Jeden plus jedna (Jojo Moyesová)

31

Tanzie

Máma ji odvedla dovnitř. Tanzie ho nechtěla opustit. Nechtěla, aby umřel venku na asfaltu, sám, aby na něj cizí lidé civěli s otevřenou pusou a něco tiše šeptali, ale máma ji neposlouchala. Přiběhl soused Nigel odvedle a ujistil ji, že se o Normana postará, a máma hned Tanzie pevně objala. A když Tanzie kopala a volala Normana, máma jí šeptala do ucha: „Miláčku, to je v pořádku, miláčku, pojď dovnitř, nedívej se, všechno bude v pořádku.“ Jenomže když máma zavřela venkovní dveře, přivinula si Tanzie k sobě, přitiskla si hlavu k její a oči jí zaplavily slzy, Tanzie slyšela, jak za nimi na chodbě vzlyká Nicky, podivnými, nepravidelnými vzlyky, jako by ani pořádně neuměl brečet. A máma jí nakonec lhala, jelikož tohle nebude v pořádku, nikdy nemůže být, protože ve skutečnosti to byl konec všeho.