21
San Francisco, Kalifornie
Obchod s kytarami nebyl v centru San Franciska, ale v malé odlehlé čtvrti cestou na Oakland. Byla to oblast, kterou developeři celou skoupili a obnovili. Staré budovy předělali anebo strhli a postavili nové, které vypadaly stejně. Stály tu obchody a podniky, jen kousek pěšky od bytové zástavby – malých bytů, řadových domků kondominií a rodinných domků. Velmi pěkné, a jak Kent věděl, velmi drahé. Reality kolem zátoky byly vždy jedny z nejdražších v celé zemi a stále jsou.
Do obchodu, který se jmenoval velmi prostě „Cyrovy kytary“, dorazil teprve pozdě odpoledne. Vedle lahůdkářství naproti přes ulici bylo parkoviště a Kent tam zajel se svou vypůjčenou a dobře vybavenou dodávkou. Měl jídlo, pití, malý přenosný záchod a shromáždil další serepetičky, které učiní dlouhé sledování snesitelným.
Zašel do lahůdkářství a promluvil si s provozovatelem, aby ho tam nechal parkovat na dalších pár dní. Jeho odznak Net Force a pár slovoministerstvu vnitřní bezpečnosti s nákupem za padesát dolarů stačily, aby se dohodli.
Když zaparkoval dodávku, přešel ulici do krámku s kytarami.
Z chodníku nevypadal moc působivě. Vývěsní štít měl malé písmo, malá výloha, v ní jedna kytara. Jinak by ta výloha mohla patřit jakémukoliv obchodu.
Uvnitř to bylo zajímavější. Byl tam dřevěný pult překrytý něčím, co vypadalo jako černý samet. Za pultem v obdélníkových pouzdrech viselo deset kytar. Většinou klasických modelů, Kent jejich konstrukci zběžně poznal, pak pár akustických kytar s ocelovými strunami a pak si náhle všimnul té od Stansella. Barva na bocích byla jedinečná.
Muž za pultem seděl na stoličce s jednou nohou na třech opěrkách, hrál na akustickou kytaru, která vypadala, že má několik pražců od ladicích kolíků na krku svorku z nerezové oceli. Měl na sobě tepláky a triko a něco jako mokasíny. Na pravé ruce měl dlouhý černý rukáv. Chviličku to Kentovi trvalo, než poznal, k čemu: měl zabránit, aby se holá kůže dotkla kytary.
Nástroj měl bohatý a vřelý tón. Jak se Kent díval, hráč zmáčknul svorku a sundal ji z kytary.
„G7 capo,“ řekl hráč. „Skvělá konstrukce. Když jste opatrní, přídačná vačka nerozladí struny, stačí jedna ruka, John Pearse Stings ji dovezl z Anglie. Navíc její design vypadá skvěle i po deseti letech.“ Natáhl svorku ke Kentovi, který popošel a vzal ji. Nerozeznal svorku od svěráku, ale ta malá věcička vypadala velmi solidně a pevně. To také řekl, když mu ji podával nazpět.
„Euro je zas dole,“ řekl ten muž, „takže stojej asi padesát americkejch babek. Jmenuju se Cyrus, co pro vás můžu udělat?“
Cyrus se postavil a měl dva metry, možná dva metry deset. Měl oranžového, krátce střiženého ježka. V každém uchu měl tři až čtyři náušnice, brýle s drátěnými obroučkami a něco, co vypadalo jako nějaký druh kmenových tetování na obnažené ruce.
Byla spousta způsobů, jak to Kent mohl zahrát. Většinou to záviselo na tom, s kým jste jednali. Jeho instinkt říkal, že Cyrus je solidní občan. Něco mu na něm připadalo známé. Kent nemohl přesně říct, co to bylo. Řekl si, že na to půjde zpříma: „Jsem Abraham Kent,“ řekl, „pracuju pro Net Force.“
„Tu síťovou službu, jo. Nancy mi o tom říkala. Ona je můj manažer, stará se o všechny ty intemetově-síťové věci.“
Kent přikývnul. „Prodal jste kytaru někomu, kdo má přijít zítra a vyzvednout si ji.“
„No, ve skutečnosti se má během několika dnů zastavit pět až šest lidí vyzvednout si své nástroje.“
„Tenhle si budete pamatovat. Tahle kytara stála deset tisíc dolarů.“
Cyrus se zasmál. „To číslo říkáte, jako by bylo ohromující. Mám tu vystavené kytary skoro za dvě stě tisíc, pár z nich stojí trojnásobek.“ Mávnul směrem ke stěně. „Ale vím, o které mluvíte. Stansellův Bílý tygr, správně?“
„Ano.“
Přikývnul. „Nějakej chlap to koupil od Nancy a zaplatil ji bankovním převodem předem. Většinu našich zákazníků znám osobně nebo z doslechu. Někteří chodí na doporučení. Tohodle neznám.“
„Nejsem si jistý, že je to ten, kterého hledám, ale jestli ano, je to zločinec, a musíme si prom…
