v lenošce otočil, aby na něj lépe viděl. Hlídal každé jeho hnutí. Bělásek si vzal klobouk, uhladil ho mechanicky rukávem kabátu a jeho rty se pohybovaly, jako by mluvil sám k sobě. Obešel stůl který stál uprostřed pokoje, a mířil ke dveřím.

Tam se na několik vteřin zastavil, jako by se rozmýšlel, co ještě řekne.

"Můžu vám říct jenom jedinou věc," vysoukal ze sebe konečně. ..Chcete-li se z téhle záležitosti dostat živý, spojte se s Lambairem. Rozdělí se poctivě. Dostanete-li tu mapu do rukou, doneste ji Lambairovi. Bez tuho kompasu pro vás nemá nejmenší cenu. A ten má Lambaire a Lambaire říká -"

"Ven!" přikázal Amber krátce a Bělásek rychle odešel a práskl za sebou dveřmi.

Amber přistoupil k oknu a z úkrytu za záclonou hleděl dolů na ulici.

Dole Čekalo na Běláska taxi.

Amber si všiml, že nedal řidiči žádný rozkaz. Ten asi ví, kam ho má dovézt.

Amber zazvonil a vešla hezká služebná.

"Naše milá komorná," řekl s úsměvem, "přejeme si svůj účet - nehleďte kolem, jsem tady jenom já. Říkáme-li my, promlouváme po způsobu redaktorů a králů. Zároveň sbalte náš majetek do zavazadel - neboť my odcházíme."

Děvče se usmálo.

"Králův posel," řekl Amber vážně, "nikdy nezůstane příliš dlouho na jednom místě. Neustále čeká na zavolání bezohledného Veličenstva a nese těžké břímě státní zodpovědnosti a nebezpečí."

Hrozně rád hrál komedii, aby imponoval. Teď chodil pokojem se svěšenou hlavou a se sepjatýma rukama za zády - aby pobavil bloomsburskou komornou.

"Jednu noc v Londýně - noc na to v Paříži, další noc boj s lupiči a pak zase plavat po rozvodněném Dunaji ' s depeší v zubech a s kulkami hvízdajícími okolo hlavy."

"Panečku!" vydechlo udiveně děvče. "Vy ale máte život!"

"Mám," přiznal Amber, "Přineste mi účet, děvče!"

Vrátila se s účtem, Amber zaplatil, dal jí královské spropitné a hubičku pro štěstí.

Jeho malý kufřík byl připraven a taxi objednáno.

Stál už jednou nohou na stupátku a pak se obrátil k čekající dívce.

"Kdyby sem přišel muž nevábného zevnějšku, s bělavými vlasy a vousem, s pletí, která vypadá jako obílený hrob - krátce, kdyby přišel chlapík, který tady byl před hodinou, řekněte mu, že jsem odešel."

"Ano, pane," přitakala trochu zaraženě.

"Řekněte mu, že mě povolali pryč - do Teheránu."

"Ano, pane!"

"Za diplomatickým posláním," dodal se spokojeným úsměvem.

"Ano, pane!"

Vstoupil do vozu a zavřel dveře.

Poslíček - chlapec s košem na rameni - stál omá…