Ludvík Vaculík

Český prozaik a fejetonista. Ludvík Vaculík se narodil roku 1926 v Brumově u Valašských Klobouk jako syn tesaře. Za 2. světové války pracoval u firmy Baťa ve Zlíně a ve Zruči nad Sázavou a současně navštěvoval obuvnickou školu a obchodní školu pro zahraniční obchod.

Po válce (1946-50) vystudoval Ludvík Vaculík Vysokou školu politickou a sociální v Praze, obor politicko-novinářský. Při studiu působil jako vychovatel v internátech pro učně v Benešově nad Ploučnicí a v Praze. Po návratu z vojenské služby se Ludvík Vaculík působil jako nakladatelský a rozhlasový redaktor. Byl redaktorem Rudého práva, v roce 1965 pak vstoupil do redakce Literárních novin, kde zůstal až do jejich zákazu v roce 1969, a velkou měrou se podílel na jejich popularitě.

Přesvědčený komunista Vaculík byl brzy rozčarován z toho, jak komunistický režim zneužil idealismus svých příznivců. Jeho kritický postoj vyvrcholil v roce 1967 na IV. sjezdu spisovatelů, kde pronesl kritický projev o poválečném vývoji Československa. Za to byl vyloučen ze strany. Ludvík Vaculík byl autorem prohlášení „2000 slov“ z roku 1968, což pro něj po potlačení pražského jara znamenalo zákaz publikování. Vaculíkova díla byla proto od roku 1969 vydávána v samizdatu nebo v zahraničí.

V letech normalizace byl Vaculík jedním z největších kritiků režimu a jeho fejetony kolovaly po celé republice. Založil samizdatovou edici Petlice a mnoho energie věnoval rozšiřování zakázaných knih. Za svou novinářskou a společenskou činnost získal řadu vyznamenání, byl mu udělen i řád T.G.Masaryka.

Po listopadu 1989 pokračuje ve své svobodné tvůrčí činnosti. Vaculík představuje i po společenské změně v roce 1989 mnohdy nepohodlný a proti obecným civilizačním tendencím se vzpírající hlas. Vždy ho však charakterizuje myšlenková břitkost, celistvost úsudku a mimořádný jazykový dar.

• Na farmě mládeže, 1958
• Rušný dům, 1963
• Vidět svět novýma očima, 1965
• Sekyra, 1966 (anotace)
• Dva tisíce slov, 1968
• Morčata, 1970 (anotace)
• Český snář, 1983 (anotace)
• Sólo pro psací stroj, 1984
• Jaro je tady: fejetony z let 1981-1987, 1988
• Srpnový rok, 1989
• Stará dáma se baví, 1991
• Jak se dělá chlapec, 1993
• Poco rubato, 1994
• Milí spolužáci, 1995
• Nad jezerem škaredě hrát, 1996
• Nepaměti, 1998
• Cesta na Praděd, 2001
• Loučení k panně, 2002
• Poslední slovo, 2002
• Hodiny klavíru, 2007

Život je neustále se zpřesňující definice toho, čím nikdy nebudeme.

Ludvík Vaculík