3
Cha!“ řekl Emerson.
Seděli jsme na verandě a popíjeli čaj. Paprsky zapadajícího slunce pozlatily okvětní plátky růží vinoucích se po podloubí. Připadala jsem si jako za starých časů, kdy jsme se opakovaně uchylovali na toto příjemné místo. Zub času příliš nepoznamenal ani proutěný nábytek. Ramses zaujal svoji tradiční oblíbenou polohu – hřadoval na zábradlí, zády se opíral o sloup. Nefret se uvelebila vedle něj. Drželi se za ruce. Přes naše protesty – právě jsme se chystali na večeři k Vandergeltovým – nám Fatima naservírovala okurkové chlebíčky a čajové pečivo. Než abych ji urazila, to jsem se v občerstvení raději nimrala.
Poté, co jsem se doslechla o Jamilově znovuobjevení, jsem usoudila, že je na místě válečná porada. Sennia očekávala, že stráví večer s námi. Jakmile jsem ji odvelela do dětského pokoje, spustila uši rvoucí jekot. Uchlácholil ji až Emerson, když malé (navzdory mým protestům) podstrčil celý tác koláčků s tím, že si je smí odnést s sebou. Sotva s kořistí zmizela, zopakovala nám Nefret, co se dozvěděla od Jumany. Manžel na to reagoval po svém, jak je jeho zvykem.
„Tvoje pochechtávání nám moc nepomůže, Emersone,“ upozornila jsem ho. „Podobnou výhrůžku nemůžeš přejít kavalírským mávnutím ruky.“
„Plané řeči,“ prohlásil Emerson. „Jaké nebezpečí může pro našeho Ramsese představovat jeden mrňavý, zbabělý darebák?“ Věnoval urostlému synovi obdivný pohled a mladík na projev uznání odpověděl přehnaně povytaženým obočím.
„Když už jsme u toho, proč zrovna Ramses?“ pokračoval choť. „Docela mě uráží, že si nevybral mě. Hodláš všechny ty chlebíčky spořádat sama, Peabodyová?“
„Myslím,“ ozvala se Nefret a podala Emersonovi podnos, „že podle Jamila může za všechny loňské patálie Ramses. Pro nás je sice hrdina, ale pro Jamila pořádný lump! Tedy ne že bych vám chtěla upírat vaše zásluhy, rodičové.“
„Vlastně máš pravdu, drahá,“ řekla jsem velkoryse. „Také jsme přispěli svým dílem, ale kdyby nebylo Ramsese…“
„Měl bys to vzít jako kompliment, otče,“ vyhrkl Ramses. Do řeči mi skáče opravdu nerad. Zkrátka nesnáší chvalozpěvy na vlastní osobu. „Jamil se očividně domnívá, že vyhrožovat ženě je pod jeho důstojnost, a já mu připadám méně nebezpečný než ty. Nikdo se přece neodváží zastrašovat Otce kleteb!“
„Situace se vyvíjí jaksi znepokojivě,“ přemítala jsem. „Doufala jsem, že ten mizera odtáhl do horoucích pekel, nebo ho potkal zaslouženě krutý konec.“
„Vyjadřuješ se pěkně chladnokrevně, máti,“ okomentoval moji poznámku syn.
„Matka je praktická dáma,“ prohlásil Emerson. „Navrhuji Jamila vypátrat a předat policii. Chápu, že to bude zatraceně trapné. Zejména pro jeho otce. Sakra, tak my ho necháme pláchnout a on nám bude místo vděku vyhrožovat?! Patrně se zbláznil.“
„Nejspíš prahne po pomstě,“ chmuřila se Nefret.
„Ne,“ pravila jsem vševědoucně. „Na to je příliš zbabělý. Nicméně odhalit jeho motiv není těžké. Jedna z nejvýraznějších lidských vlastností je chamtivost. On má navíc podivuhodně vyvinutý šestý smysl pro vyhledávání ztracených hrobek. Právě proto neopustil Luxor. Doufá, že narazí na další poklad. Jémináčku, co když už na něco natrefil?!“
Na okamžik se v manželových safírově modrých očích objevil povědomý lesk. Vzápětí však pohasl a muž zavrtěl hlavou. „Pouhá domněnka, Peabodyová, přiživovaná tvojí přebujelou fantazií. Spíš bych řekl, že se bojí opustit známé prostředí a vydat se do neznáma. Z podílu na vykradené královské hrobce může nějakou dobu spokojeně žít. Asi peníze už rozházel, a proto se obrátil na Jumanu jako na poslední možný zdroj. A zkusí to zas. Co se týče útoku na Ramsese – považuji to za nehorázný nesmysl!“
„Ale může to zkusit. Nebo ublíží Jumaně za to, že ho prozradila,“ trvala jsem na svém. „Ta holčina zřejmě nevěří, že by pro ni mohl být nebezpečný. Proto ji musíme hlídat. Dohodly jsme se s Katherine, že se Jumana přestěhuje k nám. Vezmeme ji dnes večer s sebou. Požádám Fatimu, aby jí zatím připravila pokoj. Myslím, že nejlepší bude ubytovat ji v Davidově pracovně. Sousedí s naším apart…
