Dům hrůzy

Kapitola IX.

"Myslím," řekl pan Daver, "že jedinou otázkou, která má pro nás význam, je to, že pan Ravini odjel, aniž by zaplatil svůj účet. Myslím, že se mnou souhlasíte. Zdůraznil jsem to jeho příteli, který mi dnes ráno telefonoval. Pro mě je jeho zmizení největším tajemstvím - odjel, aniž by zaplatil svůj účet!"

Opřel se dozadu ve své lenošce a podíval se na dívku jako někdo, kdo mluví o neřešitelném problému.

"Okolnost, že tu zanechal pyžamo, které je ve skutečnosti bezcenné, jenom dokazuje, že odjel ve spěchu. Souhlasíte se mnou? Jsem si jistý, že ano. Proč odjížděl ve spěchu, to ovšem nemůžu pochopit. Vy říkáte, že je to podvodník třeba dostal zprávu, že byl odhalen."

"Za dobu jeho pobytu tady mu nikdo netelefonoval, také nedostal žádné dopisy," odporovala Margareta.

Pan Daver potřásl hlavou.

"To nic nedokazuje. Takový muž má společníky. Je mi líto, že odešel. Doufal jsem, že se mi naskytne příležitost, abych si mohl prostudovat jeho typ. Když už o tom mluvíme, objevil jsem něco o Flackovi o známém Johnu Flackovi - víte už, že unikl z ústavu pro choromyslné? Podle vašeho pobouření vidím, že jste to nevěděla. Jsem dobrý pozorovatel, slečno Belmanová.

Léta studií tohoto okouzlujícího předmětu ve mně probudila šestý smysl, který není vyvinutý u průměrných jedinců - smysl pozorovací."

Ze zásuvky vyndal dlouhou obálku a vysypal z ní hrst novinových výstřižků. Rozložil je na stole a vyndal z nich fotografii staršího muže, kterou jí podal.

"Flack," řekl krátce.

Margareta byla překvapená stářím toho muže. Úzký obličej, prošedivělé vousy, zapadlé a inteligentní oči jako by patřily někomu jinému než tomuto nepolepšitelnému a nebezpečnému zločinci.

"Mám to od agentury, která mi posílá výstřižky z novin. A tady je jiný obrázek, který vás snad bude zajímat a v jistém smyslu je v souvislosti s Flackem. Jsem si jistý, že se mnou budete souhlasit, až vám to vysvětlím. Je to fotografie muže, který se jmenuje Reeder."

Kdyby pan Daver zvedl oči, viděl by, jak se dívka začervenala.

"Je to moudrý starý pán, který je přidělený k oddělení státního návladnictví ..."

"Není tak starý," řekla Margareta chladně.

"Vypadá staře," řekl pan Daver a Margareta musela přiznat, že fotografie v novinách nebyla zrovna lichotivá.

"To je ten pán, který se zúčastnil zatýkání Flacka, a souvislost co myslíte, jaká je tady souvislost?"

Margareta jen zavrtěla hlavou.

"On sem dnes přijede."

Margareta otevřela v údivu ústa.

"Telefonoval mi dnes odpoledne. Říkal, že večer přijede.

Ptal se mě, jestli ho můžu přijmout. Kdybych neznal jeho jméno a neměl nejmenší zdání o jeho totožnosti, pravděpodobně bych ho odmítl."

Pojednou vzhlédl.

"Říkáte, že není tak starý - vy ho snad znáte? Vidím, že ano. Neobyčejně se těším na rozhovor s ním, bude to vrcholný intelektuální zážitek. Vyptám se ho na všechny podrobnosti."

"Nemyslím, že se pan Reeder baví o zločinech," řekla Margareta. "V tomto ohledu je velice mlčenlivý."

"Uvidíme," prohodil pan Daver. Z jeho chování Margareta poznala, že neměl žádné pochybnosti o tom, že by mu muž z kanceláře státního návladnictví neposkytl žádané informace.

Pan Reeder se dostavil před sedmou hodinou a k velkému údivu Margarety odložil svůj šosatý kabát a podivný klobouk.

Měl na sobě šedivé turistické flanelové šaty. Přivezl s sebou dvě velmi těžká zavazadla.

Jejich setkání se neobešlo bez rozpaků.

"Doufám, slečno - hm - Margareto, že se nebudete domnívat, že jsem indiskrétní. Je však pravda, že - hm - si nutně potřebuji odpočinout."

Jestli někdy vypadal na to, že nepotřebuje vůbec žádný odpočinek, tak to bylo právě nyní. Ve srovnání s Reederem, kterého znala, byl tenhle muž nepopiratelně svěží.

"Podíváte se do mé kanceláře?" zeptala se Margareta nejistě.

Když došli ke kanceláři, pan Reeder uctivě otevřel dveře.

Margareta měla pocit, že zadržoval dech. Přepadl ji nepřekonatelný nával smíchu, přesto se ale jakž- takž ovládla a předešla ho do své svatyně. Když se dveře zavřely, Margareta řekla:

"Zachovala jsem se k vám moc ošklivě, pane Reedere. Chtěla jsem vám napsat a všechno vysvětlit ... všechno bylo tak nesmyslné ... myslím na tu hádku ..."

"Bylo to nedorozumění," zabručel pan Reeder. "Jsem staromódní, to přiznávám, ale starý muž ..."

"Pětačtyřicet není žádné stáří" usmála se Margareta. "A proč byste nemohl nosit kotlety? Byla to ode mne neodpustitelná ženská zvědavost - chtěla jsem vidět, jak budete vypadat."

Pan Reeder zvedl ruku. Jeho hlas zněl skoro vesele.

"Chyba je jen na mé straně, slečno Margareto. Jsem staromódní. Nemyslíte, že - hm - moje návštěva v Larmes Keep je neslušná?"

Ohlédl se kolem dokola až ke dveřím a snížil hlas.

"Kdy odjel Ravini?" zeptal se.

Podívala se na něj udiveně.

"Vy jste sem přijel kvůli němu?" Pomalu přikývl.

"Slyšel jsem, že tady byl. Někdo mi to řekl. Kdy odjel?"

Krátce mu pověděla, co se v noci stalo. Poslouchal a jeho obličej se stále prodlužoval, dokud neskončila.

"Nevzpomenete si, co se stalo před tím? Neviděla jste ho dříve toho dne, kdy opustil dům?"

Svraštila čelo a pokoušela se oživit vzpomínky.

"Ano," řekla náhle, "byl na procházce se slečnou Creweovou.

Vrátil se hodně pozdě ..."

"Se slečnou Creweovou?" zeptal se Reeder rychle. "Slečnou Creweovou? Je to snad ta velmi zajímavá mladá dáma, kterou jsem viděl hrát kriket, když jsem přecházel přes trávník?"

Podívala se na něj s údivem.

"Vy jste přišel přes trávník? Myslela jsem, že jste dojel k průčelí domu ..."

"Vystoupil jsem z povozu na úpatí kopce," vysvětloval pan Reeder spěšně. "V mém věku je chůze velmi prospěšná a zdravá.

Příchod k Larmes Keep je okouzlující. Mladá dáma, dost bledá, s černýma očima ...hm!"

Hlavu měl nakloněnou na stranu a pátravě se na ni díval.

"Takže Ravini si s ní vyšel na procházku. Kde se seznámili?"

Potřásla hlavou.

"Nemyslím, že by se s ní Ravini setkal předtím, než přišel sem."

Pokračovala ve svém vypravování, zmínila se o Raviniho pobouření i o tom, jak našla Olgu Creweovou v slzách.

"Plakala? Och!" Pan Reeder trochu s…