Steward

7. KAPITOLA
Sólo a lady

„Děti mám hrozně rád, ale ne jedináčky. Jediní synové v rodině ještě nejsou tak zlí, ale jediné dcery jsou mnohem horší.

Na moři jsem už byl jako malý hoch, ani sám nevím, kolik let už vlastně sloužím. Důkladně jsem se seznámil s různými muži, ženami a dětmi a jedinými dětmi. Poznal jsem všechny státníky a tak zvané státníky jak z Evropy, tak z Ameriky a setkal jsem se s každým karetním baronem od Lewa Anguse až po Clinka Smitha. Poznal jsem misionáře a vrahy – měl jsem Stellmana v jedné ze svých kajut, když byl na širém moři zatčen za vraždu Hany Bonteyové – a měl jsem na starosti téměř každou ženskou hvězdu z Hollywoodu a můžu vám říct, že se s nimi dá snadno vyjít – jen pokud si dovedete včas vzpomenout na jména jejich nejnovějších manželů. Ale jediné dcery! Můj Joviši – do– volíte-li mi, abych použil toto cizí slovo.

Prezident Národní paroplavební společnosti měl jediné dítě – dceru – a jediná loď té společnosti, která nebyla pokřtěna po některém národu, byl parník Winifred Wilfor– dová, a to bylo jméno té dcery. Ale už asi tak za rok bylo jeho jméno změněno na Flemish. Slečně Wilfordové se totiž nelíbilo, jak novináři psali o ‚Winifred Wilfordové’. Říkala, že je to sprosté, a donutila svého otce, sira Ernesta, aby dal parník znovu pokřtít. Slyšel jsem to od jeho komorníka, který dříve býval lodním stevardem na parníku Italian.

Tu mladou lady jsem nikdy nespatřil, ačkoliv se zdálo, že to ani není možné, protože se při každé naší plavbě proslýchalo, že už při příští cestě popluje s námi, aby navštívila svou tetu v Chicagu. Ale přepychové kajuty, které pro ni byly přichystány, zůstaly vždy prázdné, protože miss Winifred si to v poslední chvíli rozmyslela. Na naší lodi se o tom mnoho žertovalo. Když přišli na palubu staří známí, vždy se ptali, zda Winifred tentokrát pluje s námi, a ten chudák, který měl na starosti oddělení, v němž měla mít své kajuty, si smutně vypočítával, co všechno ztrácí, když nejlepší kajuty na parníku Flemish zejí tak často prázdnotou.

Od toho komorníka jsem se mnoho dozvěděl. Často jezdívala do Říma kvůli změně podnebí a do Coma, aby si tam odpočinula. Potom si zařídila v Ascotu dům, kde hostila své přátele, ale dostihový týden ještě neskončil a už odjela do Touquetu, aby tam hrála golf, nebo do Aix, aby se tam léčila. Jezdívala do Paříže, protože se nudila, a do Švýcarska, protože měla špatné nervy, a sir Ernest říkával, že je to docela přirozené, když se chce mladá dívka vynikajícího ducha porozhlédnout po světě, a domníval se, že je to ta nejbáječnější žena, jaká se kdy snížila k pohledu na obyčejného lidského tvora.

Vždyť byla jeho j edinou dcerou, j ak j sem už řekl.

Karetní šibalové jsou ti nejpříjemnější cestující a většina stevardů, které znám, by raději obsluhovala čtyři takové ptáčky než toho nejvýznačnějšího velvyslance. Karetní ši– baly nikdy nekárám o nic víc, než bych káral například kunu. Kuny se narodily, aby z králíků stahovaly kůže. Kdyby na světě nebyli králíc…