Padesát pět

Kapitola XXXVIII.
Zlatovláska.

Stella jela jednoho odpoledne sama po Pastvinách a potkala Billa Lorda, který byl koketně oděn v krátké, běžecké spodky a kazajku. Běžel poklusem a dívka zastavila svého koně a zamávala na něj rukou, když ubíhal mimo ni.

„Abych se přiznal,“ vysvětloval Bill toho večera, „začínám tloustnout a jsem tedy nucen trošinku cvičit. Byl bych se zastavil s vámi a všechno vám vysvětlil, byl jsem však oděn příliš skromně a skromnost je mojí hlavní ctností.“

„Nejste přece tlustý,“ řekla pohrdlivě. „Kolik vážíte?“

„Vážím téměř sto čtyřicet liber, což je podle mého názoru tloušťka,“ řekl Bill. „Mám-li projíždět Seven Hillse při jeho cvalovém tréningu, jak nám v úmyslu, protože jsem jedním z nejschopnějších jezdců amatérů v této zemi —“

„Pravil jste, tuším, že vaší hlavní ctností je skromnost,“ přerušila jej; pak: „nemyslíte, že bychom měli najat na projíždění Seven Hillse jockeye? Napíši Valemu a požádám jej, aby přijel.“

„Nedělejte to!“ řekl téměř ostře.

Pohlédla naň; jeho prudkost se jí dotkla poněkud nemile.

„Snad nejste proti tomu chudákovi zaujat?“

„Nejsem proti němu ani trochu zaujat,“ řekl, „ale nepřeji si, aby Vale jezdil tohoto koně a cvičil jej, z rozličných důvodů, z nichž žádný vám nemohu v tuto chvíli vysvětlit.“

Jeho hlavní důvod, který jí ovšem neprozradil, byl ten, že Vale ho velmi pravděpodobně znal od vidění a že by proto totožnost Billa Lorda nepřežila prvého setkání.

„Kromě toho,“ pokračoval, „teď když Fendon uzavřel smlouvu s lordem Catherstonem, Vale pojede v příští sezóně všechny koně lorda Fontwella. Myslím, že ten mužíček je velmi spokojen.“

„Má k tomu příčinu,“ řekla. „Kdo vám to všechno řekl?“

„Pořád tentýž starý ptáček,“ řekl William.

Chtěl se odebrat do maličkého přijímacího pokoje, kde občas čítával, dívka ho však zadržela a tu si vzpomněl, že je den, kdy farmář chodí na návštěvu k tetě Elize.

„Je tam Zlatovláska?“ tázal se.

„Mr. Lorde!“ řekla uraženě. „Musíte si skutečně odvyknout, mluvit takto o mé tetě. Je to opravdu velmi nehezké. Je to velmi neuctivé a velmi nevděčné.“

Bill zakašlal.

„Jak víte, že jsem mluvil o vaší tetě?“ tázal se nevinně. „Po pravdě řečeno, zmiňoval jsem se o mr. Jawtonovi.

„Mr. Jawton má pleš, jak vám dobře známo,“ řekla přísně, „není tedy možné, abyste byl mluvil o něm.“

„Právě proto ho nazývám Zlatovláskou,“ řekl Bill mudrcky. „Je zde?“

„Mr. Jawton je hostem tety. Baví se o — o —“

„O králících,“ nadhodil Bill a když se Stella přestala smáti, řekla:

„Jste nepolepšitelný!“

„Miss Barringtonová,“ — byl nyní velmi vážný — „nemyslíte, že by to byl velmi dobrý nápad, kdybyste si zajela na zimu do ciziny? Jeden můj přítel mně da…