Knut Hamsun

Knut Hamsun, vlastním jménem Knut Pedersen, byl norský spisovatel, jehož dílo významně ovlivnilo moderní literaturu. Narodil se v roce 1859 v Garmotredetu v chudé rodině a již od mládí musel tvrdě pracovat. Vyučil se ševcem, ale živil se i jako rybář, dělník, tramvajový průvodčí či potulný učitel.

Na přelomu 80. a 90. let 19. století odcestoval do Spojených států, kde se pokusil najít uplatnění, ale jeho zkušenost s americkou společností ho spíše zklamala. Silně kritizoval průmyslový kapitalismus a materialismus, které vnímal jako hlavní příčiny úpadku morálních hodnot. Po návratu do Norska se začal věnovat žurnalistice a literatuře.

Jeho tvorba se vyznačuje hlubokým psychologickým ponorem, naturalistickým stylem a lyrickým jazykem. Mezi jeho nejvýznamnější díla patří romány Hlad (1890), Pan (1894) a Segelfosské dědictví (1917). Vrchol jeho literární dráhy přišel v roce 1920, kdy mu byla udělena Nobelova cena za literaturu za román Požehnání země (1917), oslavující tradiční venkovský život.

Později se však jeho pověst výrazně poškodila. Ve stáří vyjádřil sympatie k nacistické ideologii a během druhé světové války podporoval německou okupaci Norska. Po válce byl souzen za kolaboraci a odsouzen k vysoké pokutě. Poslední léta strávil na svém statku Norholm v jižním Norsku, kde roku 1952 zemřel. Navzdory jeho politickým selháním zůstává jeho literární dílo dodnes ceněno.

Dobro projde často beze stopy, zlo za sebou táhne následky.

Láska je pyšná loď, která se dřív nebo později dostane na mělčinu, vždyť v lásce není povznesení, jen velký, hlubokánský pád.

Knut Hamsun