Halldór Laxness

Halldór Kiljan Laxness byl islandský prozaik, dramatik, básník a nositel Nobelovy ceny za literaturu (1955). Vyrůstal na statku rodičů a studoval na gymnáziu v Reykjavíku, poté cestoval po Skandinávii a Evropě. V roce 1922 přestoupil na katolicismus a strávil osm měsíců v klášteře v Lucembursku, kde přijal křestní jméno Kiljan. Po několika letech se však jeho zájem o politiku a společenské problémy, především o příčiny islandské chudoby, přetavil v levicové myšlenky. V Americe v letech 1927–1930 se stal socialistou.

Laxnessovo literární dílo bylo ovlivněno jak jeho katolickým obdobím, tak socialistickými názory. Jeho román „Velký tkadlec kašmírský“ (1927) představuje jeho střet s evropskou kulturou, zatímco jeho dílo „Svobodný lid“ (1934–35) a pozdější romány jako „Islandský zvon“ (1943–46) či „Atomová stanice“ (1948) získaly mezinárodní uznání díky silnému vypravěčskému stylu a politickým tématům.

Kromě románů napsal také řadu povídek, esejí a dramat, v nichž reflektoval politické a filozofické otázky. Mezi jeho známé eseje patří „Lidová knížka“ (1929) a „Počátky humanismu“ (1965). Laxness se rovněž věnoval překladu dánských románů a staroislandských ság, čímž významně přispěl k islandské literární tradici.

Kromě jeho prozaické tvorby, která byla několikrát zfilmována a zdramatizována, měl Laxness vliv na rozvoj moderní islandské literatury. K jeho významným dílům patří také jeho divadelní hry, například „Výpadek proudu“ (1934) a „Stříbrný měsíc“ (1954).

Laxness zůstal svobodným spisovatelem po celý svůj život a věnoval se i politickým a filozofickým otázkám. Jeho tvorba je známá pro její hloubku a angažovanost vůči sociálním problémům, což mu zajistilo pevné místo v historii islandské i světové literatury.

• Salka Valka, 1941
• Svobodný lid, 1949
• Úsvit nad slatinami, 1949
• Islandský zvon, 1955
• Prodaná ukolébavka, 1956
• Atomová stanice, 1957
• Světlo světa, 1959
• Gerpla, 1962
• Rybí koncert, 1978
• Salka Valka, 1964
• Znovunalezený ráj, 1984
• Křesťanství pod ledovcem, 2011

Věda správně chápaná léčí člověka z jeho pýchy.

Nic se nepodobá tak málo spánku jako smrt.

Na tisíce je ptáků a nevyzpytatelné jsou jejich pohyby, jako myšlenky letící duší člověka a nenacházející slov – duší člověka sedícího u okna a opojeného blaženou, ale tesknou písní života, který uplývá.

To nejmenší, co může člověk udělat, je nechat každého žít, jak chce, pokud nebrání žít jiným, jak chtějí.

Halldór Laxness