Peter Handke

Peter Handke je rakouský spisovatel, básník, dramatik a překladatel, známý svou experimentální tvorbou a literárními inovacemi. V roce 2009 získal prestižní literární Cenu Franze Kafky, a v roce 2019 mu byla udělena Nobelova cena za literaturu.

Narodil se v roce 1942 v Griffenu v rakouských Korutanech. Vyrůstal ve skromných poměrech a středoškolská léta strávil v katolickém internátě. Poté přešel na gymnázium v Klagenfurtu a následně studoval práva ve Štýrském Hradci, studia však v roce 1965 opustil, aby se mohl plně věnovat literární tvorbě. Jeho první román, Sršni, vyšel v roce 1966 a odstartoval jeho kariéru spisovatele.

Handkeho tvorba zahrnuje širokou škálu literárních forem, od románů, esejí a dramat až po poezii. K jeho významným dílům patří Zvláštní žena (1976), Tři pokusy a Dějiny psané tužkou. V českém překladu vyšla také jeho experimentální drama, které se stalo součástí repertoáru Divadla Komedie, jako Spílání publiku.

Handke se proslavil také svou spoluprací s režisérem Wimem Wendersem, zejména jako autor některých scénářů a básnických monologů ve filmu Nebe nad Berlínem (1987), kde se jeho texty staly klíčovým prvkem atmosféry snímku. Handkeho poetické texty byly také zhudebněny hudebními osobnostmi, jako je Van Morrison.

Jeho tvorba je známá svou introspektivní povahou, filozofickými úvahami a experimentálním přístupem k jazyku a vyprávění. Handke je zároveň jedním z nejkontroverznějších evropských spisovatelů, přičemž jeho názory a politické postoje vyvolaly různé debaty a kritiku, přestože jeho literární dílo je nepopiratelně uznáváno pro svou originalitu a hloubku.

Jednej tak, aby sis mohl své jednání představit jako vyprávění.

Přijde-li země o své vypravěče, přijde i o své dětství.

Krásná věc: najednou zapomenout na svou historii, na svou minulost, přestat mít pocit, že naše současné štěstí je ohroženo tím, čím jsme byli.

Pyšný na své téměř šílenství, jako bych dosáhl cíle.

Peter Handke