Abdulrazak Gurnah

Abdulrazak Gurnah je tanzanský prozaik a kritik, narozený na ostrově Zanzibar, který byl v té době britskou kolonií. Pochází z arabské rodiny z Jemenu. V roce 1968, po vypuknutí revoluce na Zanzibaru, emigroval do Spojeného království jako uprchlík. V Británii pokračoval ve studiu a stal se profesorem angličtiny na univerzitě v Kentu. V současnosti žije v Brightonu.

Gurnah se ve své literární tvorbě zaměřuje především na postkoloniální témata, která zkoumá prostřednictvím příběhů lidí z Afriky, Karibiku a Indie. Jeho díla často zkoumají pocity vykořeněnosti, střet kultur a trauma koloniální minulosti. Gurnahovo psaní reflektuje složité historické a sociální problémy, včetně témat, jako je migrace, identita, kolonialismus a jeho dlouhodobé následky.

Ačkoli jeho mateřským jazykem je svahilština, Gurnah píše svá díla v angličtině. Do roku 2021 byly jeho knihy přeloženy do několika jazyků, avšak do češtiny žádná z jeho deseti knih do té doby nebyla přeložena.

V roce 2021 získal Abdulrazak Gurnah Nobelovu cenu za literaturu za své vynikající zpracování témat kolonialismu, migrace a jejich dopadů na jednotlivce a společnosti. Jeho práce jsou uznávané nejen pro svůj literární styl, ale i pro hluboký humanismus a reflexi postkoloniálních problémů.

• (Memory of Departure, 1987)
• (Pilgrims Way, 1988)
• (Dottie, 1990)
• (Paradise, 1994)
• (Admiring Silence, 1996)
• (By the Sea, 2001)
• (Desertion, 2005)
• (The Last Gift, 2011)
• (Gravel Heart, 2017)
• (Afterlives, 2020)

Bohužel, bída je všude. Na Zanzibaru jsme měli omezené chápání toho, co to znamená být Britem: znali jsme jen úředníky a četli jsme, co nám dali ke čtení. V kontextu kolonialismu vidíte jen to, co kolonizátoři chtějí, abyste viděli, iluzi, kterou chtějí projektovat. Ignorovali jsme třídní rozdíly, nerovnost a chudobu, které existují i ve Velké Británii.

Abdulrazak Gurnah