Miroslav Žamboch
Miroslav Žamboch, jeden z nejúspěšnějších českých žánrových autorů, se narodil 13. ledna 1972 v Hranicích na Moravě. Byla to tehdy extrémně krutá zima, v Beskydech se objevily smečky vlků a medvědů a Žamboch má dodnes rád „chlad, plískanice a dělá mu dobře, když někdy v noci zaslechne psí vytí.“ Vystudoval Fakultu jaderně fyzikálního inženýrství při ČVUT v Praze a dnes pracuje v Ústavu jaderného výzkumu v Řeži u Prahy.
První povídku, Vůně stroncia, napsal v sedmnácti letech. Podle autorových slov byla „pěkně mizerně napsaná“, takže první otištěnou prací se stala Zpověď válečníka, se kterou vyhrál soutěž O nejlepší fantasy v roce 1992. Poté se na osm let autorsky odmlčel a vrátil se až v roce 2000, kdy vydal sbírku tří novel Poslední bere vše (Klub Julese Vernea, 2000). V příběhu Pouštní škorpion se poprvé objevil Žambochův nejslavnější hrdina, muž skrývající se pod bezpočtem přezdívek, z nichž nejvíc proslul jako Koniáš. Je to vyhnanec, poutník a osamělý válečník, který nemá přátele, nikomu nevěří a svou výzbrojí připomíná chodící železářství, přesto (nebo právě proto?) se brzy stal snad nejoblíbenějším českým fantasy hrdinou. Zásluhu na tom má hlavně autorova druhá kniha, román Na ostřích čepelí (Klub Julese Vernea, 2001). Nejde o příběh v duchu klasické fantasy, Koniáš zde dostane velmi neobvyklou zakázku – má zajistit úspěch připravované kolonizační výpravy a dohlédnout na založení nového města Obchodní ligy, jež by zajistilo nezávislost na Crambijském císařství v obchodu s obilím. To znamená provést několik tisíc lidí přes množství nezávislých států, skrz nehostinnou krajinu a spoustu nejen přírodních nástrah. Román se brzy stal bestsellerem a vysloužil si i nominaci na Cenu Akademie scifi, fantasy a hororu. Plným právem, protože i přes rozsáhlost je jeho příběh sevřený a čtivý, protkaný akčními scénami a osazený uvěřitelnými a charismatickými postavami.
O rok později se na knihkupecké pulty dostal Seržant (Klub Julese Vernea, 2002), mix scifi a fantasy s hlavním hrdinou Lancelotem. Ačkoliv neměl takový ohlas jako Na ostřích čepelí, jde opět o vysoce kvalitní dílo, což dokazuje i Cena Akademie v kategorii Nejlepší česká kniha. Nominovaný byl i soubor devíti koniášovských povídek Ostří oceli (Fantom Print, 2002), v nichž autor svého hrdinu poslal do dusné džungle, žhavé pouště, gladiátorské arény či na tajemný ostrov, kde se zhmotňují hrůzy z lidského podvědomí. V příběhu Fanoušek se Koniáš střetne s další Žambochovou klíčovou postavou – s Baklym, jenž se stal hlavním hrdinou následujícího románu Bez slitování (nominace na Cenu Akademie; Klub Julese Vernea, 2003). I on je válečník, životem ale prochází bez skrupulí, „probíjí se jím jako ozubená koule řemdihu, zbraně, kterou tak mistrně ovládá“ (anotace k Bez slitování). Přesto i on má svědomí a smysl pro čest.
V roce 2003 si Žamboch novelou Meč proti sekeře (Ivo Železný, 2003) odskočil do univerza světoznámé dobrodružné série Mark Stone. V následující práci, dvoudílném románu Líheň (Smrt zrozená v Praze, Královna smrti) (Wolf Publishing, 2004, 2005 a Triton, 2009), sáhl autor po zcela jiném tématu. Hlavní hrdinkou scifi/fantasy detektivky ze současné Prahy je Marika Zaháňská, příběh je pak tak trochu poctou drsným akčním dílům Jiřího Kulhánka. Úspěšný rok Žamboch završil sbírkou povídek Na křídlech tornáda (Klub Julese Vernea, 2004). V následujícím roce začaly vycházet autorovy krátké povídky v kolibri edici; dosud vyšlo sedm knih (Koniáš: Konec vlka samotář, 2005; Bakly: Návrat zabijáka, 2005; Jennifer: Důl Quake, 2005; Valašský vojvoda, 2006; Bakly: Anděl bez slitování, 2006; Maverick: Pěšec na odpis, 2006; Bakly: Holýma rukama, 2007; vše Triton). Po tříleté pauze Žamboch přišel s knihou Drsný spasitel (Triton, 2007, 2009), temným příběhem z postkatastrofického světa, kterým putuje napůl člověk, napůl netvor bez paměti. Románem Predátoři (Triton, 2007) se autor vydal do budoucnosti, v níž jsou možné cesty časem. V roce 2008 se vrátil ke Koniáš…
