Padesát pět

Kapitola XL.
Mr. Jebson obdrží poslání.

O týden později přišel k siru Jacquesi Gregorymu návštěvník, o němž tento slyšel velmi málo v posledních několika měsících. Mr. Augustus Jebson vypadal poněkud usedlejší než byl, když ho baronet viděl naposledy.

„Co chcete?“ zavrčel, když se Jebson přišoural do jeho pracovny, „a kde jste byl?“

„Hledal jsem si práci, pane,“ řekl Jebson, „a mám naději, že dostanu místo v jediné skotské stáji, dáte-li mi doporučující dopis.“

Baronet zaváhal.

„Nemohu vám dobře dát doporučující dopis, Jebsone. To by mne mohlo zaplést do té Doncasterské věci. Co to, že v poslední době o vás nebylo nic slyšet?“ tázal se podezíravě.

Jebson mu neřekl, že se skrýval, čekaje se strachem a chvěním na možné následky svého vloupání do Fenton Manoru.

„Byl jsem nemocen,“ řekl, domnívaje se, že je vhodná chvíle, kdy trochu soucitu prospěje jeho věci.

Ale zásoba soucitu sira Jacquese Gregoryho byla mělká jako důlek škeble.

„A mám pro vás novinku, pane,“ pokračoval Jebson důvěrně. „Kdyby to byl někdo jiný, chtěl bych za ni peníze, ale vy jste mně byl tak dobrým přítelem —“

„Jaká je to novinka?“ hlas sira Gregorýho nebyl přívětivý. „Nepřijímám zpravidla tipů od stájníků.“

„Ale vsadím se, že tohle nevíte,“ řekl Jebson s chvilkovým zábleskem hrdosti. „Dověděl jsem se to od slídila, kterého jsem znával ve Fentonu. Potkal jsem ho dnes v Oxford Street. Víte, co pravil, pane?“ Naklonil se kupředu a ztišil hlas. „Pravil, že Padesát Pět je zrovna tak dobrý na míli, jako Seven Hills.“

Baronet chvíli nepochopil významu jeho zprávy.

„Zbláznil jste se,“ řekl „Padesát Pět je letoun. Ten Derby nikdy nevyhraje.“

„Já sám jsem vždycky myslel, že je letoun,“ doznával Jebson, „ale člověk, který mně to řekl, je velmi dobrý znalec a teď, když Seven Hills je škrtnut —“

„Škrtnut?“ řekl baronet překvapeně, „to jsem nevěděl.“

„Byl škrtnut dnes večer, pane.“

Dověděli se tedy, že kůň nebyl kvalifikován, pomyslil si baronet, ale toto poznání ho nepotěšilo tolik, jak si sliboval.

„Jak je Padesát Pět trénován?“ řekl a vstav, sňal knihu a listoval v ní. „Hm,“ řekl, „je trénován na vytrvalost, ale podle mého mínění vypadá jako letoun. Co říkal slídil?“

„Nu, pane, člověk, který pozoroval zkusný cval, pravil, že Padesát Pět se nad pomyšlení zlepšil. Praví, že je dvakrát lepší kůň, než byl loni, a že při cvalu vedl Seven Hillse po celých osm furlongů. Ten chlapík Bill musí být hezky dobrým trenérem,“ řekl se zdráhavým obdivem. „To děvče by nikdy nenapadlo kazit rychlost toho koně trénováním na dlouhé vzdálenosti.“

Což, zvítězí-li Padesát Pět? Sir Jacques by byl vyhozen do povětří svým vlastním podkopem. Padesát Pět byl kůň, přihlášený Stellou Barringtonovou, a ztráta osmdesáti tisíc liber by jej zničila.

Spojil se telefonický s bookmakerem, který sázku uzavřel.

„Napište miss Barringtonové a oznamte jí, že může sázku zrušit,“ řekl. „Namluvte jí, že si nepřejete, aby ztratila peníze pro omyl — víte, co se v takových případech povídá.“

„Proč?“ byla odpověď. „Padesát Pět přece nemůže v Derby zvítězit.“

„Udělejte, co pravím,“ řekl sir Jacques a pověsil sluchátko.

„Vy tedy máte Billa rád, co?“ řekl, obraceje se k Jebsonovi.

„Rád!“

Sir Jacques se nepotřeboval tázati dále. Velmi moudře se nedotazoval po přímé příčině Jebsonovy nenávisti.

Snad považoval za zaručeno, že Jebsonovi nedával spáti výprask, který dostal od Billa. Možná, že slyšel o pokusu vloupání do Fenton Manoru, neboť k siru Jacquesi se donášelo hodně podivných zpráv po pokoutních cestách.

„Ovšem, je lepší trenér, než vy,“ řekl sir Jacques s určitým úmyslem, „a neobyčejně zlepšil stav koní miss Barringtonové. Nedivil bych se, kdyby vám bylo místo, o které se ucházíte, odepřeno i přes moje doporučení, Jebsone. Ten člověk si umínil, že vás zničí.“

„Tak!“ procedil Jebson mezi zuby.

„Zdá se, že vám nemilosrdně natloukl v Doncasteru. Udělal vám ještě něco od té doby?“ tázal se sir Jacques nedbale.

„Ne!“ Jebson téměř zakřičel.

„Myslím, že klesnete pod hladinu jako většina hochů, kteří mají v dostihářském světě nepřítele. Viděl jsem obročníka, kterého jsem kdysi znal, prodávat onehdy sirky na Piccadilly Circus — a hleďte, jak zchátral Vale, a ten byl dobrým jockeyem, což vy nejste.“

„Vale jezdí v příštím roce pro lorda Fontwella,“ řekl Jebson, „a já stejně nemohu klesnout hlouběji, než jsem již klesl. Pokud se týká toho lumpa Billa —“

Sir Jacques pohlédl podivně na svého návštěvníka a potřásl hlavou.

„Co se stalo s tou pistolí, kterou jste si vypůjčil z mé zásuvky v Doncasteru?“ tázal se. „Neslyšel jsem o ní ani slova.“

„Nevypůjčil jsem si žádnou pistoli,“ zahučel Jebson a sir Jacques se na oko spokojil jeho tvrzením.

„Ano, kdybych byl vámi, myslím, že bych se vypořádal s tím obročníkem. Myslím, že bych si naň počínal některé temné noci a dal mu na pamětnou — žádné střílení, rozumíte — ránu po hlavě, aby si dal pro budoucnost více pozor na své chování. Nepřemlouvám vás, abyste to udělal, říkám jen, co bych udělal, kdybych byl na vašem místě. Celkem vzato,“ pokračoval nedbale, „Fenton znáte docela dobře. Řekl bych, že se tam vyznáte po tmě a odhodlaný člověk s holí, vylitou olovem, pořídí hodině.“

Jebson si olízl suché rty. Palčivá slova jeho zaměstnavatele měla účinek. Stálo to za uváženou; on, nevinný, namáhavě pracující člověk, byl zničen nelítostným nepřítelem, který nenechal kámen na kameni, jen aby ho zdeptal.

„Napijte se,“ řekl sir Jacques vlídně.

Než odešel, Augustus Jebson se napil důkladně a do Camden Town se vrátil té noci s novým názorem na Billa Lorda a se zárodkem pomstychtivostí ve zmámeném mozku.

Když příštího dne s ranní poštou obdržela Stella dopis, zprošťující ji jejího závazku, velké břímě se jí svalilo se srdce.

„Ať mně nikdo netvrdí, že bookmakeři nejsou lidští,“ řekla vesele Billovi, když přišel. „Pohleďte na toto.

Podala mu dopis přes stůl a Bill jej přečetl.

„To je ovšem mr. Zpropadený Gregory,“ řekl. „Zvětřil něco a myslím, že vím, jak. Někdo pozoroval onehdy naše koně a nepochybně viděl cval, k…