9
Pan podstarší tak jako vždycky stál za bránou s notýskem v prstech, dělníci chodili do práce tak jako dřív, ale to bylo jen zdánlivé zdání. Nezdravili pana podstaršího, schválně přišli všichni o čtvrt hodiny později a pan podstarší byl průhledný, neexistující, nejsoucí. Zapisoval, jizlivými poznámkami znamenal do notýsku pozdní příchod, když pak rozděloval práci, řekl bednářský pomocník: „My už nepotřebujeme nad sebou drába, už nepotřebujeme nad sebou pana France ze zámku, my si ode dneška už práci budeme rozdělovat sami.“ A pan podstarší řekl: „Dokud jsem jmenován vaším představeným a dokud je správní rada pivovaru, která mne jmenovala, tak do té doby budete poslouchat mne.“ Bednářský pomocník ale pravil: „Jenomže ode dneška je pivovar národní podnik, a už nejsou páni, páni jsme teďka my, a ode dneška je jmenovaná závodní rada a já jsem její předseda…“ A odešel a pan podstarší stál zasažen, a když se vrátil z kanceláře, tak byl malinký. Vyhledal bednářského pomocníka a plačtivě pravil: „Ale já jsem přece z vás, já jsem byl tolik let tady na spilce jako dělník.“ Bednářský pomocník ale řekl: „Byl jste ale proti nám, vždycky jste chtěl, co chtěli páni, a panská láska po zádech chodí, a nejen to, ještě jste se na nás vytahoval a to vám odpustit nesmíme, to odpustit nejde…“ Pan podstarší ještě se vzepřel: „Ale vy jste mě nepřijímali…“ Ale bednářský mistr řekl: „Nepřijímali, ale my vás propouštíme, rozhodli jsme se, že budeme dělat bez vás… ostatně výpověď máte už na poště, a nejlepší bude, když půjdete domů…“ A pan podstarší odcházel, ještě se vrátil, tak jako vždycky měl pouze jakoby sen, že to dotáhl až na podstaršího, nevěřil tomu před tolika lety, tak zase se nyní vrátil do pivovarského dvora, protože nevěřil, že se mu to jen zdá, že to není možné, aby byl propuštěn, ale nikdo si jej už nevšímal, nikdo jej nebral na vědomí, byl průzračný, protože ztratil moc, už nemohl propustit dělníka a přijmout místo něj jiného, už dělníci nežmoulali čepice, už o práci poníženě neprosili, ale teď byli pány A tak se stalo, když na podzim začala maminka česat jablka, když i pan podstarší přijel, aby si otrhal svoje deputátní stromy, přinesl si svoje košíky, svoje žebříky, a tak když stál na žebříku a podával košíčky jablek, které jeho plačící manželka vysypávala do velkých prádelních košů, maminka se dvěma ženskými česala jablka do svých košíků, tu paní podstarší se rozplakala, že maminka trhá z jejího stromu ty soudkové řehtáče, které patřily vždycky jí… ale maminka řekla, že pan podstarší už tady nemá co hovořit, že teď jsou tyhle stromy její, že tatínek zůstal pořád ve službě a že podle starých smluv má jako správce pivovaru právo na polovičku, a ta polovička sadu prochází tak, že do ní patří i řada, kterou si neprávem vzal pan podstarší, a tak paní podstarší vylezla za maminkou na žebřík a trhala ty soudkové řehtáče, a maminka schválně oškrabávala botky plné bláta a zaschlé bláto padalo do obličeje a do vlasů pan…
Recenze
Zatím zde nejsou žádné recenze.