Ewe znamená smrt

8. Byt číslo 123

Tom Camberley pohlédl na hodinky.

„Devět hodin,“ pravil. „Pochybuji, že bude večer doma. Třeba si někam vyšla.“

„Myslím, že bude,“ ujišťovala Dora. „Sama mi řekla, že obyčejně zůstává celé večery doma a stěžovala si mi, že jsou to pro ni chvíle velmi nudné. Podezírám ji,“ zasmála se Dora, „že ve svých volných chvílích studuje účetní vědy.“

Tom Camberley ještě váhal. „Znáte její adresu?“ tázal se.

„Ano,“ pravila dívka. „Kings Croft Mansions, byt číslo 123.“

„Tak dobrá, zajedeme tam,“ pravil Tom a zavolal číšníka. Vzali si taxi a dali se odvézt na Southampton Street.

Kings Croft Mansions byl veliký blok činžovních domů s malými byty, pravděpodobně určenými a také obývanými drobnějšími úředníky. Byt číslo 123 byl až v pátém poschodí, ale naštěstí byl v domě výtah. Sluha u zdviže, kterého se tázali, zda miss Drewová je doma, pokrčil rameny.

„Nevím, zda je miss Drewová doma. Miss Drewová přichází někdy tímto vchodem, ale jindy chodí vchodem druhým, tam je další výtah, takže nikdy nevím, zda je doma nebo ne. Ale tímto vchodem jsem ji neviděl přicházet ani odcházet již hezky dlouho.“

Dali se dovézt do pátého poschodí a tam zazvonili u čísla 123. Nikdo neodpovídal. Tom Camberley zaklepal, potom ještě jednou, ale uvnitř bylo stále ticho. Náhodou pohlédl na schránku s dopisy a udiven se obrátil k Doře Meadové.

„Podívejte se, co je tam dopisů,“ pravil. „Schránka je plná, že se tam už skoro nic nevejde. Miss Drewová má buď velkou korespondenci, anebo už několik dnů nebyla doma.“

Cítil pod nohama, že rohožka je nerovná. Shýbl se proto a nadzvedl ji. Pod rohožkou bylo několik novin, vždy stejných, ale z různého dne. Zvedl je a prohlížel si je.

„Jsou zde také noviny staré už pět dní,“ pravil zamyšleně. „To je opravdu divné. Moc divné…“ Odešel s Dorou Meadovou chodbou ke druhé zdviži.

„Ne, pane,“ sděloval sluha u druhého výtahu. „Miss Drewovou jsem neviděl už několik dnů. Nepřišla domů, ale to není nic divného, někdy dlí mimo dům třeba i několik týdnů. Ba mohu dokonce říci, pane, že miss Drewová bývá u nás vlastně jen vzácným hostem.“

Pojednou si však patrně uvědomil, že zrazuje nepřípustným způsobem to, co snad mělo zůstat tajemstvím obyvatelky tohoto domu.

„Vím o miss Drewové, že má dole v Kentu malý domek, pane,“ dodal rychle. „A když je tak příjemné počasí, patrně tam tráví také svůj volný čas.“

Tom Camberley odvezl Doru Meadovou domů a pak se pěšky v hlubokém zamyšlení vracel do svého bytu.

Této noci vůbec nespal. Ještě o páté hodině ranní pracoval u svého psacího stolu a již v sedm hodin byl zase na ulici. Zdálo se mu, že tajemství Grace Drewové je skoro stejně tak velké, jako tajemství kněžny z Butilaty. Nemohl přijít na žádné přijatelné řešení a když si vymyslil už dvanáctou teorii, musel si přiznat, že všechny jsou stejně dětinské a žádná z nich není sto vnést do záhady jasno.

Jeho nohy téměř mimoděk zamířily k Southampton Street. Již se blížil ke Kings Croft Mansions, když tu pojednou proletělo okolo něho jako blesk špinavé, zablácené auto. Díval se za ním a viděl, že zastavilo před domem, v němž bydlela, či spíše měla bydlet miss Grace Drewová.

Auto zastavilo, dvířka se otevřela a na chodník vyskočila mladá žena. Tom Camberley byl už tak blízko, …