8
Al Barney zastříhal obočím a barman Sam se přiřítil s další pintou piva – znamenalo to, že Al za dobu, co jsme spolu seděli, pije sedmnáctou.
„Abychom všechno shrnuli, pane,“ pravil, když se osvěžil. Hřbetem ruky si otřel pěnu z úst. „Abyste pochopil, jak se všechno nakonec vyvrbilo, musím uvést na scénu ještě okresního návladního v našem městě Felixe Warrena. Jak už jsem se zmiňoval, mám ve zvyku jako indián poslouchat s uchem přitisknutým k zemi každé zachvění a z toho, co jsem nasbíral, jsem došel k závěru, že byste v našem krásném městě jen těžko hledal ctižádostivějšího a nesmiřitelnějšího pacholka. A věřte mi, když se rozhlídnu a vidím všechny ty zazobané boháče, co tu rozhazují peníze a předvádějí se, jako by byli rovni Všemohoucímu, je mi nanic, že ke všemu dokážou tancovat, jak Warren píská, ale je to tak – ten svinský parchant, když prominete sprostý výraz, jim velí.“ Al si poposedl a pokračoval. „Johnny měl velkou smůlu, že Warren byl osobním přítelem Lisy Lewisové. Pozor, ne že by ji kdovíjak miloval, ale kamarádil se s každým, kdo měl balík peněz. Hned jak se v tisku objevila zpráva o Lisině smrti, uspořádal tiskovou konferenci a novinářům, kterým šel odjakživa na nervy, oznámil, že kdyby neměl nechat kámen na kameni – vždycky volil takové nafouknuté obraty – on Lisina vraha dopadne… Tyhle žvásty zapůsobily na novináře asi stejně, jako kdybyste na cihlovou zeď hodil syrovou placku. Warrenovi nikdo nevěřil. Funkční období se mu krátilo. Neměl naději, že ho voliči zvolí znovu, a smrt Lisy Lewisové mu dávala šanci ukázat se při procesu a nějaký hlas přece jen ulovit.
Pozval si a zasedl k jednomu stolu s kapitánem Terrellem a zástupcem okresního návladního.“
Schůzka se konala dva dny poté, co bandu zatkli. Terrellovi chlapi a celá laboratoř v té době pracovali od vidím do nevidím. Terrell už měl připravenou podrobnou zprávu a tu teď Warrenovi předložil.
Warren, připlešatělý pořízek s vlhkýma, jako šutr tvrdýma očima, si zprávu přečetl, zabručel, odhodil listiny na stůl a opřel se.
„Už ho máme!“ prohlásil.
Terrell si ho udiveně změřil.
„Máme je, co se týče loupeže u Lowensteinů a Jacksonů,“ připustil nevzrušeně, „ale nemáme pachatele v případě vraždy Lisy Lewisové. Celou dobu si myslím, pane státní zástupce, že jde o dva rozdílné zločiny a jako takové bychom je měli vyšetřovat.“
Warrena jako když štípne včela.
„O čem to mluvíte? Robins ji zabil! O tom není sporu!“
„Na první pohled to tak vypadá, ale před soudem takové obvinění neobstojí,“ oponoval Terrell. „Zkusme si shrnout, co víme: Robins dokonale zná sejfy značky Rayson. Je násilník. Byl trestán. Nabídl nám ovšem alibi. Tvrdí, že tu noc, co byla Lisa Lewisová zavražděna, strávil s jistou ženou. S dotyčnou jsme mluvili. Přiznává, že se s Robinsem v restauraci setkala – údajně ho šla poprosit, aby jí zapálil cigaretu. Tvrdí, že se dali do řeči. Odešli spolu a podle její výpovědi se před restaurací rozešli, ale já jsem přesvědčen, že lže. Tady mohla vyprávění o tom, co s Robinsem zažila dál, klidně utnout, protože byla dost chytrá, aby věděla, že na potvrzení toho, co se dělo v hospodě, si snadno seženeme dvacet svědků. Nikdo ji však neviděl odjíždět a nikdo tedy nemůže potvrdit, jestli s ní Robins byl nebo nebyl. Tato dáma má dosti nekalou pověst. Vždycky, když její postarší manžel odletí do New Yorku, což se stává nejméně jednou do měsíce, stráví noc s prvním chlapem, kterého splaší.“
Warren doslova zfialověl.
„Máte na mysli paní Helene Boothovou?“ zaskřehotal a zabodl do Terrella oči. „Musím vám sdělit, že paní Boothová je má osobní přítelkyně, a co jste o ní řekl, je přímo nactiutrhání, které vás může stát místo! Dovolte, abych vás informoval, že paní Boothová je velmi jemná žena a já jsem pobouřen a hluboce se stydím, že jste za ní poslal své lidi a nechal ji vyslýchat. Je to ostudné a já se hanbou propadám, že člověk s vaší zkušeností může skočit na tak mizerné alibi… ano, není to víc než všivé, nepodložené alibi.“
Terrell váhal. Věděl mo…
