Vita nuova

Těsně před polednem vešli do grilu hotelu Palace básníci pan Kolář s panem Hiršalem viděla jsem že jsou poctěni tím že mne vidí dokonce byli mnou nadšeni tak nějak jako všichni básníci jim dělalo dobře že jsou mí známí posadila jsem je ke stolku u okna aby viděli na živou Jindřišskou ulici objednali si po půlce kuřete jako aperitiv si dali cinzano bitter poručili i skleničku pro mne a tak já jsem obsluhovala ostatní hosty a cítila jsem že jsem neustále obklopena očima těch dvou přátel mého muže předváděla jsem se snažila jsem se být přirozená pod záminkou že potřebuji sklenky v přístěnku zkontrolovala jsem se znovu v zrcadle podbarvila jsem si oči prstem ulízla obočí stáhla jsem si halenku a upravila zástěrku a zrovna tak bílou čelenku vzala jsem několik skleniček a vešla jsem do lokálu a tak jak jsem očekávala básníci už na mne čekali svýma očima obejmuli mne tím svým obdivným pohledem pan Kolář byl oblečený jako by měl mít ne svatbu ne svatbu někoho ale svatbu svoji už když usedal tak si povytáhl puky kalhot aby si je nepomačkal měl šedivé kalhoty a to kárované esterházovské sako měl košili a modrou kravatu bílý kapesníček v kapsičce saka pan Hiršal měl docela obrácené oblečení manšestrové hrubé kalhoty a zrovna tak manšestrový kabát oba kouřili ťukli si se mnou a já jsem stála nad nimi usmívala jsem se nikdy jsem si při práci nesedla i když mne bolely nohy sebevíc tak jak mne to naučil pan vrchní Skřivánek… A pan Kolář mi řekl tlumeně… Hele ten váš muž hele ať toho proboha nechá toho divadla proboha léta mu letí a paní Eliško on na to má on má na to aby něco pro tu naši prózu udělal ať je doma ať píše… Pravila jsem… To je moje řeč ale on je posedlý divadlem místo aby mi ukazoval co napsal tak nepíše teďka nic pro něj je vrchol že statuje že hraje lesního dělníka ve Zlým jelenovi že si může oblíct kostým pážete a hraje v Othellovi je to hrozný a při tom chlastají drží v zasedací síni dóžecího paláce emblém benátský republiky na třímetrových stožárech drží ten emblém a buď je vožralej Páša ten alkoholik zatímco senátoři šlechtici se radí a vejde tam Othello s Desdemonou… už třikrát sletěli ten můj muž s tím emblémem a zasypali dóžecí radu… a když se neskácí s tím emblémem tak škytají vrávorají škytají a dóžecí rada je nervosní… Stěžovala jsem si a pan Hiršal kouřil odhazoval po mé bílé zástěrce popel a volal nadšeně… Fantastický… a při tom já bych ho uživila ale on se toho psaní leká nevydržel by mi doma… Přišel vrchní Borek a lehce se mne dotknul loktem věděla jsem s úsměvem jsem šla ke stolu kam přišli další hosté objednali si každý celé kuře… Opakovala jsem udiveně… Celé kuře prosím? A trvali na tom že každý chce jedno kuře to největší… Obrátila jsem se kuchařka mi vyjmula z grilu dopečené kuře přepůlila je dala na talíře hodila jsem si utěrku přes ruku a vířivým pohybem jsem podsunula talíře před básníky pan Kolář byl vážný dokonce se zlobil ne na mne ale tam někam do Libně tam kde můj muž právě byl v divadle připravov…