Dcery Satanovy

13. Proč Jim nepřišel?

Když Margot Cameronová později vzpomínala na dny. které následovaly, vždy jí to připadalo jako vzpomínka na zlé. tíživé sny.

Téhož dne před půlnocí čekala na Jima na obvyklém místě, ale on se nedostavil. Dříve předtím se setkala s panem Pricem a s paní Markhamovou, kteří se procházeli po palubě. Paní Markhamová se již úplně zotavila či aspoň prohlašovala, že se již úplně zotavila z lehkého záchvatu mdloby. Omluvila se jí, že ji zbytečně znepokojovala, ale Margot si dobře všimla temných kruhů kolem jejích očí.

„Vím, že je to ode mne pošetilé,“ vysvětlovala paní Markhamová. „ale nesnesu sebemenší zmínky o násilné smrti, abych hned neomdlela. A ta vaše zpráva.“ dodala, „mne dojala tím více. že jsem toho ubohého muže osobně znala.

„Paní Markhamová mi již sdělila tu smutnou novinu.“ pravil ctihodný pan Price. „Je to strašné, opravdu strašné.“ smutně potřásal svou šedivějící hlavou a z jeho hlasu zazníval tón hlubokého pohoršení.

„Tím se snad také vysvětluje.“ začala paní Markhamová.

„Co še tím vysvětluje?“ tázal se pan Price. když se odmlčela.

„Vysvětluje se snad tím to. co vám dnes řekl náš palubní stevard.“

„Oh, ano.“ pravil pan Price. upíraje zrak kamsi do dálky na širé moře.

„Co to bylo?“ tázala se Margot.

„Řekl mi. že na tomto parníku jsou dva detektivové, ale nedovedla jsem dosud vypátrat, zda jsou mezi cestujícími první třídy.“

Margot Cameronová byla zachvácena novým strachem.

„Detektivové?“ tázala se chvějícím se hlasem.

„Winter, můj komorník je snad zná. neboť je z onoho druhu lidí. kteří se nesmírně rádi stýkají s detektivy.“

„Je to strašné.“ konstatoval pan Price pohoršené. Zdálo se. že smutná událost v bance ho nesmírně dojala.

„Já — eh — myslím, že půjdu spát. Omluvíte-li mne, mé dámy.“ dodal.

Rázně se obrátil a opustil je.

„Mám ráda toho gentlemana.“ pravila Margot. „Nevím ani proč, ale mám ho ráda.“

„Opravdu?“ pravila paní Markhamová lhostejně. „Ano, je to docela roztomilý člověk. Máte pravdu.“

„Váš komorník tu dnes večer někde nablízku není?“

„Ne — má mořskou nemoc.“ odvětila paní Markhamová stroze. „Dnes ráno jsme měli vlnobití, jak víte, a pana Wintera to zahnalo do jeho kabiny.“

Když se rozešli. Margot odešla na místo, ke schůzce smluvené s Jimem. Cekala dlouho a ještě tam vyčkávala, když se na palubu dostavila četa uklizečů, aby zametla palubu a vyprázdnila odpadkové koše. Musela odejít po dlouhém marném čekání.

Uchýlila se do své kabiny a rozplakala se. Nemohla usnout, a proto asi o páté hodině ranní, když již svítalo a okrouhlými okny do její ložnice dopadly první paprsky probouzejícího se dne. seskočila s lůžka, oblékla se a odešla na palubu.

Zdviže v tak časné hodině ranní ještě nepracovaly, a proto musela po širokém schodišti pěšky vystoupit na horní palubu. Když byla v poschodí, kde je paluba C. v…