Záhadná nálepka

2. KAPITOLA

Předseda ženské nemocnice na Bloxleyově třídě zaujal místo v čele stolu, své kolegy vážně pozdravil pokynem hlavy a mnohem uctivější úklonou pozdravil vynikajícího chirurga, sira Johna Denhama, který se dostavil na tuto důležitou schůzi na zvláštní pozvání.

Předseda - doktor Parsons - odstrčil stranou balíček z hnědého papíru, ležící na jeho psací podložce a adresovaný jemu, jak zahlédl letmým pohledem. Nejspíše obsahoval rourky s novou očkovací látkou, objednanou z výzkumné laboratoře. Prudce se rozhlédl zleva doprava a trochu trpce se usmál na zasmušilé tváře správního výboru.

"Nuže, pánové," začal, "naše nemocnice bude asi zavřena."

"Je to tak špatné, sire?" zeptal se jeden chirurg smutně. Doktor Parsons přikývl.

"Obávám se, že jste neměl vůbec štěstí, sire Johne."

Sir John Denham potřásl hlavou.

"Byl jsem v Londýně u každého, kdo by mohl nějak pomoct. Je to bezmála zločin, že by mohla být nemocnice zavřena - a vůbec, že je v takovém beznadějném stavu jako teď. Nemám pravdu, Parsonsi?"

Doktor němě přitakal.

"Už jsem zrušil dvě oddělení ze čtyř," řekl. "My sami jsme už čtrnáct dní nebrali žádný plat. Ale na tom samozřejmě nezáleží. Nejhorší ze všeho je však to, že nemocní naříkají a žádají přijetí do ošetřování - dostal jsem seznam asi osmdesáti žádostí."

Sir John sklonil hlavu.

"To je hrozný stav," řekl. "Znáte Lewinsteina?"

"Jen trochu," odpověděl doktor se slabým úsměvem. "Ale přece jej znám tak dalece, abych z něho něco vymámil. Ovšem tentokrát to bylo marné. Ale po pravdě řečeno, on kdysi skutečně něco upsal. Mimochodem, řeč o Lewinsteinovi mi připomíná, že jeho důvěrný přítel, lord Claythorpe, koupil své neteři jako svatební dar perlový náhrdelník za padesát tisíc liber šterlinků. Bylo to dnes ráno ve všech novinách."

"Četl jsem to," řekl sir John.

"Opravdu, někdy mne to popadne, že bych chtěl být zlodějem," řekl předseda rozhořčeně, "a přidal bych se třeba k té - jak té ženě říkají? - té, která ukradla benátský náramek, na nějž je v novinách tak horlivě upozorňováno. Dostala se do Lewinsteinova domu v přestrojení za detektivku. Jak se zdá, okradla všechny hosty a zmizela. Mezi ukradenými věcmi byl náramek z majetku jednoho benátského dóžete, mající obrovskou cenu. Každopádně v novinách žádají o jeho vrácení."

"Čí je ten náramek?"

"Lorda Claythorpa. Nosila jej jeho žena. Pošetilá - rychle jej nesla k Lewinsteinovým. Claythorpe je zkušený znalec a říká se, že byl jako bez smyslů, když se jeho žena vrátila a oznámila mu tu ztrátu."

V tom okamžiku zazvonil telefon a doktor sáhl po sluchátku s nepříjemným pocitem mrazení.

"Říkal jsem přece, aby nikoho nespojovali," řekl a přiložil sluchátko k uchu.

"Kdo je tam?" zeptal se úsečně a něžný, příjemný dívčí hlas odpověděl:

"Mluvím s doktorem Parsonsem?"

"Ano, to jsem já," odpověděl doktor.

"Právě jsem vám chtěla říct, že jsem četla v Morning Post vaši dojemnou výzvu k podpoře vaší nemocnice."

Doktorův obličej zazářil. Nemocnice byla jeho životním dílem a …