KAPITOLA ČTVRTÁ
Amelie Greggová stála schovaná za pootevřenými dveřmi do haly a poslouchala, co Reynolds říká těm dvěma detektivům, kteří se tu tak neočekávaně objevili.
Amelie Greggová byla vysoká a mohutná, skoro šedesátiletá žena. Silné vlasy měla obarvené na černo. Její oválný hrubý obličej vypadal jako vytesaný z kamene. Veliké černé oči, krátký nos a tenké rty svědčily o bezohledné aroganci.
Trhla sebou, když slyšela, že se jeden z detektivů ptá po saku s knoflíky v podobě golfových míčků, a znovu sebou trhla, když Reynolds prohlásil, že to sako bylo darováno Armádě spásy. Sako potřísněné krví bylo totiž v tu chvíli v suterénní kotelně, spolu se synovými zakrvácenými kalhotami a krví pocákanými střevíci.
Přešla ode dveří k oknu, sledovala oba detektivy, jak odcházejí po příjezdové cestě, a pak se s rukou na povadlých ňadrech těžce svezla do lenošky.
Od té doby, co její manžel zahynul při autohavárii, její život se úplně a neuvěřitelně rozpadl.
K jejímu velkému vzteku odkázal manžel celé své jmění jejich synovi Crispinovi. Aby zabránil soudnímu sporu, chytře doporučil synovi, aby matce vyplácel částku, o jaké sám uzná, že mu za ni matka stojí.
V dopise nadepsaném Budiž otevřeno po mé smrti a odevzdaném Amelii po té bouračce se Gregg pomstil za všechna utrpení, která mu připravovala během sedmadvaceti let manželství.
Napsal:
Amelie, existují jenom dvě věci, které pro tebe mají význam: naprostá nadvláda nad naším synem a peníze. Co se narodil Crispin, díváš se na mě jenom jako na bankovní účet. Vím, že náš syn podědil tvou bezohlednou lačnost, rozhodl jsem se tedy zanechat celé jmění jemu, a to v naději, že s tebou bude jednat tak, jak ty jsi jednala se mnou. Neexistuje způsob, jak bys mohla mou poslední vůli zbavit platnosti. Kdyby Crispin zemřel, celé jmění přejde na Ústav pro výzkum rakoviny a ty dostaneš důchod ve výši tisíce dolarů ročně.
Zjistíš, že až si Crispin uvědomí, že už není závislý na tobě, projeví se ve své pravé podobě, jako ses ty projevila mně.
Až toto budeš číst, já budu mrtev, ale Crispin bude až příliš živý. Řiď opatrně své kroky, Amelie. Crispin bude krutý plantážník a ta představa mě utěšuje. Tys byla tak sobecky posedlá svou mocí nad naším synem, že sis vůbec neuvědomila, že Crispin není jako ostatní muži. Tuto pravdu objevíš, až Crispin získá moje peníze.
Cyrus Gregg.
Když Amelie tyto řádky přečetla, dala se do smíchu. Jaké žvásty to ten starý blázen napsal!
Samostatný a nezávislý? Crispin? Znovu se rozesmála. Crispin je naprosto závislý na ní a vždycky na ní závislý bude. Dvacet let ho podrobovala přísné disciplíně. Nedovolila mu chodit do školy nebo později na universitu. Vzdělávali ho doma drazí učitelé. Že by se Crispin stýkal s nemorálními, zkaženými, fetujícími mladými výtržníky, to prostě nepřicházelo v úvahu.
Už v raném věku projevil Crispin pozoruhodný talent k olejomalbě. Ten v něm podporovala a umožnila mu pracovat ve speciálně zařízeném ateliéru v nejvyšším patře velkého paláce, v němž s ním byla v neustálém styku.
Nebyla schopna porozumět jeho podivným, divokým malbám a nedokázala je ohodnotit. Expert, se kterým se radila, strávil nějaký čas studiem desítky Crispinových krajin. Protože mu Amelie zaplatila veliký honorář, řekl opatrně, že Crispin má neobvyklé nadání, ale zdržel se prohlášení, že podle jeho názoru prozrazují ty krajiny, přes jistý talent, chorobnou mysl.
A pokud jde o ten žvást, že Crispin není jako ostatní muži? Opět se zasmála. Není jako ostatní muži! To ona přece ví! Je to veliký umělec a její syn! Ovšemže není jako druzí muži!
Ale to, co její manžel napsal o tom, jak se její syn osamostatní, jakmile bude mít vlastní peníze, to ji dopálilo. Byl to názor zcela stupidní, ale přesto ji dopálil.
Rozhodla se, že se s tím urážlivým názorem vypořádá jednou provždy.
Šla do Crispinova ateliéru, ale syn tam nebyl. Proti ní stál malířský stojan a na něm bylo veliké plátno. Nedomalovaný obraz předváděl ženu, která leží na oranžovém písku s roz…
