Henrik Pontoppidan

Henrik Pontoppidan byl dánský spisovatel, klíčová postava dánského naturalismu a kritického realismu. V roce 1917 získal Nobelovu cenu za literaturu, o niž se podělil s krajanem Karlem Adolphem Gjellerupem.

Pontoppidan pocházel z rodiny pastora ve Fredericii. Přestože měl možnost jít ve stopách svého otce, rozhodl se pro studium přírodních věd a matematiky na technice. Brzy však školu opustil a zkusil krátce učit na vyšší lidové škole, což ho ale neuspokojilo. V osmnácti letech se vydal pěšky na cesty po Dánsku, Německu a Švýcarsku, což mu poskytlo cennou inspiraci pro jeho budoucí literární tvorbu.

Na počátku své spisovatelské dráhy se věnoval příběhům s přírodními motivy a lidovým pověstem. Postupně se ale zaměřil na realistické zobrazení těžkého života dánského venkova. Později se jeho tvorba více soustředila na hlubší existenciální otázky a na osudy lidí, kteří se snaží naplnit své životní ideály, často však marně. Mezi jeho nejvýznamnější díla patří tři rozsáhlé romány, které zachycují dánskou společnost: naturalistická Země zaslíbená (Det forjattede land), vývojový román Šťastný Per (Lykke Per) a společenskokritická Říše mrtvých (De dodes rige).

Pontoppidanova tvorba je prodchnuta hlubokým soucitem s osudy chudších vrstev, ale také pronikavým a skeptickým humorem, jímž odhaloval pokrytectví falešného idealismu. Ve svých dílech se snažil zobrazit skutečné morální hodnoty lidského života a odkrýval propast mezi vznešenými hesly a tvrdou realitou. Švédská akademie ocenila jeho dílo slovy, že „dokonale zachytil obraz současného dánského života“.

• Přistřížená křídla (Stäkkede Vinger, 1881)
• Náboženská obec Sandinge (Sandinge Menighed, 1883)
• Vesnické obrázky (Landsbybilleder, 1884)
• Mladá láska, 1895 (Ung elskov, 1885)
• Z chaloupek (Fra Hytterne, 1887)
• (Folkelivsskildringer I., 1888)
• (Folkelivsskildringer II., 1890)
• Mraky (Skyer, 1889)
• Fejetony (Kronniker, 1890)
• Země zaslíbená (Det forjattede land, 1891-1895)
• Vzpomínky (Minder, 1893)
• Starý Adam (Den gamle Adam, 1894)
• Noční hlídka (Nattevagt, 1895)
• Píseň písní (Höjsang, 1896)
• Šťastný Per, 1980 (Lykke Per, 1898-1904)
• Starosta Hoeck a jeho žena, 1939 (Borgmestr Hoeck og hans hustru, 1905)
• Velké strašidlo (Det store spöglese, 1907)
• Říše mrtvých (De dodes rige, 1912-1916)
• Milostné dobrodružství (Et karlighedseventyr, 1927)
• Zlaté časy (Mands himmering, 1927)
• Cestou k sobě samému (Undervejs til mig seiv, 1943)
• Dědictví, 1898
• Červená Karkulka a jiné povídky, 1921
• Královský host, 1921

I když se bojím paradoxů, myslím, že štěstí samotné je největší smůla, která dnes může zasáhnout člověka.

Henrik Pontoppidan