Dcery Satanovy

15. Zasahuje Scotland Yard

Tento den nebyl pro Jima Bartholomewa prost dobrodružství. Jeho směna byla vystřídána a již vykročil do úzké chodby, vedoucí k příbytkům mužstva v podpalubí na přídi, když mu kdosi zezadu poklepal na rameno. Ohlédnuv se. spatřil zamaštěný a začernalý obličej muže. po jehož boku pracoval celé odpoledne.

„Rád bych si s vámi pohovořil,“ řekl topič tiše. „Pojďte se mnou do umývárny.“

Umývárna byla prostá místnost se sprchami a dlouhou řadou umývadel, a v této chvíli byla úplně opuštěna.

„Co jste dělal na promenádní palubě včera v noci?“ pravil muž, jemuž říkali „Nosáč.“

„A totéž bych se mohl ptát já vás,“ odsekl mu Jim.

Nosáč si ho zamyšleně prohlížel.

„Ovšem.“ pravil pojednou, „jste Bartholomew.“

„To je hezké jméno.“ odvětil Jim. „Jenže nemusí to být jméno moje.“

„O tom se teď nepřeme.“ navrhl Nosáč. „Usedněme někam — jsem k smrti unaven, ale musím si s vámi promluvit.

Vyhledali si dvě židle a posadili se.

„Abych vám řekl pravdu.“ začal Nosáč, „jsem detektiv ze Scotland Yardu a ačkoli nemohu tvrdit, že bych pátral právě po vás. tedy přece jen mám plnou moc. abych vás zatkl a patrně tak učiním, ačkoliv naše ředitelství nevěří, že jste spáchal tu vraždu a ukradl démantový náhrdelník — můj kamarád, mimochodem řečeno, obdržel o té záležitosti co nejpodrobnější radiotelegrafickou zprávu. A tak to nejlepší, co můžete učinit, pane Bartholomewe je. Povíte-li mi vše, co o tom víte a budete-li se mnou mluvit upřímně. Nesmíte zbytečně plýtvat časem, tak vhodná příležitost se vám snad již nikdy nenaskytne, neboť zítra, nejdéle pozítří opustím topírnu. Zjistil jsem totiž, že nikdo z těch lidí. které stíhám, není v lodní posádce.“

Výmluvy byly by bývaly marné a tak Jim pověděl detektivovi vše, do nejmenších podrobností. Celou hodinu seděli zde, v opuštěné umývárně, detektiv ho chvílemi přerušoval otázkami, na které mu Jim ochotně odpovídal. Když si věci vyjasnili a vstali, muž ze Scotland Yardu položil ruku na Jimovo rameno.

„Na této lodi je jistě aspoň jeden člověk, kterého zatknu ještě dříve, než tato kocábka vpluje do ústí Hudsonu. Co byste tomu řekl, Bartholomewe. kdybyste to byl vy?“

„Byl bych velmi zarmoucen, kdybyste se musel vrátit domů s prázdnýma rukama.“ odvětil mu Jim zdvořile.

Jednotvárný život na lodi byl již příliš únavný pro Margot Cameronovou. a se stále vzrůstající netrpělivostí tato dívka po celý den a večer čekala na okamžik, kdy zase uvidí svého Jima.

Opět zaujala své místo u zábradlí v nejtemnější části paluby a Jim se tentokráte dostavil.

Byl ve večerním úboru. Slušel mu převýborně.

Přistou…