Mrtvé oči Londýna

XLIV. KONEC ŠTVANICE

„Ani hnout,“ rozkázal Larry. „Odpor je marný. Poslouchejte.“

Z haly sem pronikal slabý dusot.

„Dům je plný policistů,“ oznámil lakonicky.

David pomalu odstrčil dívku a obrátil se k vetřelci. Hleděl na něho zpod hustého obočí. Larry ani nezaznamenal rychlý pohyb ruky, tak blesková to byla akce. Vítr mu ovanul tvář, dřevěné obložení se roztříštilo a omdlévající Dianě oba výstřely splynuly v jednu ránu.

David Judd stál ještě chvíli vzpřímeně, pak trochu zavrávoral.

„Moje překrásné hry!“ vyrazil ze sebe a zmlkl.

Potom se beze slova skácel mrtvý k zemi.

„Davide, Davide!“ Doktor Judd se vrhl na bratrovo mrtvé tělo. „Davide, nehraj! Seženu ti výborné herce pro tvé hry.

Nemám rád, když to děláš. Děsí mě to. Řekněte mu, ať přestane!“

Velký muž, jehož červený obličej zbělel, hleděl prosebně na Larryho Holta, který stál s ještě kouřícím revolverem v ruce a nespouštěl oba dva z očí.

„Pane Holte, vy ho můžete ovlivnit,“ vzlykal doktor s uslzeným obličejem. „Prosím vás, řekněte mu, ať přestane! Děsí mě, když hraje divadlo. Někdy vydrží celé hodiny hrát v tomhle pokoji výstupy ze svých jedinečných her. Měl byste ho požádat, aby vám něco z nich přečetl, pane Holte. Davide –!“ Třásl jeho tělem, ale David hlas svého bratra už neslyšel.

Potom se doktor zvedl. Přistoupil k Larrymu a chopil se ho za ruku jako vylekané děcko. Larryho ta tragédie tak ohromila, že nebyl schopen říct ani slovo. Ten dospělý muž s mimořádnou duševní schopností, který objevil a troufal si na tolik věcí, se v této chvíli choval jako malé dítě.

Náhle doktor zvedl hlavu.

„Promiňte,“ řekl chraptivé. „Ubohý chlapec!“

Dlouho a upřeně se Larrymu díval do očí.

„Pane Holte, choval jsem se dětinsky, ale jsem naprosto zdravý. Přejímám veškerou odpovědnost za vše, čeho jsem se dopustil já – i můj bratr. Vím dobře, co jsem dělal.“

Harvey vpadl do místnosti a když viděl celou tu scénu, zůstal stát jako zkamenělý. Larry mu pokynul.

„Odveďte ho,“ přikázal.

„Škoda, že jsme vás nezlikvidovali,“ řekl doktor Judd, když ho odváděli.

Diana padla Larrymu do náruče a tvář přitiskla k jeho rameni.

„Máme tu hrůzu za sebou,“ zašeptal a Diana přisvědčila.

Jeden z přítomných policistů v hale ho oslovil.

„Zatkli jsme toho sluhu, pane. Byl zřejmě po celou dobu zamčený ve vedlejší části domu.“

„Nic o tom neví,“ řekl Larry. „Klidně ho můžete pustit. Ani jsem se nenamáhal vystavit na něho zatykač.“

Vylomenými dveřmi, které vedly do vedlejší části domu, vstoupil vysoký muž.

„Zažila jste hrozné věci, slečno Stuartová“ řekl a Diana si uvědomila, že je to vrchní komisař. Pokusila se o úsměv.

„Mám tu auto. Bude lepší, když pojedete se mnou, Larry. Obžalobu na doktora Judda může sepsat Harvey.“

Vraceli se zpátky do Scotland Yardu a během cesty Larry skoro vůbec nepromluvil. Seděl po boku dívky, držel ji za ruku a odpovídal stručné a bez komentáře na otázky, které mu komisař kladl. Rozhovořil se teprve, když byli v komisařově kanceláři…