Vita nuova

Nazítří jsem zůstala v posteli a můj muž si vyšel rád a s chutí sám do zimní pohádky a sám si šel mlsat do cukrárny do Špindlerova Mlýna a já jsem ležela a dívala jsem se do stropu a viděla jsem tam pořád toho Galia jak po prohraný bitvě nejdřív probodnul svoji ženu a potom sám sebe… viděla jsem ale i toho sochaře jak plný soucitu a odvahy přišel na ten nápad to teskné sousoší dát do reliéfu který měl jen a jen oslavit vítězství… dívala jsem se do stropu a ležela jsem na zádech a došlo mi že vlastně tenkrát byly asi národy sice krutější ale současně i ušlechtilejší když měly tolik soucitu s tím koho porazily s tím kdo to prohrál… A tak jsem ležela na zádech a na stropu jsem viděla i ten svůj osud kterak já jsem se války ale vůbec nezúčastnila a přesto jsem patřila mezi poražené Němce a byla jsem v lágru a nikdo se mnou neměl soucit… i když jsem musela dělat na poli… tak o svačině jsem musela sedět stranou s Němkami… o kus od nás jako bychom byly prašivé seděly dělnice a já jsem jeden den měla tak veliký hlad a dělnice jedly mazaný chleby a když jedna uviděla ty moje oči… tak natáhla ruku s tím mazaným chlebem a když jsem se zvedla a natáhla ruku pro ten mazaný chleba se sádlem… dělnice stáhla ruku a jedla dál… a já jsem stála v hambě a Němky se na mne mračily a dělnice se mi smály a nikdo neměl se mnou soucit… jak to říkal můj muž Jedem das Seine^[2]… odnesla jsem to i já nevinná… ale ten obraz s tím mazaným chlebem mi zůstal dodnes… Pak se vrátil můj muž a voněl pivem a posadil se na pelest a řekl mi… Holčičko ten závod Old Boys měl včera v noci tristní konec… a všichni závodníci a jejich přátelé oslavovali vítězství i prohry současně a pili a před půlnocí ti vítězové si šli do sauny… a ten kterej ten závod vyhrál… tak zatímco ostatní šli spát on si tam ještě zůstal… a ráno jej nemohli najít v hotelu a tak šli do té sauny a tam jej našli napůl opařeného… omdlel a padl dolů na rozpálené valouny křemene… a když jej zvedli tak z něj opadalo maso… holčičko bejt na světě není jen tak…

Všichni lidé si mysleli že můj muž je šťastný člověk že takového muže jakého jsem dostala že mi každá ženská musí závidět že žít s mým mužem že musí být velká radost a štěstí Ale ono to bylo úplně něco jiného Můj muž byl velice neklidný člověk těkal vždycky chtěl být docela jinde než byl a cokoliv dělal tak rychle jen aby s tím byl co nejdříve hotov aby mohl jít zase jinam kde zase nebyl spokojený a zase si nepřál nic jiného než aby byl zase nazpátek tam odkud prchal Můj muž byl pořád v situaci jako by pospíchal na vlak jako by pospíchal abychom nezmeškali představení Když se oblékal tak zase bylo to to samé Můj muž už dávno byl oblečený vlastně on oblečený nikdy nebyl i jeho maminka říkala že býval vždycky postrojený vždycky mu něco chybělo vždycky se oblékal za pochodu a musel vždycky dávat pozor aby se nezranil aby si nevypíchnul oko aby si neobléknul kabát i s ramínkem dokonce i jedl vestoje a pořád se díval oknem Někam jinam se díval než na to co …