Dům hrůzy

Edgar Wallace

62 

Elektronická kniha: Edgar Wallace – Dům hrůzy (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: wallace02 Kategorie:

Popis

Edgar Wallace: Dům hrůzy

Anotace

Edgar Wallace – životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Jazyk

Vydáno

Žánr

,

Název originálu
Jazyk originálu

Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Dům hrůzy“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Kapitola XVIII.

J.G. Reeder přicházel dolů po schodech a lidé, kteří viděli jeho obličej, uhodli, že to nebyla tragédie v Daverově pokoji, která způsobila, že byl tak bílý a nerozhodný.

V Daverově kanceláři našel Graye, který očekával telefon z Londýna. Telefon zazvonil, právě když Reeder vstupoval do pokoje. Vzal sluchátko z ruky svého podřízeného a několika slovy vylíčil Daverovu smrt. Potom pokračoval:

"Potřebuji všechny místní policisty, které můžeme povolat do služby, Simpsone, i když si myslím, že by bylo lepší, kdybychom dostali vojáky. Pět mil odtud je posádka. Pobřeží musí být prohledáno a kromě toho potřebuji, aby byly prozkoumány jeskyně. Je tu ještě jedna věc: myslím, že by bylo dobré poslat tor- pédoborec nebo něco podobného, aby hlídkoval ve vodách před Siltbury. Jsem si naprosto jistý, že Flack má motorový člun - průliv je tu dost hluboký a jistě je tu sklepení, které se táhne přímo pod útesy ... Slečna Belmanová?

Nevím. To chci právě zjistit."

Simpson mu sdělil, že starý vůz byl spatřen v blízkosti vesnice Sevenoaks, ale panu Reederovi bylo zatěžko myslet na takové maličkosti.

"Myslím, že vojáci budou nejlepší. Chtěl bych postavit silnou hlídku poblíž lomů. Je tam jiná jeskyně, kam Daver schovával své vozy. Myslím, že byste se k těm pe- nězům mohl dostat dnes v noci. To přiměje povolané činitele, aby pou- žili vojsko!" dodal trochu trpce.

Když přijela ambulance a Daverovy zubožené pozůstatky byly odstraněny, vrátil se Reeder ke svému oddílu s několika zedníky, které přivedl ze Siltbury. Otevřel pohovku a ukázal na kamennou podlahu.

"Tyto velké dlaždice se otáčejí kolem své osy," řekl, "ale myslím, že jsou pod zemí připevněny tyčí nebo závorou. Strhněte to."

K rozbití kamenné podlahy stačilo čtvrt hodiny a potom, přesně jak to předvídal, našli úzké schodiště, které vedlo do čtverhranného kamenného prostoru. Zůstalo ve stejném stavu, v jakém bylo před šesti sty lety. Byl to zaprášený, prázdný pokoj, který nyní odhalil své tajemství. Byly tam malé otev- řené dveře a velmi úzký průchod, jímž mohl statný muž projít jen s obtížemi. Vedl za obložení stěny Daverovy soukromé kanceláře. Pan Reeder zjistil, že kdo se zde skrý- val, mohl slyšet každé slovo, které bylo v kanceláři proneseno. Nyní porozuměl Daverově úpěnlivé prosbě, aby snížil hlas, když mluvil o sňatku. Šílený John se dozvěděl o ponížení své dcery a v tu chvíli byl Daverův osud zpečetěn.

Jak šílenec unikl? Bylo pro to jednoduché vysvětlení. V dávných dobách do těchto míst patrně chodí vali návštěvníci.

Reeder našel starý dřevěný nápis, upevněný na zdi, který oznamoval zvědavcům, že tohle byla mučírna starých hrabat z Larme. K tomu byla připojena užitečná informace, že vězení bylo bezprostředně pod touto místností a že se k němu přicházelo dřevěnými padacími dveřmi. Ty pan Reeder našel a poprvé spatřil klenutá vězení usedlosti Larmes Keep.

Průzkum vězení nebyl ani úchvatný, ani hrozný. Bylo jasné, že existovaly tři cesty, kterými mohli vrazy uniknout, a že všechny tyto cesty vedly zpět do domu. Jeden z východů byl mezi kuchyní a vestibulem.

"Ještě je tady jedna cesta ven," řekl Reeder úsečně, "a my jsme ji dosud nenašli."

Jeho nervy byly napjaté jako provazy. Pobíhal z pokoje do pokoje, převracel skříně, vnikal do otevřených výklenků a vyprazdňoval zavazadla. Výsledkem toho snažení byl jediný nález: oddací list, který byl ukrytý ve výplni šatny Olgy Creweové.

V sedm hodin přijelo auto s prvním oddílem vojáků, Místní policie oznámila, že nenašla žádné stopy po Margaretě Belmanové. Zdůraznila, že příliv opadával, když dívka opustila

Larmes Keep. Jestliže neležela na některém neviditelném útesu, mohla se dostat bezpečně na pobřeží. Byla však malá naděje, že je naživu. Jak malá, na to nechtěl J.G. Reeder ani pomyslet.

Přivedli místního kuchaře, aby pro něj uvařil oběd, ale pan Reeder se spokojil s šálkem silné kávy. Cítil, že jídlo by ho zadusilo.

Umístil do lomů jednu hlídku a vrátil se do domu. Právě seděl v slavnostní síni a uvažoval o udá- lostech toho dne, když Gray přímo vletěl do místnosti.

"Brill!" supěl.

J.G. Reeder byl rázem na nohou.

"Brill?" opakoval chraptivě. "Kde je Brill?"

Nebylo třeba, aby Gray něco říkal. Do dveří vklopýtala rozcu- chaná a zašpiněná postava, podpíra- ná jedním detektivem.

"Odkud přicházíte?" zeptal se Reeder.

Muž chvíli nemohl promluvit. Potom ukázal ven a řekl chraptivě: "Od studny ... Slečna Belmanová je teď dole."

Brill byl před zhroucením a dokud se neposilnil řádným douš- kem kořalky, nebyl schopen souvisle vyprávět, co se přihodilo. Reeder zavedl oddíl detektivů k okrasným keřům a zkoumali rumpál.

"Neudrží to ani ženu a není tu dost dlouhé lano," řekl Gray, který dělal zkoušku.

Jeden z policistů si vzpomněl, že když prohledávali kuchyň, našli dva pásy, používané při mytí oken v poschodích - silné řemeny se zajišťovacím hákem. Běžel pro ně, zatímco si pan Reeder svlékal kabát a vestu.

"V polovině cesty dolů je průrva asi čtyři stopy široká," varoval Brill. "Kameny se odpoutaly, když jsem na ně položil nohu, a málem jsem spadl.

Reeder si zavěsil kolem krku lampičku a vnikl do otvoru.

"To je zvláštní, že jsem neviděl žebřík, když jsem se tehdy díval do studně," řekl. Pak si vzpomněl, že tehdy otevřel padací dvířka jen napůl.

Gray, který byl rovněž vyzbrojený pásem, sestupoval první, protože byl lehčí. Mezitím přišlo půl setniny vojska a bylo velkým štěstím, že právě tento oddíl, který byl vybrán, aby pomáhal policii, byl oddíl zákopníků.

Jedna část šla hledat lana, druhá začala tahat různé nářadí.

Oba muži sestupovali dolů bez jediného slova. Lampy byly zbyteč- né, protože jim nemohly posvítit na nejbližší příčku žebříku. Po chvíli začali postupovat opatrněji. Gray našel průrvu a zavolal na Reedera, zatímco se jí vyhýbal. Nejbližší příčka také nebyla zrovna nejjistěj- ší, pomyslel si pan Reeder, když na ni stoupal. Nebezpečné místo však přešli bez větší nehody, pouze panu Reederovi padaly na hlavu velké oblázky.

Zdálo se, jako by nikdy neměli d…