KAPITOLA OSMÁ
Nabídka odměny ve výši dvou set tisíc dolarů vyvolala na policejním ředitelství v Paradise City zmatek. Telefonní ústředna byla neustále zablokovaná. Lidé netrpělivě čekali v dlouhých frontách, aby je někdo vyslechl. Každý dosažitelný detektiv byl povolán do služby.
Lepski se potil u svého stolu a pořád vzpomínal na Carroll, na její narozeniny, a byl zklamán, že nemůže být s ní. Ale aspoň byl vděčný, že jí dal dárek, ještě než se sesula tahle lavina.
Devadesát procent přehorlivých občanů poskytlo nepatrnou nebo zcela neupotřebitelnou informaci. Všichni tvrdili, že viděli vysokého blondýna v modrém saku a střevících gucci, ale nikdo neměl ponětí, kdo to byl a kde ho najít. Viděli ho v různých ulicích města. Někteří občané, zvlášť toužící vyniknout, naznačovali, že jejich soused je vysoký a blond a že vypadá podezřele. Policie si poznamenala jména, ale během jediného dne zjistili detektivové, že nedostali žádné cenné vodítko. Jedinou užitečnou informaci poskytl mladý tlouštík, který prohlásil, že v sobotu večer viděl Karen, jak se na silnici snaží stopovat auta.
„Vím jistě, že to byla ona,“ řekl tlouštík Jacobymu. „Bylo asi čtvrt na šest. Byl bych ji svezl, ale ona dělala, že mě nevidí. Tlusťoch jako já jí zřejmě neseděl.“
To aspoň poučilo Terrella, který pročítal všechna hlášení, že Karen nakonec objevila řidiče podle svého gusta a přisedla k němu. Že si náhodou vybrala toho vraždícího maniaka. Nad tím se Terrell zamyslel.
Asi v šest večer začalo telefonních hovorů i návštěvníků ubývat.
Detektivové si trochu oddychli, ale čekala je celonoční práce nad horami lejster. Nikdo z nich toho dne neobědval. Posilovali se kávou, cigaretami a koblihami, které obstarával Charlie Tanner.
Do kanceláře vstoupil Terrell.
„Tak teda, mládenci,“ řekl, „vždycky dva a dva. Něco si běžte sníst, ale brzy buďte zpátky. Tome a Maxi, vy běžte první.“
V laciné špeluňce pár metrů od ředitelství si Lepski objednal hovězí haši a Jacoby hamburger s cibulí.
„Nedostali jsme se nikam!“ řekl znechuceně Lepski. „Nemáme nic! A já slíbil Carroll slavnostní večeři. Kdo by se chtěl hergot dát k policajtům?“
„Tome,“ ozval se Jacoby, „já nad tím pořád dumám. Hele, honíme se za čtyřmi modrými saky s knoflíky jako golfové míčky. Zjistili jsem, že tři jejich majitelé mají alibi. A tak se honíme za tím čtvrtým sakem… správně?“
„No a co se nad tím dá vydumat?“ zabrblal Lepski plnou pusou haše. „Kruci, tohle svinstvo by ani pes nežral!“
„Čtvrté sako patřívalo Cyrusu Greggovi. Jeho vdova tvrdí, že to sako dostala Armáda spásy. Ta o něm ale nic neví. Tak já si říkám: co když paní Greggová lže?“
S vidličkou plnou haše se Lepski na Jacobyho zahleděl.
„A proč by, proboha, lhala?“
„Je tu něco, co jsem neuvedl v hlášení, ale co mi pořád vrtá hlavou. Když jsem se vyptával Levina, jestli neví, co se stalo s Greggovým šatstvem, nedal mi sice žádnou užitečnou informaci, ale rozpovídal se o Greggově rodině. Tenkrát mě zajímalo jenom to sako, ale teď přemýšlím o tom, co říkal, a čemu jsem nevěnoval dost pozornosti.“
Lepski žvýkal maso, které bylo samé šlachy.
„A co o té rodině?“
„Mají syna. Podle Levina věnovala paní Greggová všechnu svou náklonnost tomu synovi a starý Gregg byl u ní v nemilosti. Ptal jsem se, co ten syn dělá, ale to Levine nevěděl a jakživ ho neviděl.“ Jacoby se odmlčel a zadíval se na Lepskiho. „A pokud je mi známo, my o něm taky nic nevíme.“
„Vyjádři se jasně, Maxi,“ řekl Lepski a odložil nůž a vidličku. „Řekl jsi, že paní Greggová třeba lže.“
„Co když její syn je ten vrah? Co když měl na sobě otcovo sako, když zabil Janie Bandlerovou? Co když ho jeho matka kryje?“
Lepski si zapálil cigaretu a zamyslel se.
„Na tom něco je, Maxi,“ řekl posléze. „To by jistě vysvětlovalo, kam se podělo to čtvrté sako. Jo. Jestli se popis, který teď máme, hodí na Greggová syna, tak jsme určitě na něco přišli.“
„Problém je ovšem paní Greggová,“ připomněl Jacoby. „Ta je zadobře se starostou.“‚
Lepski se znovu zamyslel a potom se zvedl.
„…
