Dvě
„Julie Summersová!“ vykřikl detektiv inspektor Peter McClintock z policejního okrsku Lothian a Borders. Na brunátné tváři se zračil údiv. „Combe se přiznal k vraždě Julie Summersové?“
„Tady se to píše,“ potvrdil seržant Mark Ryman.
McClintock se na hlášení nedůvěřivě podíval, pak rázně zavrtěl hlavou. „Hloupost. Tenkrát před osmi lety svědčily proti Davidu Littleovi nezvratitelné důkazy.“ A po několikaminutovém uvažování dodal: „Proč by se vůbec cvok Combeova typu namáčel do případu Summersová? Nedává to smysl.“
Ryman pokrčil rameny. „Svěřil se nějakému pastorovi Skotské církve. Včera v noci pro něj nechal poslat.“
„Někteří hošánci zkrátka vždycky slíznou smetanu,“ zabručel McClintock.
„Jmenuje se Joseph Lawson. Je pastorem v Upgate. V hlášení se píše, že se jednalo o zpověď na smrtelné posteli,“ ozval se Rivers. „Krátce poté se Combe odebral na nebesa.“
„Konečně dobrá zpráva,“ zavrčel McClintock. „Tedy pro Boha asi ne.“ Avšak duchem už dlel někde jinde. V myšlenkách se probíral podrobnostmi případu zavražděné dívky, což nebylo zase tak obtížné, jelikož se jednalo o ostře sledovaný mord.
Třebaže pachatele nakonec usvědčili na základě přímých důkazů a zavřeli, událost po sobě zanechala viditelnou stopu. Několik policistů na jejím základě rezignovalo na své posty. Dvě původně podezřelé osoby navíc spáchaly sebevraždu. Bobby Mulvey a jeho matka Mary.
Na příbězích zmizelých dětí si tisk vždycky smlsne. Takové příhody stojí dlouho v centru pozornosti. Ještě před nalezením těla předvedli k výslechu Bobbyho Mulveye. Téměř devadesát kilogramů těžký a sto osmdesát tři centimetrů vysoký chachar s inteligencí osmiletého chlapce byl podroben běžnému dotazování. Bydlel ve stejné ulici jako Julie a svědci uvedli, že s ním v osudný den hovořila. To samo o sobě stačilo, aby proti němu bulvární plátky rozjely nechutnou kampaň.
Ačkoliv Bobbyho otevřeně neobviňovaly, přilévaly olej do ohně a podporovaly vlnu nenávisti, která se začala šířit vesnicí. Ke své smůle Mulvey vypadal jako dokonalý prototyp úchyla. Snědá pleť, dlouhé špinavé vlasy, hladový výraz v obličeji. Lidem se zdálo, že po nich „chlípně pokukuje“. McClintock si dobře pamatoval na důstojníka vedoucího vyšetřování. Detektiv inspektor Bill Currie tehdy prohlásil, že Bobby Mulvey je jediný člověk, s nímž se kdy setkal, který vypadá přesně jako podobenka z identikitu, přístroje sloužícího k sestavení přibližné podoby pachatelů.
I když měl Mulvey čistý trestní rejstřík, občas ztropil mezi místními výbušnou scénu. Většinou poté, co se mu děti posmívaly. Jeho matka trvala na svém. Není zlý, pouze se neudrží, když ho ti malí neřádi dlouho provokují.
Pomluvy a šeptanda zvolna přerůstaly v otevřené obvinění, podporované údajnou policejní neschopností. Frustrovaná veřejnost si začala na rodině Mulveyových vybíjet zlost. Lidé jim házeli do oken cihly, dům popsali nechutnými slogany. Matčino tvrzení, že Bobby by Julii nikdy neublížil, protože ji měl rád, pouze podpořilo nenávistné nálady. Sousedé se shodli v názoru, že dívce jistě činil nevhodné návrhy a když ho odmítla, popadl jej vztek.
Tisk vyzýval dobrovolníky, aby se zapojili do veliké pátrací akce. Sešly se jich stovky. Po třech dnech bylo nalezeno Juliino nahé, umučené tělo. Dívka ležela v lese necelé tři kilometry od vesnice. Připomínala poničenou panenku. Kdosi ji pohlavně zneužil a uškrtil podprsenkou.
Média spustila hysterickou kampaň. Žádala okamžité uvěznění podezřelého. Currie usoudil, že Mulvey musí být vinen, a znovu ho zabásl. Pokoušel se ho zlomit tím, že ho po šestatřicet hodin nepřetržitě vyslýchal a občas mu nějakou vrazil.
Mulvey zoufale toužil po klidu. Chtěl uniknout z dosahu rozzuřeného muže, který ho bez přestání z něčeho obviňoval. Nakonec se zhroutil a přiznal ke znásilnění a vraždě Julie Summersové. Pravděpodobně by na sebe vzal vinu i za zhroucení římského impéria a podíl na smrti Johna F. Kennedyho, kdyby to po něm Currie žádal.
Když nešťastné matce konečně povolili návštěvu uvězněné…
