Dva tisíce slov

Dva tisíce slov

1968, 27. červen

Na podporu dalšího rozvoje reformního procesu v Československu, označovaného jako Pražské jaro, pracovníci Československé akademie věd iniciovali vydání manifestu, jímž měla být aktivizována československá veřejnost v situaci neustálého a zjevnějšího tlaku sovětského vedení proti československým reformám. 27. června Lidové noviny, Práce, Mladá fronta a Zemědělské noviny otiskly výzvu reformního komunistického spisovatele Ludvíka Vaculíka nazvanou „Dva tisíce slov“, představující spolu s Akčním programem KSČ nejvýznamnější dokument Pražského jara.

Prvořadým motivem autora i následných signatářů výzvy byla podpora reformních kroků vedení KSČ. Tato podpora však byla východiskem k podnětům, které šly již za rámec Akčního programu a tehdejších postojů stranického vedení. Zejména svou radikální výzvou k vlastním politickým akcím občanů. Výzva, s níž byla spojena následná podpisová akce reprezentativních osobností československého vědeckého a kulturního života, byla vedením KSČ odmítnuta. Důvodem byly mj. obavy, které se ostatně později naplnily, že to bude záminka k dalšímu vystupňování tlaku sovětského vedení proti československé reformě a jejím představitelům.

Dva tisíce slov, které patří dělníkům, zemědělcům, úředníkům, umělcům a všem

Nejdřív ohrozila život našeho národa válka. Pak přišly špatné časy s událostmi, které ohrozily jeho duševní zdraví a charakter. S nadějemi přijala většina národa program socialismu. Jeho řízení se však dostalo do rukou nepravým lidem. Nevadilo by tolik, že neměli dost státnických zkušeností, věcných znalostí ani filosofického vzdělání, kdyby aspoň byli měli víc obyčejné moudrosti a slušnosti, aby uměli vyslechnout mínění druhých a připustili své postupné vystřídání schopnějšími.

Komunistická strana, která měla po válce velikou důvěru lidí, postupně jí vyměňovala za úřady, až je dostala všechny a nic jiného už neměla. Musíme to tak říci a vědí to i ti komunisté mezi námi, jejichž zklamání nad výsledky je tak veliké jako zklamání ostatních. Chybná linie vedení změnila stranu z politické strany a ideového svazku v mocenskou organizaci, jež nabyla velké přitažlivosti pro vládychtivé sobce, vypočítavé zbabělce a lidi se špatným svědomím. Jejich příliv zapůsobil na povahu i chování strany, která nebyla uvnitř zařízena tak, aby v ní bez ostudných příhod mohli nabývat vlivu pořádní lidé, kteří by ji plynule proměňovali, tak aby se stále hodila do moderního světa. Mnozí komunisté proti tomuto úpadku bojovali, ale nepodařilo se jim zabránit ničemu z toho, co se stalo.

Poměry v komunistické straně byly modelem i příčinou stejných poměrů ve státě. Její spojení se státem vedlo k tomu, že ztratila výhodu odstupu od výkonné moci. Činnost státu a hospodářských organizací neměla kritiku. Parlament se odnaučil rokovat, vláda vládnout a ředitelé řídit. Volby neměly význam, zákony ztratily váhu. Nemohli jsme důvěřovat svým zástupcům v žádném vý…