Ewe znamená smrt

Obchodní talent

Arthur Confort byl mladý muž červených tváří, na nichž stále pohrával sebevědomý úsměv. Připojíme-li k tomu úsměvu a jeho sebevědomému počínání také jistý okouzlující pohled, tedy možno o něm říci, že to byl mladý muž velmi nebezpečný ženám, ačkoliv ženy si nikdy nebyly zcela jisty, zda ho mají rády nebo jím opovrhují. Měl vysoké čelo a červené vlasy, již trochu prořídlé na těch místech, kde mužům vlasy řídnou nejdříve.

Meredith ho nenáviděl. Byl to mladý učenec a Arthur Confort vyvolával svou řečí u něho pocit asi stejný, jako když se ostrým nožem škrabe po skle. Dráždilo ho toto úžasné sebevědomí, dráždila ho i Arthurova bezcitnost a bezohlednost při provádění obchodních plánů. Zkusil to s posměchem, ba dokonce i s jemnými urážkami, ale to všechno bylo zrovna tak, jako by házel hrachem na zeď. A tak musel pan Meredith Porter potlačit konečně svůj odpor, zvláště když několikráte musel vyhledávat jeho rady ve finančních věcech – neboť Arthur Confort zdědil po svém otci tři prádelny, byl velmi bohat a v obchodním světě proslul jako muž neobyčejně chytrý a důmyslný.

„Povím vám tedy, jak se vydělávají peníze“, zasmál se pan Arthur Confort sebevědomě. „Bože na nebi, to je přece docela snadné. Lacino kupujte a draho prodávejte. Překvapuje mne, pane Portere – vy, taková autorita v národním hospodářství a tážete se mne na věci tak všední. Co vy však děláte, to je, mírně řečeno, nemoudré –“ zaklepal mu dlouhým ukazováčkem na hruď. „Draho kupujete a lacino prodáváte. Vaše vzdělání vás stálo několik tisíc liber – a to jsou drahé peníze – nedostanete je zpátky ani za dvacet let. Tomu říkám špatný obchod, Portere, a mně můžete věřit, já tomu rozumím. Ukážete mi něco, co má větší cenu než kolik za to dám a uvidíte pak, co z toho udělám, jak si počínáte vy, můj drahý Portere? Vydáváte peníze za nové knihy, za které, když je půjdete prodat, nedostanete ani deset procent jejich ceny. Vydáváte peníze na své univerzitní vzdělání a co z toho budete mít? Budete učit hloupé děti za ubohý plat. Dopustil jste se hrozné chyby – koupil jste si vysoké vzdělání, které v těchto dobách není výnosné –“

Po celou tu dobu, co takto mluvil, se pan Arthur Confort usmíval, jako by si byl vymyslil ten nejlepší žert a při tom cinkal v kapse stříbrnými penězi, neboť ho těšila myšlenka, že jeho méně šťastní bližní mu závidějí jeho bohatství.

Meredith Porter si potom ještě dlouho a dlouho vzpomínal na tento rozhovor a zvláště si na něj vzpomněl jednoho večera na konci října.

Situace i chvíle povzbuzovala proud jeho vzpomínek. Den již dohasl, na hladině jezera se začínaly odrážet hvězdy a na úpatí Grammontu se v oknech městečka Bouveretu objevila první světla. Sněhem poprášený vrcholek Rochers de Naye, byl již zahalen v mlhu, která brzy začne klesat dolů, až konečně spadne do celého rhonského údolí.

Meredith, jenž seděl na svahu kopce, dívaje se na světla, která se objevila dole pod ním, znal všechny typické zvláštnosti tohoto kraje a proto mohl posoudit, kolik potrvá ještě minut, než i on se octne v husté mlze. Byl však teď v takovém duševním stavu, že všechny tyto přírodní zjevy mu byly více než lhostejné. Ten starý pastýř s dlouhou dýmkou v ústech, který právě hnal své stádo s kopce, byl proti němu magnátem a šťastným pašou, neboť zda ten starý člověk nemá právo vstoupit do svého vlastního domu a jakmile překročí jeho práh, vydat panské rozkazy ženě, která mu náleží duší i tělem?

Meredith Porter neměl kromě těch šatů na svém těle – za něž ještě nezaplatil svému krejčímu – a malého ručního vaku (to podle všeho práva spravedlnosti měl být majetek jeho tělnaté bytné ve Vila Marina, které nezaplatil činži už za několik měsíců, byla to však dáma srdce příliš dobrého, než aby mu zabavila i to poslední), již nic jiného na tomto světě, co by mohl nazývati svým pozemským statkem, nehledíme-li ovšem k velkým statkům duchovním. Jako bakalář umění na univerzitě v Cambridgi, autor dvou velmi obsáhlých knih o národním hospodářství, syn biskupa, jenž zemřel, provázen vzpomínkami svých osadníků, kteří mu nikdy nemohli zapomenout jeho velkou dobročinnost, ačkoliv to byla dobročinnost, kterou vykonával na účet svého jediného syna a jediného dědice, kterého zanechal bez měďáku v kapse, Meredith Porter vždy toužil, aby mohl pokračovat ve svých studiích ve Švýcarsku, především však na univerzitě v Lausanne. Toužil po tom zčásti z toho důvodu, že vždy miloval Švýcarsko, zčásti však také proto, že jistá dívka, která se nazývala Margareta Campbeliová, se nejdříve podívala sem a potom tam, pak otrhávala květiny, které držela v ruce, tak dlouho, až z nich zbyly pouhé stonky a konečně mu řekla, že nesmírně lituje, že ho má velmi ráda, ale že musí zůstat při starém, to jest, že mu nemůže býti nikdy ničím jiným, než dobrou a upřímnou přítelkyní.

Ve Švýcarsku, v této zemi, kde hazardní hra je omezena na směšně malé stolky, u nichž se nesmí sázet nikdy více, nežli pět franků a když šťastný výherce obdrží výhru sotva větší nežli v poměru šesti ku jedné a v případě nejlepším osmi ku jedné, jest na první pohled téměř nemyslitelné, aby se člověk finančně zničil u zeleného stolu. Lidé však se zničili finančně již i za příležitostí ještě nemožnějších a Meredith Porter vždycky žil na samých hranicích finančního úpadku a proto byl dokonale a naprosto zničen, když jednoho ošklivého večera prohrál celých tisíc franků. Neboť těchto tisíc franků byl dlužen za činži a za jiné životní potřeby a když nezaplatil, ihned se objevily obvyklé upomínky, které časem a to dost rychle nabývaly formy velmi důrazné. Výsledkem toho bylo, že Meredith Porter ztratil své místo jakožto asistent na univerzitě v Lausanne. Nechtěje opustit krásné Švýcarsko, zemi svých snů, přijal místo výpomocného učitele na „škole pro mladé anglické a americké gentlemany“. Majitel této výborné školy nabídl mu velmi pěkný plat, Ale nikdy jej nezaplatil. Tvrdil o sobě, že je pedagogem, jakých je málo v Evropě, kromě toho pil čistou whisky a měl pevnou životní zásadu,…