Dům hrůzy

Kapitola VII.

Když hbitý starý muž seskočil o půlnoci z vysoké zdi, zdržel se jenom tak dlouho, aby si mohl umýt krev z rukou - na svém útěku se totiž setkal se stráží, která ostražitě hlídala okolí - a potom rychle kráčel k Londýnu. Pronikavě zkoumal každou boční ulici, aby našel malý vůz, který byl pro něj připravený. Jeho útěk přinesl nové problémy mnoha lidem a přinejmenším pro tři z nich znamenal naplnění jejich osudů.

Policejní úřady neváhají použít tisku, aby mohly vyřešit své případy. Ale útěk šíleného vraha z Broadmooru je něco, co se nedá rychle napravit ani tiskem. Ne jednou, ale mnohokrát byli čtenáři získáni pro marnou snahu přivést Johna Flacka zpět do rukou spravedlnosti. Jeho popis byl všeobecně známý, jeho činy byly zaznamenané, ale přesto nebylo dosaženo žádného výsledku.

Ve Scotland Yardu se konala konference, které byl přítomen i pan Reeder. Bylo tam pět velmi důstojných mužů, kteří se shromáždili u stolu vrchního inspektora. Většinou se mluvilo o prutech nebo cihlách zlata a stříbra a o "nosech". Tento neelegantní výraz znamenal nezbytné policejní informátory.

Šílený John Flack snad padne následkem zrady některého vedlejšího pomocníka. Raviniho, nejschopnějšího z vůdců band, bylo použito, aby "kryl" krádež v Leadenhallské bance. Pruty zlata nebo stříbra byly specialitou Johna Flacka, nebyla v tom bezohlednost vůči Ravinimu.

Loupež byla úspěšně provedena. Jednou v neděli ráno vyjížděly dva vozy ze dvora Leadenhallské banky. Po boku řidiče seděl v každém voze muž v uniformě policie hlavního města, uvnitř každého vozu rovněž. Městský strážník viděl vozy odjíždět, zpozoroval však přítomnost mužů ve stejnokroji a vozy nezadržel. Nebyla to nijak neobvyklá událost: převážení zlata nebo cenných papírů v neděli ráno bylo oznámeno předem, obyčejně však byly uvědoměny městské úřady. Strážník telefonicky zavolal stanici Old Jewry a událost jí ohlásil. V té době však už John Flack byl s dobrou pořízenou dávno pryč.

Ravini se domníval, že byl ošizen o svůj podíl na loupeži.

Proto starého muže zradil - zlato však nikdy nebylo nalezeno.

Anglie byla prohledána, aby byl nalezen hlavní stan Johna Flacka - bez úspěchu. Nebyl jediný majitel hotelu nebo penziónu, jemuž by nebyla zaslána jeho fotografie, ale žádný ho nepoznal.

Vyčerpávající dotazy, které následovaly po jeho uvěznění, jen nepatrně rozšířily vědomosti policie. Bylo nalezeno Flackovo obydlí - byl to zařízený pokoj v Bloomsbury, který obýval v řídkých přestávkách po léta. Policie tam ale nenašla žádné doklady, které by jí poskytly i tu nejmenší nitku k nalezení skutečného hlavního stanu jeho bandy. Asi žádný neměli. Tito lidé byli patrně vyhledáváni a odstraňováni podle náhody nebo podle nutnosti, i když bylo jasné, že starý muž přece jenom musel mít nějaký hlavní štáb, který mu asistoval.

"Ať je tomu jakkoli," řekl Velký Bill Gordon, šéf Velké pětky, "on se nebude zdržovat nějakými pruty kovu - jeho duch bude úplně zaměstnaný přemýšlením o prostředcích a cestách, jak se dostat odtud pryč."

Byl to pan Reeder, kdo zavrtěl hlavou.

"Povaha zločince se může změnit, ale ješitnost mu zůstane," řekl svým výmluvným způsobem. "Pan Flack není hrdý na své vraždy, ale na své loupeže. Jistě oznámí svůj návrat na svobodu obvyklým způsobem."

"Jeho banda je rozprášená ..." začal Simpson.

Pan Reeder ho umlčel svým vážným, milým úsměvem.

"Je tu mnoho příznaků, pane Simpsone, které nasvědčují tomu, že se banda znovu dala dohromady. Je to - hm - ošklivé slovo, ale nemůžu najít lepší. Útěk pana Flacka z - hm - veřejného ústavu, kde byl zavřený, dokazuje existenci dobře vymyšleného plánu. Lano, nůž, kterým zavraždil nešťastného strážce, všechny ty nástroje a potom skutečnost, že na něj čekal vůz, to všechno jsou symptomy, které ukazují na existenci bandy. A co měl pan Flack ..."

"Přál bych si, abyste mu neříkal pan Flack!" řekl rozčileně Velký Bill.

Pan Reeder zamžoural.

"Mám úctu ke stáří, které se nemůžu zbavit," řekl svým uklidňujícím hlasem, "ale ještě větší úctu ke smrti. Doufám, že během příštího měsíce budu moci svou úctu prokázat v případě pana Flacka."

"Jestli je to dílo bandy," přerušil ho Simpson, "kdo je s ním?" Členové dřívější bandy jsou přece buď zavření, nebo jsou pryč. Vím, co si o tom myslíte, pane Reedere. Vy jste zaměřil své myšlenky na to, co se stalo minulou noc. Přemýšlel jsem o tom a zdá se mi, že ta past na lidi nebyla nastražena Flackem, ale někým z jiné bandy. Víte, že Donovana pustili z Dartmooru?

Nemá důvod, aby vás měl rád."

Pan Reeder zvedl ruku k odporu.

"Naopak, Joe Donovan, když jsem ho dnes ráno viděl, byl velmi přívětivý a zkroušený a hořce litoval, že o mně říkal nepěkné věci, když opouštěl lavici obžalovaných v Old Bailey.

Žije v Kilburnu a minulý večer strávil s manželkou a dcerou v místním kině - ne, nebyl to Donovan. Není to zvlášť chytrý muž. Jenom John Flack mohl nastrojit tuhle malou komedii, ze které se málem stala tragédie. Má smysl pro dramatičnost."

"Řekli mi, že jste málem byl mrtev, Reeder," řekl Velký Bill.

Pan Reeder zavrtěl hlavou.

"Nemyslel jsem přímo na tuhle tragedii. Než jsem vyšel po schodech, měl jsem v úmyslu vyrazit dveře u kuchyně. Kdybych to uděla…